Dubček osnoval puč v Ghaně
Cílem operace s krycím jménem ALEX bylo nahrazení prozápadního vedení revoluční vládou, která by "co nejtěsněji spolupracovala se socialistickými zeměmi".
Červenec 1968 byl bezpochyby jedním z nejdramatičtějších měsíců "pražského jara". Po uveřejnění výzvy Dva tisíce slov 27. června došlo k rozbouření vnitropolitické i mezinárodněpolitické situace. Reformně komunistické vedení v čele s Alexandrem Dubčekem muselo čelit na jedné straně stále radikálnějšímu domácímu veřejnému mínění, na straně druhé stoupajícímu nátlaku Sovětského svazu a dalších zemí jeho bloku. Moskva rozpoutala proti Československu propagandistickou kampaň, sovětští vůdci začali československé vedení otevřeně zastrašovat, k čemuž používali i jasné provokace (nálezy údajných amerických zbraní v západních Čechách, otálení se stažením sovětských vojsk po cvičení "Šumava"). Čtvrtého července pak předsednictvo ÚV KSČ obdrželo pozvání sovětského politbyra na společnou schůzku šesti komunistických stran o situaci v Československu.
Pravděpodobně ve stejný den obdržel první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček přísně tajnou zprávu, vlastnoručně podepsanou tehdejším náměstkem ministra vnitra "plk. Viliamem Šalgovičem, CSc.". Sedmistránkový dokument, datovaný 3. července 1968, který se zachoval v osobním archivním fondu Alexandra Dubčeka, obsahuje informaci o přípravě "progresivního převratu" v Ghaně, který československá rozvědka už po řadu měsíců připravovala pod krycím názvem "akce ALEX".
Akce ALEX
Alexander Dubček byl podrobně seznámen s pozadím celé akce. Ta byla reakcí na vojenský puč, kterým byl 24. února 1966 svržen ghanský prezident Kwame Nkrumah, jehož režim patřil v polovině 60. let mezi nejvýznamnější spojence sovětského bloku v Africe. Moci se tehdy chopila skupina vysokých důstojníků sdružená do Rady národního osvobození (v dokumentu uváděná jako Národně osvobozenecká rada NOR), která otevřela dveře zahraničnímu kapitálu a zahájila politiku sblížení se Západem. Situace v Ghaně byla však značně nestabilní a již v dubnu 1967 se o další puč neúspěšně pokusili poručíci Arthur aYeboah.Československá politika vůči Ghaně po svržení Nkrumaha je v dokumentu velmi jasně charakterizována: "Naše rozvědka od začátku nastolení vojenské diktatury v Ghaně pomocí své agentury podchycovala různé skupiny, které se formovaly s cílem svrhnout NOR. Postupuje však velmi opatrně, vědoma si skutečnosti, že ČSSR má z ekonomických důvodů zájem na udržení diplomatických styků a na hospodářské spolupráci i s nynější vojenskou vládou."
Akce ALEX byla přirozeně prováděna v součinnosti se sovětským KGB. V dokumentu se píše: "O průběhu příprav převratu od počátku naše rozvědka informuje sovětskou rozvědku. V únoru t. r. došlo v Moskvě ke konzultacím zástupců obou rozvědek. Sovětští soudruzi včetně vedení sovětské rozvědky hodnotí význam této akce velmi vysoko. Přislíbili plnou spolupráci a případnou pomoc při jejím organizování a zajišťování. Na nejbližší dobu plánujeme pozvání zástupců sovětské rozvědky do Prahy k dojednání její konkrétní účasti na přípravách převratu včetně účasti finanční."
Dokument podrobně popisuje i plánovaný scénář převratu, který měl trvat "maximálně několik hodin". "Obsazením klíčových objektů [...] a izolací členů NOR a reakčních důstojníků i policejních velitelů v Akkře převezme revoluční orgán kontrolu státu do svých rukou. Loyalita jednotek umístěných mimo Akkru bude zajištěna prostřednictvím důstojníků těchto vojenských jednotek, kteří se skupinou spolupracují. Ozbrojený odpor nepředpokládáme, protože jednotky, které nebudou k provedení převratu použity, nemají střelivo. Intervenci sousedních afrických států vylučujeme. Vojenský zásah USA, které by mohly použít svých sil z vojenské základny v Libérii, by přicházel v úvahu jen v případě občanské války. S touto eventualitou však nepočítáme." Cílem puče nemělo být znovudosazení Nkrumaha, jenž žil v exilu v Guineji, ale vytvoření revoluční vlády, která by co "nejtěsněji spolupracovala se socialistickými zeměmi". Bývalému ghanskému prezidentovi měl být pouze umožněn návrat do země a zaujmutí "důstojného místa ve společnosti".
Kdo byl agent LUPA
Alexander Dubček se z dokumentu nedozvěděl nic o československých agentech, kteří měli puč provést. Klíčovou úlohu hrál agent zmiňovaný pouze krycím jménem LUPA, o němž se v textu hovoří jako o Nkrumahově prominentu. O skutečné identitě LUPY mlčí i dopis náčelníka I. správy MV (tedy rozvědky) plk. Josefa Housky zaslaný 12. června 1968 Viliamu Šalgovičovi, sloužící jako podklad informace zpracované pro Dubčeka. Přesto obsahuje o agentovi další podrobnosti: "LUPA je marxista a byl ve styku s naší rezidenturou od r. 1963 do vojenského puče v únoru 1966. Pak byl vězněn do léta 1967. Plně mu důvěřujeme. LUPOVI jsme slíbili pomoc a poskytli finanční podporu. Od počátku jsme mu radili, jak má postupovat. Současně nám je prospěšný jako zdroj tajných informací." Kdo byl tedy agent LUPA a jak celá akce ALEX dopadla?Naštěstí pro historiky se v archivu rozvědky zachoval osobní svazek číslo 45044, v němž lze odpovědi na obě otázky nalézt. Agentem LUPOU byl ghanský novinář Kofi Batsa, který patřil mezi nejbližší spolupracovníky svrženého prezidenta Nkrumaha. Muž s velmi zajímavými kontakty, šéfredaktor ideologického časopisu The Spark, ale také zřejmě trochu hochštapler.
Kofi Batsa se narodil 8. ledna 1931 v rodině presbyteriánského kněze spřízněného s tradiční honorací východní Ghany. "Sám měl studovat také na kněze, byl však vyhozen ze semináře, když se zjistilo, že rozdával svým spolužákům brožury vydávané sdružením mladých komunistů v Británii. Odešel do Anglie studovat práva, studia však nedokončil a přešel na novinářství. Po studiích v Anglii se vrátil do Ghany a v prvních volbách kandidoval jako nezávislý komunistický kandidát. Třebaže byl poražen, získal poměrně velké množství hlasů." Tento životopis, který lze nalézt v agenturním svazku, potvrzují i paměti, které Batsa vydal v roce 1985 v Londýně (The Spark: Times behind me. From Kwame Nkrumah to Hilla Limann). Autor v nich přidává další příznačný detail: od mládí se angažoval v Mezinárodním svazu studentstva, Světové federaci demokratické mládeže, Světové radě míru a dalších kryptokomunistických mezinárodních organizacích, takže již v padesátých letech pravidelně navštěvoval země sovětského bloku, kde tyto organizace většinou sídlily, včetně Československa. Ještě dnes je možné nalézt pamětníky těchto pobytů. Tehdejší redaktor Rudého práva Jiří Hochman si vzpomíná, že obědval s generálním tajemníkem Mezinárodní organizace novinářů Jiřím Meisnerem a Kofim Batsou v roce 1958: "Působil na mě jako kryptokomunista, protože silně kritizoval Nkrumaha z levé strany," říká dnes Hochman.
Za své levičáctví byl Batsa v roce 1960 na rok vyloučen z Nkrumahovy Strany lidového konventu (CCP). Ve stejném roce podepsal s Československým rozhlasem jednoroční kontrakt jako redaktor zahraničního vysílání pro Afriku. Nicméně již asi za měsíc odjel zpět do Ghany - o důvodech dokumenty mlčí.
Ve službách Nkrumaha
Návrat do vlasti se Batsovi vyplatil: na konci roku 1962 si jednoho jeho článku povšiml sám Nkrumah a učinil jej editorem ideologického týdeníku The Spark. Současně byl jmenován vedoucím tiskového odboru Úřadu pro africké záležitosti, který se snažil působit v duchu Nkrumahových idejí nezávislé a sjednocené Afriky po celém kontinentě. Předstíraje, že je novinář, distribuoval Batsa pomoc Ghany různým národněosvobozeneckým a protivládním hnutím v řadě afrických zemí.Na počátku 60. let poznal Batsu také Miroslav Prchal, který působil jako zpravodaj ČTK v ghanské Akkře v letech 1961 - 1963. Batsa měl podle něj doma politický salon, kde se scházely místní politické špičky. "Byl to velice poctivý člověk, nakloněný Sovětskému svazu, který nedával příliš najevo své postoje," vzpomíná si dnes Prchal. "Patřil tehdy mezi nejdůležitější lidi kolem Nkrumaha a byl bezvadně informován."
Není divu, že se o Batsu začala zajímat československá rozvědka. Od října 1963 s ním navázal československý rezident "první hlubší styk, založený na přátelství a spolupráci". V následujících letech jej pak rozvědka využila k provedení "aktivních opatření" s krycími názvy WILLIAMS, UZEL, JAMILY a GARY. O podrobnostech těchto akcí i Batsově podílu při jejich realizaci svazek bohužel mlčí. Dá se však předpokládat, že jednou z nich byla stostránková brožura West German Neo-colonialism and Africa, kterou Batsa pod svým jménem vydal roku 1964 v Akkře. Knížka přetiskuje dokumenty z nejrůznějších zdrojů, které dokládají, že Spolková republika Německo hospodářsky proniká do Afriky a podporuje nebo podporovala tehdejší evropské koloniální mocnosti v jejich úsilí o zachování impérií.
Batsova kariéra se utěšeně rozvíjela. V roce 1963 byl jmenován velvyslancem Ghany v Bagdádu, postu se ale neujal, protože v Iráku došlo k převratu. O rok později byl zvolen generálním tajemníkem Panafrického svazu novinářů a v roce 1965 se dostal na jednotné kandidátce do ghanského parlamentu. V té době však rostla celková nespokojenost s autoritářským režimem. Na Nkrumaha byly již v srpnu 1962 a lednu 1964 spáchány neúspěšné atentáty, hospodářská situace se neustále zhoršovala vinou prezidentových megalomanských aktivit v Africe, špatné hospodářské politiky a snížení světových cen kakaa, které bylo hlavní exportní komoditou země. Na počátku roku 1966 vyvolal Nkrumah hněv armády, když penzionoval několik vysokých důstojníků. Kofi Batsa patřil mezi ty, kteří vytušili další vývoj. "Zrazoval jsem prezidenta před cestou do Hanoje v únoru 1966," píše ve svých pamětech. "Napsal jsem memorandum, v němž jsem vyjádřil, že teď není čas opustit zemi." Nkrumah si ovšem nedal říci, odjel do Vietnamu a v době své nepřítomnosti byl svržen vojáky.
Převrat není v plánu práce
Bezprostředně po puči se Batsa uchýlil na sovětské velvyslanectví. "Dali mi místnost, kde jsem mohl spát a relaxovat; po dvou dnech jsem jim ale začal být na obtíž. Radili mi, abych někam uprchl," píše Batsa v pamětech. Místo útěku se ale raději vzdal na policejní stanici a dalších 17 měsíců strávil jako prominent svrženého režimu ve vězení.V září 1967, několik týdnů po svém propuštění, navázal Batsa kontakt s rezidentem československé rozvědky. Seznámil jej se svým plánem na svržení vojenské vlády pučem a požádal o pomoc. Československá rozvědka se rozhodla, že jej podpoří, a to přesto, že "v plánu práce nemáme pro současné období mezi hlavními úkoly vytváření předpokladů pro pokrokový převrat".
Od září 1967 do ledna 1968 měl Batsa, v dokumentech uváděný ještě pod svým starším krycím jménem BAČA, pět schůzek se svým řídícím důstojníkem a šestkrát se spojili přes prostředníka. Rozvědka brala celou akci velmi vážně: např. 15. ledna zaslalo pražské ústředí na rezidenturu v Akkře šifru s tímto obsahem: "Sdělte obratem počet a druh zbraní a nábojů, které máte na rezidentuře a které byste v případě potřeby mohl poskytnout BAČOVI. Až budete mít další poznatky o reálnosti puče, pošleme vám další pistole a náboje. Naše zbraně nebudou určeny pro vojáky, kteří puč budou provádět, ale pro BAČU a jiné civilisty, kteří budou pro účast na puči získáni."
Na jaře 1968 se Batsa intenzivně scházel se svým řídícím důstojníkem, který v něj měl plnou důvěru. "Je schopný, inteligentní, mlčenlivý a neprodejný," píše s v nedatovaném memorandu z jara 1968. Zároveň ale pojal československý rozvědčík první pochybnosti o možnosti provedení puče: "Domnívám se, že příprava na převrat bude ještě dlouho trvat a není stoprocentně jisté, zda se vůbec uskuteční," píše se v jedné únorové zprávě.
Přípravu převratu nezmařila sovětská invaze do Československa pracovníci 4. (afro-asijského) odboru rozvědky patřili většinou mezi kované prosovětské kádry - ale událost, ke které došlo v Akkře deset dní předtím. Dvanáctého srpna 1968 byl agent LUPA spolu s několika dalšími opozičními činiteli zatčen. Ve svých pamětech popisuje Batsa událost následovně: "Šířily se nějaké zvěsti o puči, který by vrátil Nkrumaha k moci, a mě zavřeli znovu do vězení. Byl jsem obviněn z utajování zbraní a osnování převratu, z toho, že jsem v kontaktu s Kwame Nkrumahem [...]. Ačkoliv jsem s ním skutečně v kontaktu byl, ještě jsem se nedostal k tomu, abych do země pašoval zbraně." Po několika týdnech tvrdých výslechů byl Batsa pro nedostatek důkazů propuštěn. Policejní akce ho ale do té míry zastrašila, že se odstěhoval z hlavního města a začal se živit jako knihkupec.
V květnu 1969 dospěla československá rozvědka k názoru, že "tempo organizování skupiny, získávání důstojníků apod. neodpovídalo ve skutečnosti tomu, jak nás informoval LUPA", který prý ve svých zprávách "silně nadsazoval". Koncem srpna 1969 se s Batsou sešel důstojník rozvědky a do Prahy popsal klíčovou část schůzky takto: "Pak jsem se ho optal, jak je to s tím převratem, co měl tak dobře zorganizovaný. LUPA začal koktat, že to dosud platí, že lidi má. Řekl jsem mu, že již nikdy v životě bych s tak neseriózním člověkem, jako je on, žádnou akci nedělal. Dodal jsem, že se nedivím, že NK padl - když měl takové spolupracovníky. Řekl jsem mu, že dneska dovede každý kecat o socialismu a pokroku, ale nic neumí pro to udělat. Mezi tyto lidi patří i on. LUPA poslouchal se sklopenou [sic] hlavou lekci, co si o něm myslím a jak se na něj dívají soudruzi v Praze. Závěrem jsem mu řekl, že za ty peníze, které dostal, odvede práci, jinak ho nechci vidět."
Epilog
Československá rozvědka Batsu definitivně odepsala v listopadu 1970, kdy bylo rozhodnuto o uložení jeho svazku do archivu. Československé daňové poplatníky neboli "pracující lid" přišel tento agent na 2440 ghanských liber, z nichž 1500 mu jeho řídící důstojník přímo vyplatil a 840 padlo na různé výdaje. Do politiky se Kofi Batsa znovu zapojil v době krátké civilní vlády Hilly Limanna v letech 1979 - 1981. Po druhém puči poručíka Rawlingse odešel na počátku roku 1982 do Velké Británie, kde o tři roky později vydal své paměti. O jeho dalších osudech není nic známo.
obsah | svět - svet