Postřehy písničkáře

MOSTY

Mimo stoupající kvalitu (a stagnující cenu!) halušek se mi zdá, že se mezi lidmi konečně vytrácí ona tupá rezignace, kterou po léta rozséval nešťastný Vladimír Mečiar. Pozůstatků je sice stále dost, ale už se jim lze vyhnout. (I když někdy člověk ani netuší - přátelé mě například varovali před výletem a pobyty ve Vysokých Tatrách, tam prý vše patří zkorumpovaných přívržencům bývalého předsedy vlády, jejichž moc jde tak daleko, že prý rozhodují dokonce i o dodávkách elektrického proudu: když nemají dobrou náladu, zhasnou na pár hodin celý region. Beru takové informace s rezervou a myslím při tom na naše české paralely...)

Co se týče kulturních podniků, jako jsou koncerty, divadelní představení a různé festiválky, zdá se mi, že jejich atmosféra konečně ztratila někdejší společný rys spiklenectví táhnoucí se od totality přes celou nacionalistickou éru vlády HZDS a SNS - už se neorganizují poloilegální akce "proti", ale jen tak. A nebo "pro", to je vždycky lepší. Možná bych měl jako autor protestsongů litovat, možná bych si měl přát, aby se vrátila doba, kdy jsem v roce 1992 těsně před rozpadem Československa hrál v Žilině pro zakázanou pobočku ODS a všichni jsme v tom sklepě trnuli hrůzou, ale já mám radost.

Minulý týden jsem tedy byl opět po delší době v Liptovském Mikuláši. V místní synagoze jsem trochu zpíval a trochu jsem moderoval krásnou akci nazvanou dvojjazyčně ve slovenštině a jiddiš "Mosty - Gesharim". Konal se už třináctý ročník; rekordních 1200 diváků, kteří se tam letos sešli, podpořilo svou účastí myšlenku tolerance a jakéhosi symbolického přemostění mezi národy i vírami. Pod záštitou primátora se na jevišti setkaly a částečně splynuly kapely Čechomor a Vidiek, v publiku pak katolíci, evangelíci, židé, Slováci i Češi. I mne nakonec ovládla velebná nálada intelektuálního smíru.

Měl bych ale na závěr poctivě říci, že jsem byl pozván jako nouzové řešení namísto Karla Šípa, který na poslední chvíli odřekl ze zdravotních důvodů. Na plakátech byla všude jeho fotografie a jeho jméno. Když jsem přemýšlel, co organizátory duchovních Mostů vedlo k výběru právě mé osoby, usoudil jsem, že snad jedině fakt, že jsem původem Sudeťák a bez vyznání…

JIŘÍ DĚDEČEK