Vznikne společné středoevropské letectvo?

Projekt Společné nebe by měl zajistit spolehlivou ochranu vzdušného prostoru nad střední Evropou. Podílet by se na něm měly státy visegrádské čtyřky: Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Zatím ho provázejí spíše kladné ohlasy, jen málokdo se ale zabývá tím, zda bude stejně výhodný pro všechny jeho účastníky.

Projekt Společné nebe by měl zajistit spolehlivou ochranu vzdušného prostoru nad střední Evropou. Podílet by se na něm měly státy visegrádské čtyřky: Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Zatím ho provázejí spíše kladné ohlasy, jen málokdo se ale zabývá tím, zda bude stejně výhodný pro všechny jeho účastníky.

Poté, co v polovině listopadu přišla česká vláda s návrhem vytvořit společnou protivzdušnou obranu, reagovala odmítavě některá média na sousedním Slovensku. Nejdále zašel Nový čas, blízký Mečiarovu Hnutí za demokratické Slovensko. O projektu Společné nebe psal jako o klasickém příkladu spekulace, který má pomoci vytáhnout Českou republiku z choulostivé situace poté, co po zrušení zakázky na 24 letadel Jas-39 Gripen nebude mít žádné nadzvukové stíhačky a jde - podle mírně fantasmagorických závěrů autora - ještě dál, až k podmanění Slovenska jako v roce 1918.

Ostatní média byla střízlivější a upozorňovala hlavně na ekonomické dopady pro Slovensko, které má ve svém arzenálu dvě desítky nadzvukových stíhaček MiG-29 a v případě uskutečnění projektu s nimi bude muset pokrýt daleko větší území než v současné době. Vlády visegrádské čtyřky ale přijaly český projekt celkem vstřícně. Nyní ho posuzují skupiny expertů a první konkrétnější linie by mohly existovat počátkem jara. Už dnes se však hovoří o několika hlavních pro blémech: jde hlavně o nadzvuková stíhací letadla a modernizaci bitevních vrtulníků Mi-24.

Stíhačky nad zlato

Poté, co vláda rozhodla odstoupit od plánovaného nákupu 36 stíhaček Gripen, je Česká republika na poli nadzvukového letectva jasným outsidrem. Několik lehce zmodernizovaných MiGů-21, které drží hotovost na základně v Čáslavi, připraveny vzletět nejvýše do deseti minut, vydrží se svou předepsanou technickou životností do příštího ro ku. Poté už naše země nebude mít žádná nadzvuková letadla, což znamená, že nebude schopna stopro centně bránit svůj vzdušný prostor - podzvukové L-159 na tento úkol nestačí.

Česká vláda tak má jen dvě možnosti. První znamená (pravděpodobně za úplatu) požádat o ochranu jiného člena aliance, jako například Německo nebo USA. Nebo - a to je druhá možnost - může ze situace vyjít s větší ctí a stát se součástí komplexního středoevropského obranného systému, ve kterém bude česká armáda zajišťovat například hotovost proti pomalým cílům, což je záležitost podzvukových L-159 nebo vrtulníků Mi-24. Kdo a jak by ale potom bránil prostor nad Českem?

Slovensko má 21 stíhaček MiG-29, z nichž je ale v provozuschopném stavu průměrně jen třetina strojů. Přitom musí přikrýt svoji východní hranici; dva stroje jsou z těchto důvodů v neustálé pohotovosti na letišti Sliač nedaleko Zvolena. Aby mohli Slováci účinně zasáhnout i v Čechách, museli by vyčlenit minimálně dvě hotovostní letadla dislokovaná o něco více na západ - zřejmě v Malackách. To by ale znamenalo, že čtyři stroje budou neustále zaměstnány pohotovostí a slovenským pilotům už nezbudou žádná letadla na výcvik. Český vzdušný prostor může samozřejmě hlídat i polské letectvo. To je sice nyní v úplně stejné situaci jako Slovensko, v dohledné době by ale mělo získat 23 MiGů-29 vyřazených z výzbroje německých vzdušných sil a za pár let i 48 amerických stíhaček F-16.

Lze počítat i s Maďary, kteří mají vzhledem ke své malé rozloze poměrně masívní nadzvukové letectvo - osmadvacet MiGů29 posílí za dva až tři roky 14 gripenů, získaných v rámci leasingu. Žádný ze zúčastněných států ale zřejmě nebude příliš nadšen myšlenkou, aby v plné míře převzal odpovědnost za obranu cizího území. Pro Českou republiku to znamená tvrdá jednání a ústupky - tuto cenu je třeba platit za to, že republika zatím nebude mít vlastní nadzvukové stíhačky.

MI-24: Příliš mnoho ambicí

Modernizovat vrtulníky Mi-24 společně je pro země visegrádské čtyřky výhodným řešením - každá z nich má totiž tento typ ve své výzbroji, a žádná není natolik bohatá, aby si mohla dovolit kupovat nové bitevní vrtulníky. Mi-24 pochází z kanceláře sovětského konstruktéra Mikojana a poprvé se proslavil začátkem osmdesátých let v Afghánistánu. Vrtulníky také stárnou pomaleji než stíhačky, a tak nelze říci, že by čtyřiadvacítky patřily do starého železa. Je pouze potřeba je předělat na stroj nové generace, schopný létat v přízemních výškách i v noci a svou výzbrojí přesně zasáhnout cíl, tedy zásadním způsobem obměnit palubní vybavení a zbraně. Pro modernizaci přicházejí v úvahu jen novější verze "V" nebo "P", zatímco starší "D" půjdou pravděpodobně do šrotu. Česká armáda má "véček" kolem dvou desítek a uvažuje o tom, že pořídí další stroje z výprodeje zemí bývalého SSSR.

Státy Visegrádu chtějí dohromady modernizovat asi stovku vrtulníků Mi-24. Mají s nimi velké plány: čtyřiadvacítky by se měly stát součástí jednotek začleněných do pohotovostních sil NATO. Tyto stroje se ale hodí i k ochraně strategických objektů, jako je například střežení jaderných elektráren před útoky fanatiků v malých sportovních letadlech. Třecí plochou tohoto projektu je průmyslová spolupráce. Každý ze členů "čtyřky" má dostatek kapacit na to, aby zvládl většinu prací vlastními silami.

V České republice se o modernizaci mluví už osmý rok. Hlavní podíl na sebe chce vzít podnik Letecké opravny Kbely. Stejná situace je i v Maďarsku a na Slovensku. Ve výhodě jsou Poláci, kteří mají tradičně lepší kontakty se zbrojovkami v Rusku a na Ukrajině, a podnik WZL v Lodži by se tak měl stát celkovým koordinátorem projektu.

Nadějí jsou L-159?

Projekt Společné nebe přinese i další novinky. Jednou z nich by mohl být společný výcvik pilotů ve Vojenské letecké akademii v Košicích, za který by ostatní země Slovensku platily. Vychází to levněji než si vydržovat vlastní výcvikové základny - a nakonec tomu tak bylo v osmdesátých letech, kdy se v Košicích cvičili maďarští piloti. Momentálně je Společné nebe ve fázi politických jednání. Další osud tohoto projektu bude záležet nejen na klimatu uvnitř visegrádské čtyřky, ale také na tom, jakým směrem se po otřesech spojených s válkou v Iráku vydá Severoatlantická aliance.

Česká role bude závislá na šikovnosti, s jakou politici zvládnou náročná vyjednávání. Vzhledem k současnému postavení České re publiky nebude tato iniciativa možná tak výhodná, jak je nyní vnímána. Ústupky lze čekat hlavně v oblasti vojenskoprůmyslové spolupráce, například v podílu na projektu Mi-24. Naděje ale umírá poslední - Společné nebe může totiž pomoci případnému prodeji bitevníku L-159 z Aera Vodochody Maďarsku nebo Slovensku, jež nyní přemýšlejí o náhradě za staré stroje sovětského původu Suchoj Su-25 a Su-22.

TOMÁŠ VLACH, REFLEX

obsah | svět - svet