Wagner se v Rapidu vyrovnává Panenkovi
Nejmíň nápadný, nejmíň výrazný, nejmíň probíraný. Takový je třicetiletý útočník René Wagner, nejčerstvější, sedmapadesátý člen fotbalového Klubu ligových kanonýrů autorů stovky branek. Přitom v Rapidu Vídeň, nejslavnějším rakouském klubu, se v historických střeleckých tabulkách řadí hned za legendárního Krankla. Na úroveň Panenky a před Bicana.
Jak jste oslavil sobotní stovku? Gratulovali mi spoluhráči a pan Kadraba, český internacionál, který žije ve Vídni. S manželkou jsme pak jeli domů do Brna a zašli do pizzerie. Nikdo z Klubu kanonýrů si nevzpomněl, ani třeba esemeskou? Zatím ne. Který váš gól byl nejhezčí, nejdůležitější nebo nejkurióznější? Žádný supergól, který by o něčem velkém rozhodl, jsem bohužel nedal. Párkrát jsem se trefil nádherně do šibenice, jednou jsem poslal míč v pádu do sítě i břichem. Kdy jste se naopak cítil nejhůř? Po zranění v reprezentaci v dubnu 2001 proti Belgii. Měl jsem natržený sval. Pak po mně v Rapidu chtěli, abych se brzy vrátil, bez tréninku, a já si zase poranil chrupavku v koleni. Přišel jiný útočník a já se vlastně až doteď na hřiště pořádně nedostal. Máte smlouvu ještě na rok, ale prý vás chtějí prodat? V novinách psali, že Rapid má finanční problémy a chce mě a Herzoga (rakouskou hvězdu - pozn. red.) prodat. Něco jsem tu prožil a něco snad i dokázal. Odcházelo by se mi těžce. Záleží, co dojedná můj manažer Paska. Nejraději bych zůstal v Rakousku, dcera tu chodí do školy, nebo bych šel do Německa. Celou dobu jste strávil v týmu s gólmanem Ladislavem Maierem. Ten prý s vámi poté, co jste se málem poprali na tréninku, dlouho nemluvil... Znáte Láďu, je trošku pruďas. Nechtěl prohrát v bagu... Ale vyříkali jsme si to a teď jsme v pohodě. Rapidu se poslední dobou nevede, letos asi znovu nepronikne do evropského poháru. Tolik ho rozložil bývalý trenér Lothar Matthäus? Jo, já něco řeknu a on mě bude chtít žalovat jako Láďu Maiera. Neklapalo to pod ním, to je celé. Pořád zůstáváte nejdražším brněnským hráčem všech dob. V roce 1996 vás prodali do Rapidu za 28 milionů korun. Těší vás to? Jsem na to hrdý. I když Milan Pacanda měl smůlu. Šel by do ciziny za větší peníze, kdyby se nezranil. Rakouská liga u nás bývá hodně podceňovaná. Jak ji hodnotíte? Většina špičkových rakouských fotbalistů tu zůstává, protože se nedostanou do ciziny. Hraje tu dost cizinců, hlavně ze zemí bývalé Jugoslávie, a to byli vždycky dobří fotbalisté. Nejlepší rakouská mužstva by v české lize mohla klidně usilovat o druhé místo hned za Spartou. Deset klubů tu proti sobě nastupuje čtyřikrát do roka. Je to lepší? Třeba derby s Austrií je vždycky vyhecované, přijde hodně lidí. A se slabšími týmy aspoň zase častěji vyhráváme. Na druhou stranu vás obránci lépe znají, hůř se na ně vymýšlí něco nového. Zdá se mi ale zajímavější liga s deseti vyrovnanějšími mužstvy než s osmnácti, mezi nimiž najdete propastný rozdíl. Domů do Brna to nemáte daleko a často se tam vracíte. Ještě vlastníte s otcem Chivas bar? Prodali jsme ho. Chci se ještě tři čtyři roky věnovat pořádně fotbalu. A přitom přemýšlím o trenéřině. Jako váš bývalý spoluhráč z Rapidu Roman Pivarník? Přesně. Jemu se v Jihlavě daří. Sleduju ho a hodně s ním o tom mluvím. Reprezentace pro vás zůstala zakletá. Kromě zranění jste dvakrát vypadl z nominace těsně před odjezdem na Euro. Má pro vás hořkou příchuť? Ne. Strašně rád bych reprezentační dres aspoň jednou ještě oblékl.
TOMÁŠ NOHEJL, MF DNES
|
obsah | svět - svet |