Hokejový obránce Kubina se už koupal se Stanley Cupem

Hokejová Tampa slavila po předlouhé finálové sérii zisk Stanley Cupu a on vypadal mezi křepčícími hvězdami trochu nenápadně. Zvykl si žít ve stínu. Jenže hokejový obránce Pavel Kubina byl pro šampiony z Tampy ohromně důležitou postavou. Český bek byl nasazován na největší hvězdy soupeře. Ve finále uhlídal Iginlu, černý klenot Calgary. "Když hledáte osobnosti finále, nezapomeňte na Kubinu," napsaly jedny floridské noviny.

Pavle, jak slavíte zisk Stanley Cupu?

Důkladně. Teď jsme ve víru všelijakých slavností. Průvod městem, další a další akce. Užíváme si to. Hned po tom vyhraném zápase jsme na stadionu vydrželi do čtyř do rána. Kolem byl blázinec. Na zápas přišlo přes dvacet tisíc lidí, venku čekalo dalších čtyřicet tisíc. Bylo to obrovské. Po pravdě, já radši pil šampaňské míchané se sodovkou, to abych vydržel. I tak to ale stálo za to. Ze zimáku jsme šli ke kapitánovi Andreychukovi domů. A před sedmou ranní jsme se všichni koupali u něj v bazénu.

Pohár jste taky namočili?

Jasně, skočili jsme tam i se Stanley Cupem. Andreychuk si to užíval. Přeci jen, čekal na pohár dlouhých dvaadvacet sezon. Moc si ho zasloužil. On býval vždycky střelec, ale jak stárnul, musel změnit svou hru. Stal se bránícím útočníkem. A zvládl to. O to je pro něj úspěch cennější.

Příběhem Andreychuka žije celá hokejová Amerika. Ale co znamená zisk Stanley Cupu pro vás?

Mně to dojde asi až doma v Česku. Je to obrovský úspěch. Já v Tampě před lety za mořem začínal, byli jsme nejhorším týmem NHL. Je fantastické sledovat tu změnu.

Finále proti Calgary bylo tvrdé. Bolelo hodně?

Role byly ve finále myslím docela jasné - my byli ti, co chtěli hrát hokej. Calgary bojovalo, někdy i zákeřně. Taky jsme na to párkrát doplatili, já po jednom zákroku musel vynechat zápas.

Teď už to můžete prozradit. Měl jste otřes mozku?

Ano, měl. Soupeř mě trefil loktem. Já jsem však nesměl prozradit, co mi je. To se v play-off nedělá, aby pak soupeř neútočil na vaše slabé místo. Tampa raději ohlásila, že jsem zraněný v dolní polovině těla.

Jenže vy jste vynechal jen jeden finálový zápas. Pak už jste se zase hnal na led.

V play-off NHL se hraje i se zlomeninou! Někdy se nestačíte divit, s čím leze kluk vedle vás do hry. To už je takový zvyk.

A jaké bylo jít do zápasu po otřesu mozku?

Zpočátku těžké. V hlavě mi docela hučelo. Chtěl jsem ale hrát za každou cenu. V základní části bych odpočíval. Při finále číslo pět jsem se ještě necítil v pořádku, ale pak jsem se do toho dostal.

A jak! V posledních dvou zápasech jste vymazal ze hry soupeřova kanonýra Iginlu.

Abych řekl pravdu, na hlídání největších hvězd protivníka jsem už tři čtyři roky zvyklý. A jak se hraje proti Iginlovi? To je zvláštní. Má výbornou střelu, to ano. Bojuje. Ale není zase tak dobrý ve hře jeden na jednoho. Věděl jsem, že na devadesát devět procent bude chtít přese mě střílet. Celou sérii jsem se snažil ty jeho střely blokovat.

Co rozhodlo, že se ve finálovém souboji outsiderů nakonec radovala Tampa?

Určitě náš brankář Chabibulin. V play-off mi připadal stejně nepokořitelný jako proti českému týmu na olympiádě v Salt Lake City.

Tenkrát jste po vyřazení Ruskem tvrdil, že když bude Chabibulin chytat stejně i za Tampu, tak vyhrajete Stanley Cup.

Tak vidíte, asi jsem to přivolal (smích).

Dobrá, brankář. A co byly další důvody vašeho úspěchu?

Byli jsme šikovnější. Myslím, že když se na finále díval nezaujatý fanoušek, musel fandit nám.

A dál?

Mužstvo Tampy je pohromadě čtyři roky. Za tu dobu dost vyrostlo. Hrajeme dobře, když jsme pod tlakem. Věřili jsme si. Tím spíš, když jsme vyhráli šestý zápas v Calgary. Předtím to s námi bylo všelijaké. Byla to dřina. Navíc to dlouhé přelétávání do Calgary... Víte, my nejsme klasickým příkladem amerického profesionálního týmu. Byznys a jen byznys. U nás je to takové přátelštější. Jsme velká rodina. Trenéři nám dávají dost šancí, hrají kluci od dvaceti let.

Říkáte: trenéři nám dali šanci. S koučem Tortorellou jste ale ještě nedávno vůbec nevycházel. Dokonce jste ani nehrál. Už jste si vše vyjasnili?

Neměli jsme spolu problém. Na rozdíl od předešlé sezony, to jsem si s ním užil. On už je takový. Vždycky si vyšlápne na někoho známějšího. Chce dokázat, že se nebojí.

Máte za sebou nejlepší sezonu i podle individuálních statistik. Byl jste nejvytěžovanějším obráncem Tampy. Proč to přišlo právě letos? Cítíte více důvěry?

Jsem zkušenější. Zestárl jsem. Ono to prostě není tak, že přijdete do NHL a všechno hned jde.

A na co jste s věkem přišel?

Už tolik nelítám. Nejdu soupeři do těla za každou cenu. To se pak člověku většinou stane, že propadne. Dělám určité věci jinak. Letos se nám dařilo jako týmu, šlo mi to docela i ofenzivně. Dokonce jsem byl nominován do All-Star Game. Ale důležité je koukat se na to střízlivě. Těžší je přeci úspěch obhájit.

Jen jestli to bude v NHL vůbec možné. Chystá se stávka.

Ano. Své letošní výkony chci ale obhájit, ať už budu hrát příští sezonu kdekoliv.

Myslíte ve Vítkovicích? Tam byste v případě stávky NHL zamířil?

Proti mně zrovna sedí pan Černík (generální manažer HC Vítkovice - pozn. aut.), takže ani nemůžu říct nic jiného (smích). Ba ne - ještě se musíme dohodnout.

Už víte, kde ukážete v Česku Stanley Cup, až vám ho v létě půjčí? Třeba kouč Colorada Hartley s ním kdysi vyrazil na ryby. A vy jste taky zapálený rybář.

S pohárem se nejdřív pojede do Janovic. Tam jsem vyrůstal. Pak Frýdek-Místek, kde jsem s hokejem začínal. A nemohu zapomenout ani na Ostravu. Ale na ryby? To ani náhodou! Budu mít jen čtyřiadvacet hodin, to je strašně málo.


Pavel Kubina

* profese: hokejový obránce, hraje za Tampu

* narozen: 15. dubna 1977 v Čeladné

* výška a váha: 197 cm, 109 kg

* úspěchy: vítěz Stanley Cupu (2004), dvojnásobný mistr světa (1999 a 2001)

* rodina: svobodný, žije s dcerou bývalého hokejisty Černíka

* záliby: rybaření, sportovní auta

* roční plat: 2,5 milionu dolarů

* kariéra: Vítkovice, Moose Jaw (WHL), Adirondack (AHL), Cleveland (IHL), Tampa (NHL)

LUKÁŠ HRON

obsah | svět - svet