Češi v Bruselu bojují o úřednické posty

Už zanedlouho se začnou rozdělovat volná místa v úřadovnách EU určená zájemcům z nových členských států. Ti, kteří prošli prvotním konkursem, nechtějí nic ponechat náhodě. Na ředitelství regionální politiky EU v Bruselu tak už přišlo bezmála padesát životopisů lidí z Česka, Slovenska, Polska či Estonska a podobně jsou na tom další oddělení Evropské komise, Rady ministrů či europarlamentu. Přijetí desítek emailů s životopisem a poptávkou po práci potvrzuje také tým příštího českého eurokomisaře Vladimíra Špidly.

"Chci pracovat v oddělení komise pro rozvojovou pomoc, a tak jsem tam několika lidem už poslala svůj životopis," říká mladá žena, která se spolu s dalšími více než 500 Čechy, kteří prošli testy, uchází o úřednický post v unii. "Známí v Bruselu mi radili, abych rozhodně nečekala, až mi nějaká instituce nabídne práci, ale sama se ozvala. Žádnou odpověď jsem ale zatím nedostala," říká Češka, která si v obavě o svoji příští kariéru nepřála být jmenována.

Její aktivita je pochopitelná. Míst v mezinárodním prostředí, s jistotou celoživotního zaměstnání a nástupním platem přes 3000 eur měsíčně je méně než zájemců. Češi tu navíc nesoutěží jen mezi sebou, ale se stovkami dalších lidí z nově přistoupivších zemí - v konkursu celkově uspělo 2600 adeptů.

Místo podle šéfa úřadu EU pro výběr pracovníků (EPSO) Erika Halskova získá až 85 procent z úspěšných uchazečů, nicméně postupně během dvou let. Letos dostane práci zhruba čtvrtina.

Halskov přesto nabádá ke klidu a trpělivosti. "Jen Evropská komise bude muset do konce roku přijmout téměř 750 nových lidí. Zejména auditoři, ekonomové a ti, kteří dosáhli v testech nejlepších výsledků, dostanou práci během několika málo týdnů," říká Halskov. Dodává, že rozesílání konkrétních nabídek začne poté, co ve věstníku unie vyjde seznam všech úspěšných absolventů výběrového řízení, což se očekává koncem října.

Doporučuje se kývnout na první nabídku

Potenciální euroúředníky netrápí jen samotný fakt, zda se dostanou do první várky lidí, kterým bude nabídnuto místo, anebo budou muset čekat šest a více měsíců na další kolo. Důležitá je také otázka, kde vlastně skončí. Nová pravidla obsazování volných pozic v úřadovnách unie totiž říkají, že konkrétní místo a konkrétního člověka k sobě přiřadí daná instituce a uchazeč pak nabízenou práci buď přijme, nebo odmítne.

"Preference každého člověka jsou brány v potaz," reaguje Halskov, "ale nemůžeme uspokojit všechny". "Kdyby měli uchazeči určovat, v jaké instituci a na jakém místě budou, nastala by anarchie," dodává ředitel EPSO a pro budoucí eurokraty má jednu radu: "Kandidáti by měli přijmout první místo, které se jim nabízí. Po obvyklých dvou letech, až se zacvičí, ho pak mohou změnit."

Výše citovaná Češka připouští, že zřejmě kývne na první nabídku. Ale právě kvůli tomu, aby "člověk se zájmem o rozvojovou pomoc neskončil na ředitelství pro rybolov, je dobré dát o sobě sám vědět".

"Testy byly férové, protože byly pro všechny stejné, ale v této fázi máme výhodu my, co tu už pracujeme. Známe to tady a pro své nadřízené nejsme jen jméno v seznamu," říká Michal Nekvasil, který už má dohodnuté místo na ředitelství Evropské komise pro životní prostředí. V stejném resortu pracuje už od července 2003, kdy coby zástupce přistupující země získal krátkodobý kontrakt, a ten se jen změnil v dlouhodobý, když prošel konkursem.

Ani Monika Dvořáková práci příliš shánět nemusela: v komisi působí už přes rok, a protože je auditorka, měla místo přislíbené předem, stačilo jen udělat testy. "Kdybych ho neměla, neseděla bych se založenýma rukama a také bych minimálně poslala životopis všude tam, kde bych chtěla pracovat," říká bez váhání.