Euroželezný

Podle našeho zástupce v EU jsou Belgičané "líní a neschopní", Němci "uřvaní", Poláci "pseudoloajální", unie "zbahnělá" a restaurace v Bruselu mizerné. Jinak se ale má Vladimír Železný jako europoslanec skvěle, minimálně proto, že ho zatím chrání imunita. V Česku by už jinak musel před soud.

V europarlamentu je vás slyšet jen vzácně, přitom jste místopředsedou své frakce. Proč?

Já vystupuji málo, jen pokud mám opravdu co říci. Soustřeďuji se na práci ve výboru. Probírám se neuvěřitelným stohem dokumentů, návrhů, protože ve výboru pro regionální rozvoj, kde působím, jsou některá témata zpracována také na 150 stránkách. Zhustit to do nějakého srozumitelného názoru věru zabere většinu času mého pracovního dne.

Baví vás to?

Tak zrovna tato věc není tím, co by mě bavilo nejvíc. Nesporným obohacením je pro mě kontakt s různými politickými kulturami, na které člověk na rozdíl od našeho parlamentu narazí. Jedním z nejvýznamnějších členů politické skupiny Independenceslash-Democracy (do češtiny doslova přeloženo "Nezávislost-lomítkoDemokracie",V. Železný měl na mysli sdružení Nezávislost-Demokracie), kde působím, je britská UKIP. Kontakt s Brity, s jejich politickou kulturou, je pro mě úžasná škola. Třeba poslouchat poslance Nigela Farage je přes můj pokročilý věk a zkušenosti skvělá lekce. On a obecně Britové mají brilantní schopnost precizně formulovat myšlenku. Pravděpodobně se to učí od dětství doma a také asi ve škole, což je mimochodem věc, kterou by český systém vzdělání potřeboval jako sůl. Jejich vystoupení jsou vlastně politické mikroeseje, které jsou schopni kdykoli na dané téma ze sebe vysypat. Pokud Nigel Farage dostane minutu a půl, mluví přesně minutu a půl a řekne všechno, co je potřeba. Definuje to naprosto pregnantně, a navíc nikdy neopomene suchý anglický humor. Při naší slovanské bezobsažné žvanivosti je to velká škola. A když pak pozorujete trochu vypjaté polské postoje, velice cizelované postoje francouzské, neobyčejně chladné Švédy anebo křičení Němců - nevím proč, ale všichni do jednoho strašlivě řvou - je nesmírně zajímavé být u toho.

Kdo vás v parlamentu naopak zklamal?

Absolutně mě zklamal předseda parlamentu Borrell. Jeho okřikování a peskování poslanců je neuvěřitelné. Když Farage vystoupil a odhalil kriminální minulost jednoho komisaře, tak mu Borrell vyhrožoval trestním stíháním za jeho slova, přestože na půdě parlamentu můžete říct v podstatě cokoli a jste chráněn imunitou. Podobný případ bylo nestoudné chování bezpečnostní služby parlamentu při schvalování konstituce, která rvala z rukou poslancům nebo i jejich asistentkám transparenty s nápisem Ne evropské ústavě, protože Borrell nařídil, že žádná NE nikde viset nebudou. To jsou opravdu manýry komunistických pohůnků.

Podle vedení parlamentu Borrell nic takového nenařídil, a naopak nechal ony incidenty vyšetřit.

Tajemnice našeho klubu mi řekla, že nařídil. Ale i kdyby: nic se nevyšetří, to vím. Těch případů bylo víc. Omluvil se Borell Faragovi, že mu vyhrožoval trestním postihem, když se ukázalo, že Farage měl pravdu? Nikoli, spláchli to. Tiše to spláchli. Arogantní, arogantní, arogantní. Neuvěřitelně arogantní člověk to je.

A jak na vás působí komisař Špidla?

S panem Špidlou nemám téměř žádnou zkušenost. Viděl jsem ho na dálku, jak je do sebe zabalený - on je vždycky v takovém zvláštním introvertním kokonu - a tím svým nepřítomným zrakem pozoruje dění kolem sebe. Když krátce promluvil v regionálním výboru nebo i během slyšení, na mě neudělal dramatický dojem. Ale nejen on. Musím říci, že komisaři z nových zemí mě zklamali. Čekal jsem, že s příchodem zemí se zkušeností z totality přineseme něco nového, čerstvého. Zarazila mě servilní pseudoloajalita nových komisařů, kteří vesměs říkali, že budou pokračovat v linii předchozího komisaře. Danuta Hübnerová doslova řekla, že bude dělat přesně to, co předchozí komisař. Tak proč tam je? Co přináší jako Polka ze zkušeností své země? Měla říct, co přinese nového, jaký nový dynamismus vloží do Evropské unie.

Máte stejný pocit také z českých europoslanců?

Ne. Rozhodně ne. Hlasování o evropské ústavě, kdy bylo 17 z 24 českých poslanců proti, bylo zcela mimořádným průlomem a přínosem pro Evropskou unii.

V čem spočíval přínos toho, že řekli ne?

Ukázalo se, že jsme imunní vůči výkřikům "kdo nejde s námi, jde proti nám". Nepodléháme snadno euforii nebo zastrašování, že teď budeme mít ústavu a opovažte se někdo hlasovat proti. Připadá mi komické, co řekl kolega Rouček, že bychom se měli stydět, jak jsme hlasovali. Měli bychom se stydět za názor? V demokracii? Tohle přeci říkali komunisté: kdo hlasuje proti nám, je psychicky chorý a patří do blázince.

Hlasoval jste proti vstupu do EU, proti Evropské komisi, proti ústavě. Zatím tedy spíš bouráte než stavíte.V tom vidíte váš vlastní, jak říkáte, "dynamismus"?

Nechci destruuovat Evropskou unii. Evropská unie je vynikající koncept společného hospodářského prostoru, bez kterého Evropa včetně České republiky nepřežije. Co chci, je reformovat tuto strukturu, která je zbahnělá, zkostnatělá, která absolutně nereflektuje vývoj v reálném světě, která podléhá mnoha utopiím, z nichž nás už minulý režim vyléčil.

Které utopie myslíte?

Utopie win-win, výhra na obou stranách. Neexistuje. Ani náhodou. Vždycky je win-and-loose, výhra a prohra. Dám vám příklad: Pseudoochránci zdraví občanů v unii by teď rádi, aby na evropském víně byla nálepka o škodlivosti alkoholu. Umíte si představit konkurenční schopnost takové lahve oproti lahvi argentinské nebo kalifornské? Víno je přitom jedním z nejvíce ohrožených produktů v Evropě, a zároveň je prokazatelně zdravé, snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Ale nejde jen o to. Víno je víc, je to kulturní produkt, stejně jako lahev a etiketa jsou kulturní produkt. Je součástí evropské kultury a civilizace. Polepit ho černým rámečkem "Pozor, škodí zdraví" je nehoráznost.

Evropa podléhá těmto pionýrským snahám být všude první. My máme pitnou vodu a budeme bojovat za ještě pitnější i za cenu absolutní ztráty konkurenceschopnosti. Amerika nikdy nekoketovala se sociálním státem, a díky tomu je dynamika její ekonomiky neuvěřitelná. Tím by se Evropa měla inspirovat. Díra mezi Evropou a Amerikou je strašlivá a jsem zvědavý na to, až Indie a po ní Čína přistoupí k nelítostné tržní ekonomice. Evropou to otřese, pokud se neprobudí. A to jsou ony utopie, které mám na mysli, a naše zkušenosti s nimi. Musíme jim říkat: proboha, nedá se to, věřte nám. A další, co bychom měli přinést, je zastavit politickou integraci. Nepotřebujeme ústavu, jež vytvoří nové nadnárodní struktury, které budou jen neefektivní a drahé.

Proč je politická integrace špatně? Nedýchá se teď v Evropě líp než před půlstoletím?

Pokus o vytvoření jakési jednotné kulturní Evropy je naprostý nesmysl. Evropa je půvabná ve své diverzitě. Valéry Giscard d'Estaing kdysi řekl, že Evropa je tržiště, na které každý přinese své zboží, a tak by to mělo zůstat. Já změnu klimatu v Evrpě necítím, vidím jen zprzněné centrum Bruselu a kilometry betonových fasád. Pocit-o-změně-vytvářejí-ti, kteří-jsou-zahleděni-do-platů-v-této-změně. (V. Železný tuhle větu říká pomalu, důrazně a každé slovo pečlivě oddělí)

Představa, že komisař má 560 tisíc korun měsíčně, že vysoký euroúředník má přes 400 tisíc, je pro mnohého Evropana neodolatelné pokušení. Ze strany národních států ani jejich občanů není pro integraci politická objednávka. Tu uměle vytvářejí eurokraté, kasta evropských úředníků, kteří úplně ztrácejí kontakt se svými dětskými říkankami, ti jsou hlavním hnacím motorem integrace. Je to zprůměrovaná masa fantasticky placených pseudo-Evropanů. K propojení Evropy a zamezení opakování hrůz z doby před padesáti lety přitom úplně stačí ekonomicky svázat jednotlivé státty. Češi a Němci se budou mít stále neradi, to nezměníme, ale válce mezi nimi zabrání Volkswagen. To je ta nejlepší pojistka, a k ní nepotřebujete vytvářet žádnou eurokastu.

Kdo bude řešit obchodní válku mezi Čechy nebo Němci, když ne oni vámi démonizovaní eurokraté, kteří nejsou nuceni svými voliči hájit české, respektive německé zájmy?

Rozumím. Na určité úrovni nesporně potřebujeme společný postup a regulace, například určitě v oblasti hospodářské kriminality, která se na jednom trhu přelévá ze státu do státu. Ale nepotřebujeme společného ministra zahraničí doprovázeného suitou eurodiplomatů a další podobné zbytečnosti.

Ve své knížce máte křesťansko-skeptickou úvahu ze Španělska, kde nositeli evropské kultury, tolerance byli muslimové. Tvrdíte, že negramotní, barbarští dobyvatelé byli křesťané. K islámské kultuře máte tedy minimálně neutrální vztah. Proč jste hlasoval proti tomu dát Turecku šanci na vstup do unie?

Já vám řeknu proč: protože vidím katastrofu pro Turecko. Turecko je pokus o sekulární islámský stát, je to hybrid mezi západní civilizací a tradiční muslimskou společností a jedinou pojistkou toho, že se Turecko nezvrtne do islámského radikalismu, je jeho armáda. Je to nestandardní mocenský nástroj, který zasahuje, když hrozí cesta k radikalizaci. První věc, kterou ale bude muset unie udělat, aby nezradila své vlastní prinicipy, je omezit moc armády v Turecku. V momentě, kdy to uděláme, radikální islám nastoupí. Takže my si ho zavlečeme do Evropy.

A vadí mi ještě jedna věc: my teď budeme napínat Turecko až někam do roku 2015, 2016 a tak, jak se budou vršit obavy z Turků ve Francii a jinde, bude přitvrzovat EU podmínky vůči Turecku, aby vyhověla vlastnímu lidu. A pak v roce 2016 přijede komisař do Turecka a řekne "Nezlobte se, kodaňská kritéria jste nesplnili". To je strašně nefér politika.

Z vás se zjevně nestal menší euroskeptik, než jste byl před příchodem do Evropského parlamentu, což se mnohým politikům děje, že?

Rozhodně ne. Naopak. Jsem teď ještě skeptičtější, protože to vidím kolem sebe. Tu neefektivitu. To, že zapojení telefonu v kanceláři tu trvá čtyři dny.

Tak počkejte, to přece s EU nijak nesouvisí. Viňte belgické opraváře.

Belgie je vážný problém sama o sobě, to máte pravdu. A mít centrum Evropské unie v tak líné zemi, v tak neschopné a neuspořádané zemi, to samo o sobě o něčem svědčí. Navíc, my udržujeme dva parlamenty v chodu jen proto, aby se do toho druhého na čtyři dny v měsíci přesunulo 4600 lidí, abychom tam utratili peníze za hotely. Totálně na hlavu. A víte, kolik má EU různých výborů a poradních komisí? Přes tři tisíce.

To číslo vám nevěřím. I nadnesené odhady mluví o polovičním počtu. Ale i kdyby: jejich počet a priori znamená, že jsou špatně.

Jsem přesvědčen o tom, že to špatné je. Já totiž ty jejich regulace potom čtu a je to něco neuvěřitelného. Zpravodajoval jsem vinařský zákon a jenom regulace vína má 4800 stran.

To ale není argument. Jeden jediný český zákon, který platí pouze na území ČR, má stovky stran. Důležité snad je, jestli má všech těch 4800 stránek smysl.

Vím, znám tento argument, ale ten pro mě není důležitý. Jsem prostě celkově přesvědčen, že v unii je vysoký stupeň zbytečné duplicity, který dusí efektivitu na jejím prostoru. A to nebude integrací odstraněno, jak se mnozí mylně domnívají. Naopak duplicita se zmnoží, protože národní státy a národní politici si všechno nenechají vzít.

Nabízejí vám něco příjemného Brusel nebo Štrasburk coby města?

Nenabízejí mi absolutně nic.

Ani co se restaurací týče? Řada europoslanců si právě gurmánské vyžití na své práci pochvaluje.

Ne, rozhodně ne. Už dneska máme v Praze lepší restaurace než v Bruselu nebo ve Štrasburku. Až budete v Praze, rád vás do jedné pozvu, abyste se sama přesvědčila.

Takže nikam nechodíte?

Do restaurace Sea Grill v Bruselu se třemi hvězdičkami podle Michelinu možná ano, mají tam čerstvé ryby a umí je špičkově připravit. Ale znám po Evropě 70 restaurací, které jsou lepší, včetně Prahy. V jedné místní vyhlášené rybí restauraci nedávno číšník špinavou rukou zalovil v míse s vodou a ledem, kde měl nakrájené kousky másla, vyndal jeden z nich a plácl mi to tou prackou rovnou na talíř metr přede mnou. Absolutně mě přešla chuť k jídlu.

Výběr vín je ale v Bruselu či ve Štrasburku daleko větší než v Praze, jako milovník vína si musíte libovat.

Ne! Ale vůbec ne! Vůbec ne! V Praze vás zavedu do restaurace, kde můžete mít vzácné titanikové víno Margeau 1900, skvělé červené. Jestli máte ráda dobré víno a dobré jídlo, bude mi ctí vás pozvat...

...nemám na mysli luxusní restauranty, ale běžné podniky. Zatímco v Praze dostanete na výběr mezi frankovkou a vavřineckým, tady si můžete vybrat za rozumnou cenu z francouzských, španělských, italských vín...

Tak frankovka není úplně zlá, když je dobře zpracovaná... Ale fajn. Takový výběr bude za chvíli v Praze taky. A chcete-li si ho najít, tak i tam si kvalitní víno už teď najdete.

V tisku tvrdíte, že vám je jedno, zda vám Evropský parlament odejme imunitu. Během vystoupení v právním výboru jste přitom poslancům předložil vyčerpávající zprávu o svém případu. Proč taková snaha?

Kolegové poslanci si vyžádali nějaké dokumenty a chtěli, abych je okomentoval, což jsem korektně udělal.... Víte ono totiž není úplně banální, když Evropský parlament dospěje k závěru, že v České republice docházelo na přelomu tisíciletí k významnému zneužití policejních vyšetřovacích metod k politickým a jiným mocenským cílům, když se dozví, kolik desítek a stovek lidí bylo zaangažováno na jednoho jediného člověka, na odstavení Železného z televizní obrazovky, protože dokázal 26 minut souvisle mluvit v televizi.

Zníte, jako byste očekával, že vám imunitu neodejmou.

Já nevím, jak to dopadne, poslanci na mě nijak nereagovali, a je mi to opravdu srdečně jedno. Imunita je jen odklad soudní kauzy na pět let. Tady ale jde o principiální věc, aby se někdo nestrannýma očima, jinýma, než se dívali čeští senátoři, podíval na můj případ a posoudil ho.

Jste teď náš zástupce v Bruselu, ale doma v Česku jste pořád vnímán hlavně jako bývalý ředitel Novy, kvůli kterému daňoví poplatníci zaplatili deset miliard. Člověk, který se nyní v europarlamentu schovává před spravedlností. Jak se s tím vyrovnáváte?

Nemám z toho trauma. Já jsem tuto zemi o deset miliard nepřipravil, což se jednou potvrdí, a kvůli imunitě jsem do Evropského parlamentu opravdu nekandidoval.

Ve Štrasburku je velmi těžké vás zastihnout. I když v budově fyzicky jste, vaše parlamentní asistentka zpravidla řekne, že nemáte čas. Skrýváte se před novináři?

Absolutně ne. Já nemám co skrývat, mám naprosto koherentní postoje. Nemám důvod se nesetkat s novinářem, ale je to v zásadě nudné, já mu příliš nemám co říct. Navíc ani nevím, jak čeští novináři v Bruselu nebo ve Štrasburku vypadají.

Proč tedy chodíte po parlamentu a říkáte, že se budete bavit jen se spřátelenými médii?

Nevzpomínám si, že bych něco takového řekl. A pokud ano, tak snad jedině v žertu. Nemám pocit, že by Lidové noviny byly spřátelené médium, a přesto jsem se před vámi nezamkl.