Masarykovi američtí přátelé

Vyslovíte-li v USA jméno Gutszon Borglum, je to něco jako vyslovit v České republice jméno Josef Václav Myslbek. Rodinův žák, autor kolosálních portrétů čtyř amerických prezidentů v Mount Rushmore, nepatří k lidem lhostejným k věcem veřejným. Najde-li si návštěvník Mt. Rushmore pár minut na zdejší muzeum, možná se podiví, že vitrína zaměřená na jeho politickou činnost je vlastně celá věnována zrodu samostatného Československa!

Gutzon Borglum, syn dánských přistěhovalců, sympatizoval s osudy malých národů v Evropě. Proto nabídl své pozemky v Connecticutu představitelům našeho zahraničního odboje, aby zde zřídil výcvikový tábor pro české a slovenské dobrovolníky z USA, ochotné bojovat na západní frontě. A nejen to: Gutzon Borglum a jeho žena měli i podíl na vytvoření Deklarace nezávislosti Československa!

Českoamerický historik Jiří Kovtun k tomu v jedné ze svých prací poznamenal, že právě Gutzon Borglum, přítel prezidenta Wilsona, dal deklaraci jasnou strukturu: Na čtvrtce papíru narýsoval hlavní témata ve třech obdélnících, do kterých napsal, jako by tesal do žuly, tři nadpisy: Naše práva, Naše důvody a Náš cíl. Tento základní stavební model byl přijat..."

Pozval Masaryka, platil Slovanskou epopej

Gutzon Borglum nebyl sám, kdo se z amerických velikánů podílel na tomto díle, tak stěžejním pro uznání nově se rodící demokracie ze strany tehdy již největší mocnosti světa. K šestici amerických spolutvůrců deklarace patřil například advokát Robert M. Calfee, profesor sociologie a Masarykův přítel Herbert A. Miller a především milionář a filantrop Charles R. Crane; i on měl pro osudy utiskovaných Slovanů zvláštní slabost. Na chicagské univerzitě založil nadaci pro slovanská studia a byl to on, kdo v roce 1902 pozval Masaryka na přednáškový pobyt do USA (financoval i Muchovu Slovanskou epopej).

Náhoda přála Masarykovi i později, když v roce 1918 usiloval o uznání samostatnosti prezidentem Wilsonem. Podobně jako Borglum totiž patřil k úzkému okruhu Wilsonových přátel. Navíc jako tajemník ministra zahraničních věcí USA. Druhý Craneův syn John se později zase stal Masarykovým spolupracovníkem.

Aleš Hrdlička i soudce Sabath

Masaryk měl vlastně i notnou dávku štěstí. Když v květnu 1918 přijel do USA, patřilo k okruhu jeho přátel i obdivovatelů i několik významných osobností; mezi nimi věhlasný antropolog Aleš Hrdlička, autor první teorie osídlení Ameriky přes Beringovu úžinu, nebo šéfredaktor Washington Post Ira Bennett, jehož články získávaly sympatie americké veřejnosti pro "československou věc". Velké pomoci se Masarykovi dostalo od člena Kongresu Adolpha Sabatha. Tento česko-židovský rodák ze Záboří na Strakonicku, jemuž se v USA neřeklo jinak než soudce Sabath, patřil mezi hybné páky, které v americkém Kongresu prezentovaly rezoluce o nutnosti odstranit útisk malých národů v evropě, o právu národů na sebeurčení. Jeho vliv na politické špičky a pomoc představitelům našich odbojových hnutí byly mimořádně důležité. Sabathova kariéra představuje historickou kuriozitu: byl to druhý nejdéle sloužící kongresman v dějinách USA a jeho služeb využilo 8(!) amerických prezidentů. Přestože z Čech odešel jako malý chlapec, nikdy na starou vlast nezapomněl a ve 20. letech zřídil v Československu útulek pro sirotky.

Pro pomník Masaryka je i prezident Bush

I dnes má Česká republika své americké přátele, i dnes v USA žijí lidé, kteří si Masaryka váží jako průkopníka demokracie v Evropě. Právě organizace nesoucí název American Friends of the Czech Republic stála u zrodu myšlenky vybudovat T. G. Masarykovi důstojný památník jako symbol přátelství mezi našimi národy. Členy jsou nejen krajané, ale i stoprocentní Američané, kteří k naší zemi cítí sympatie a rádi jí podávají pomocnou ruku. A kde jinde by pomník měl stát než v srdci hlavního města USA? Slovo dalo slovo a v roce 2001 začalo rychle přecházet od myšlenky k činu. Povzbuzením byla i podpora, kterou projektu vyjádřil sám prezident George Bush. Jenomže postavit pomník ve Washingtonu, D. C., není věc jednoduchá. Geometricky ohraničené město nelze rozšiřovat, atraktivnější zelené plochy jsou povětšinou dávno osázeny sochami různých velikánů. A schvalovací procedura přes obě komory kongresu (obvyklá doba se pohybuje kolem 1 až 2 let!) je teprve počátkem řady dalších jednání s památkovými, historickými a odbornými komisemi.

Co spojuje Henryho Kissingera se Sissy Spacekovou?

Hrstka nadšenců se však nenechala odradit - souhlas Kongresu byl získán za neuvěřitelně krátkou dobu. Na výzvu ke spolupráci zareagovala řada krajanských spolků od Texasu přes Baltimore a Chicago až po New York. Tamní krajan architekt Jan Pokorný nabídl vypracování projektu a brzy se do akce zapojila i Česká republika. K realizaci bylo vybráno dílo Vincence Makovského uložené v Národní galerii; v červnu se vydalo na pouť před oceán. S finanční pomocí ministerstev kultury a zahraničních věcí a za přispění řady českých měst nabývá projekt zřetelnějších obrysů. Nemalou měrou přispěli krajané v USA - organizace Amerických přátel České republiky vedená Miltonem Cerným navíc rozběhla sbírkovou kampaň po celých USA. V jejích řadách stojí osobnosti jako Henry Kissinger, Zbigniew Brzezinski a jeho žena Emílie Benešová (dcera Vojty Beneše, staršího bratra prezidenta Beneše), bývalý vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě generál Wesley K. Clark, astronauti James A. Lovell a Eugene Cernan, nositel Nobelovy ceny Thomas Cech, Martina Navrátilová, Miloš Forman, herečka Sissy Spaceková, ale i bývalí američtí velvyslanci v Praze a samozřejmě četné americké korporace.

Naše socha Svobody?

Jediná skupina, který zatím neměla možnost přispět na památník, je širší česká veřejnost. Přitom stejně jako se před lety zrodila socha Svobody, projev přátelství mezi lidem USA a Francie, i tento pomník by měl být symbolem vzájemné úcty, přátelství a vlastně už i spojenectví. Brzy do Washingtonu zavítá i prezident Václav Havel. Právě on spolu s georgem Bushem by měl Masarykův pomník slavnostně odhalit v době, kdy uplyne 65 let od úmrtí prezidenta Osvoboditele. Práce rychle spějí ke konci, pracuje se na úpravách parku, dokončuje se architektonické řešení umístění sochy. Nadále je však zapotřebí peněz. Kruh Masarykových přátel se symbolicky začal uzavírat: mezi těmi, kdo projekt podpořili, se objevilo i jméno Thomas Crane. Vnuk Masarykova přítele Charlese Cranea a syn Masarykova spolupracovníka Johna Cranea bez halasných projevů daroval 10 000 dolarů! Česká republika je pro něj vzdálenou zemí za oceánem, ale po svých předcích zdědil úctu a lásku k ní a k jejímu lidu. Tom Crane nebuduje pomník sobě. On a desítky jemu podobných vzdávají úctu nám všem. Je teď na nás, abychom skrze Masaryka ukázali, že i my si vážíme toho, co naši "američtí přátelé" vykonali a konají pro malý národ v srdci Evropy. Je teď na nás všech, abychom dokázali, že se Masarykovi podařilo zanést z Ameriky do naší kultury i sémě jiné americké vlastnosti, že totiž když člověk chce, je od slov k činu jen krůček...