Obětem povodní přispěli i čeští krajané v Jugoslávii

Rozhovor s českou velvyslankyní v Jugoslávii Juditou Štouračovou

Také zde se o povodňovou situaci v ČR média velmi zajímala, v nejčtenějších denících - Politice a Danas - se na titulních stránkách objevily velké obrázky zaplavené Prahy. Musím říci, že odezva byla v témže duchu, jak o ní hovořil pan prezident Havel, jemuž vyjádřilo účast mnoho státníků. Totéž se odehrávalo vůči naší ambasádě v Bělehradě. Volalo i napsalo nám mnoho mých kolegů nejen z diplomatických misí, ale i partnerů z místní politické scény či nevládních organizací. Ozvali se také naši krajané. Nedaleko od Bělehradu je městečko Bela Crkva, v němž a v okolních vesnicích žijí necelé dva tisíce našich krajanů. Žijí v těžkých podmínkách - je to chudý kraj, známý vysokou mírou nezaměstnanosti, lidé se tam věnují především zemědělství. Zejména letos měli velmi špatnou úrodu, a přesto před mým odjezdem do ČR přijeli jejich zástupci do Bělehradu a přivezli s sebou přes 600 eur (cca 18 tisíc korun) jako výsledek sbírky, kterou udělali nejen mezi krajany, ale i mezi obyvateli těchto obcí. Jedna koruna takového příspěvku z nízkých příjmů má pak stejnou hodnotu jako třeba několikatisícový dar bohatších dárců.

Existuje v Jugoslávii i nějaká centrálně organizovaná sbírka na pomoc obětem záplav v ČR?

Zatím mi není známo, že by existovala. Z iniciativy Společnosti československo-jugoslávského přátelství, která je v Jugoslávii velmi aktivní, se bude na konci září v Bělehradě ve spolupráci s naším velvyslanectvím konat benefiční koncert, jehož výtěžek bude věnován obětem povodní.

V médiích se mnohokrát objevilo, že "Jugoslávie je mrtvá", přesto se však nový název Srbsko a Černá Hora zatím nepoužívá. Je tedy správné užívat název Jugoslávie až do doby, než bude definitivně schválena nová ústava předefinované federace?

Jugoslávie stále existuje - až do schválení nové ústavní charty starý název Svazová republika Jugoslávie platí. Jakmile bude ústava schválená, tento název zanikne a místo něj začne platit nový název Srbsko a Černá Hora.

Na čem konečné přijetí této nové ústavy vázne?

Na tom, že se aktéři, kteří jsou zodpovědní za její zpracování, obtížně dohadují na jejím obsahu. Zájmů o definování jednotlivých bodů je na straně Srbska i Černé Hory mnoho, a mnohdy se neshodují. V posledních dnech došlo k určitému pokroku a rýsují se velmi reálné náznaky dosažení dohody.

V Makedonii se včera konaly parlamentní volby. Jak byste popsala tamní atmosféru rok po ukončení konfliktu s albánskými ozbrojenci, žádajícími více práv pro albánskou menšinu?

Situace v Makedonii je dramatická, pokud jde o politickou scénu. Jak na straně Makedonců slovanského původu, tak etnických Albánců se vyprofilovaly hlavní čtyři politické strany, které spolu svedly velký předvolební boj. Opozice proti současné vládní garnituře se přitom těšila stále větší podpoře. V posledních týdnech bohužel docházelo i ke střelbě se smrtelnými následky a k únosům. Nepokoje se opět koncentrovaly do okolí Tetova. Situace se tam přiostřovala. Dvě makedonské strany dokonce ve svém programu zpochybnily Ohridskou mírovou dohodu.

Hrozí nebezpečí eskalace, nebo jde spíše jen o extrémní odchylku od hlavního proudu?

Těžko odhadnout. Jen bych situaci dokreslila tím, že všichni zahraniční pozorovatelé, kteří zde byli přítomni v době voleb, byli pod místní policejní ochranou. Už to považuji za určitý indikátor závažnosti situace.

Volby, tentokrát prezidentské, budou za dva týdny i v Srbsku. Jak se podle vás tato země změnila za téměř dva roky, které uběhly od pádu režimu Slobodana Miloševiče?

Jugoslávie je dnes demokratickou zemí, kde není problémem uplatnění všech svobod, které s sebou demokratizační proces nese. Prioritami jejího dalšího vývoje jsou ekonomické a společenské reformy, asociační program vůči EU, členství v Radě Evropy, Světové obchodní organizaci (WTO), Partnerství pro mír atd. Problémem zůstává ekonomická situace. I když se objevují první náznaky ekonomického oživení, je celkový výkon ekonomiky nízký a Jugoslávie zůstává zemí bez vlastních kapitálových prostředků. Je to samozřejmě především následek desetileté absence investic do výrobní sféry, do infrastruktury, do školství, do zdravotnictví atd. Nastartování ekonomického rozvoje je podle mého názoru spojeno především s přílivem zahraničních investic. Dále je zde problém politické stability. Seskupení stran, jež byly v době Miloševiče opoziční a společně svrhly jeho režim, dnes již není jednolitou skupinou. Objevuje se několik rozdílných politických proudů, a dokonce i projevů ostrých osobních nesympatií. Spousta energie i času se vyčerpává na mezistranické spory místo toho, aby byly věnovány pozitivnímu řešení přetrvávajících problémů.

Haagský tribunál žádá vydání současného srbského prezidenta Milana Milutinoviče, který je obviněn z válečných zločinů. Srbský premiér Djindjič prohlásil, že se tak může stát až po zvolení nové hlavy státu. Jak se k této otázce stavějí lidé v Jugoslávii?

Milutinovič není osoba, která by měla jakýkoli vliv na vnitropolitické dění. Je naprosto nevýrazný. Takže nemyslím, že by jeho vydání do Haagu vyvolalo větší protesty.