Jeden z nejslavnějších brazilských prezidentů měl český původ

Nejnovější prací publicisty a spisovatele Ivana Brože je životopis brazilského prezidenta Juscelina Kubitschka, které dal podtitul "Drama života a záhadné smrti prezidenta Brazílie českého původu". Ivana Brože jsme se zeptali, co ho vlastně vedlo k tomu, aby se zabýval právě Kubitschem.

"Na svých cestách po světě jsem vždy byl hrdý, když jsem se mohl setkat s někým, kdo s hrdostí a úctou vyprávěl o tom, co všechno Češi dokáží. Mezi tyto úspěšné lidi patří samozřejmě politikové. Víme třeba, že v Chicagu to byl Anthon Cermak, neboli Antonín Čermák, který byl zvolen starostou. A pak to byla samozřejmě Madeleine Albrightová, ministryně zahraničí Spojených států, před ní Caspar Weinberger, ministr obrany. Tito lidé byli českého původu. Ale nejdále ze všech to dotáhl Juscelino Kubitschek, on totiž byl narozdíl od paní Albrightové, která byla jmenována, zvolen do funkce pátého největšího státu na světě, tedy Brazílie."

Jak se Kubitschkovi do Brazílie nebo do Latinské Ameriky vůbec dostali?

"On byl pravnukem. Jeho pradědeček Jan Nepomuk Kubíček odešel na konci 30. let 19. století jako najmutý voják do Brazílie. Odešel na smlouvu asi na rok nebo na dva jako žoldnéř pro tamní armádu."

Na místě je teď alespoň krátká ukázka z nové Brožovy knihy:

"Kubitschek z dětství věděl, že dědeček jeho maminky jménem Jan Nepomuk Kubíček před odchodem z Čech naposledy žil v Třeboni. Věděl také, že byl původním povoláním truhlář, velmi šikovný řemeslník a zároveň muž veselé povahy. V knize svých pamětí udává letopočet 1835 jako rok příchodu svého pradědečka do hornického města Diamantina. Avšak vlastní datum Kubíčkova odchodu z Čech a příchodu do Brazílie zůstává záhadou, stejně jako to, jak se jihočeský truhlář vůbec mohl vymanit z okovů přísné rakouské byrokracie, která v duchu zákona o vystěhovalectví z roku 1784 velice omezovala zejména odchod za oceán."

"Zajímavé je to, že Kubitschek si své jméno zvolil po matce, to byla linie po mamince. Paní Julie Kubitschková byla vnučka onoho Kubíčka, co tam přijel jako první, už ale to jméno měl psané německy, tedy Kubitschek. Kubitschek se narodil v roce 1902, takže 11. září roku 2002 by mu bylo sto let. Byly kolem toho v Brazílii velké oslavy. Ale aby bylo jasné, jaký byl jeho původ. Tatínek mu umřel, když mu byly dva roky. Maminka učitelka v těžkých problémech ho vychovávala a on se vypracoval sám. Vystudoval gymnázium a pak pracoval u telegrafu na poště a přitom studoval medicínu. Vystudoval a stal se lékařem, byl urolog. A mimo jiné taky v roce 1930 navštívil Prahu, když projížděl z Vídně do Berlína."

"Sám Juscelino Kubitchek se dostal do vlasti svých předků pouze jednou. Dne 12. září 1930, shodou okolností v den svých 28. narozenin, přijel do Prahy, kde pobyl několik dní, než odejel do Berlína. Ve svých memoárech o tom napsal: "V Československu jsem chtěl zůstat trochu déle, především ze sentimentálních důvodů, neboť Československo je rodištěm mých předků. Svůj důvod jsem si připomněl již při zápisu v recepci hotelu. V Československu mé příjmení bylo tak běžné, jako například Oliveira v Brazílii. Recepční, potěšený tím, že může uvítat jihoamerického hosta, potomka Čecha, mi ukázal telefonní seznam, kde byl uveden minimálně tucet Kubíčků."

"Po válce se potom stal, poněvadž byl velice nakloněný prostým lidem, starostou města Belo Horizonte a zde se velice osvědčil. Pak zde byl guvernérem a nakonec ho vedla cesta až k tomu vrcholu nejvyššímu, to znamená prezidentství."

V kterých letech byl Kubitschek prezidentem Brazílie?

"Prezidentem byl v letech 1956 až 60, respektivě 61, do ledna 61."

Vy jste říkal, že byl levicově orientovaný. Co tedy přinesla jeho vláda?

"Ono se těžko dá říct levicově. Sociálně spíš. On byl takový levý střed, abych tak řekl. Jeho vláda přinesla především velikou industrializaci země, ale bohužel na druhé straně se země zadlužila, protože on nechal vybudovat nové hlavní město Brasília. To bylo vybudováno právě v jeho období, a to za tři roky a sedm měsíců. Bylo to nové, futurologické město, postavené na bázi projektů Lúcia Costy a zejména Oscara Niemeyera."

Myšlenka založení nového hlavního města uprostřed země nebyla úplně nová. Už po vyhlášení republiky roku 1889 ji poslanci vložili do Ústavy. Jelikož se většina obyvatelstva i bohatství Brazílie soustřeďovala na úzkém pruhu podél pobřeží v jižní části země, založení nového hlavního města ve vnitrozemí se mělo stát impulsem k dalšímu objevování, zalidňování a plnějšímu využívání bohatství těchto regionů. Ale zatím žádná vláda neměla odvahu tento článek Ústavy uskutečnit. Byla to právě Kubitschkova vláda, která se tohoto poslání ujala. Tak došlo i k dalšímu setkání Kubitschka s Oscarem Niemeyerem. Slavný architekt vzpomínal, jak ho jednoho dne Kubitschek navštívil v jeho ateliéru v Rio de Janeiru: " Vzal mě za rameno a navrhl mi, že si spolu vyjdeme za město. Netušil jsem, o co jde, ale uprostřed krásné přírody na jednom z kopců kolem Ria mi náhle řekl, že chce postavit nové hlavní město. Bylo vidět, že mu na tom velmi záleží,"

Město je nyní velice moderní, supermoderní, ale řekl bych - takové trochu smutné. Schází mu to, co je v Rio do Janeiru nebo v Sao Paulu, ta brazilská dynamika, ta samba. Všechny ty známé věci v té Barsílii nejsou. Ale nicméně to město mělo jeden velký význam. Za prvé on se snažil dostat byznys z pobřeží do centra státu a zejména se mu podařilo využít polohy města k tomu, že v Brazílii byly vybudovány velké autostrády. Dálnice, které spojovaly bohatý jihovýchod, oblast Sao Paula a Rio de Janeira, s Amazonas, se severem. A také východ země s jihem. On sám prohlásil: kdyby už nic jiného, tak už to, že toto nové hlavní město se stane průsečíkem nových dálnic, to už za to bude stát.

Když jste sháněl materiál pro svou knihu, setkal jste se tam i s nějakými českými krajany?

"Ano, setkal jsem se s krajany a setkávám se s nimi dodnes. Jedním z nich je například pan Jodas, šéf česko - brazilské společnosti na výrobu cementu v Recife, který nám pomáhal při tvorbě této knihy. A samozřejmě velice mi pomohli i na brazilské ambasádě. Pochopitelně jsem prošel archívy, to, co jsem neviděl na vlastní oči v Brazílii, jsem si dostudoval tady z archívů a z dalších materiálů."

A poslední otázku ke Kubitschkovi. Ví se o něm, že by třeba ještě alespoň rozuměl česky?

"Ne, určitě nerozuměl česky, nebo jenom pár slov. Staří diplomaté mi vyprávěli, že když ještě v Rio de Janeiru byla nějaká recepce a byla tam herečka Kim Nowak, která je také českého původu, tak portugalsky řekl: my Češi máme hezká děvčata. A to - my Češi - řekl česky a přitom se hrdě bil v prsa."

Nebyla to, jak už jste uvedl v úvodu, jediná kniha, kterou jste věnoval slavným Čechům. Vy už jste dříve publikoval knihu o starostovi Chicaga Antonínu Čermákovi. Řekněte mi alespoň krátce o této knize. Jak jste na ní pracoval? "Na této knize jsem pracoval asi dva roky, kvůlí ní jsem taky jel několikrát do Chicaga. A byly to krásné cesty, kde mi krajané velice pomohli. Ukázali mi ta místa, kde Čermák žil, to už tam dnes není. Ta kniha se jmenuje Čermák versus Al Capone a titul by měl vystihnout jeho boj s podsvětím, který ho nakonec stál život. Čermák byl zabit v roce 1933 v situaci, kdy šel pozdravit nově zvoleného prezidenta Roosevelta, na kterého měl pálit nějaký fanatik. Ale pak bylo dokázáno, že ta kulka vlastně patřila Čermákovi jako pomsta, že šel proti mafii."

Jak žije česká krajanská komunita v Chicagu?

"Bohužel už je hodně roztroušená. Například v těch dvou čtvrtích v Chicagu, kde žila početná česká menšina, je už rozptýlená. Ale stejně se ještě v Chicagu setkáváme s českými restauracemi, například restaurace u pana Klase. Tam je i salonek, kde vám vrchní s hrdostí ukazuje obrázek, kde je napsáno: u tohoto stolu hrával Al Capone karty."

A navštívil jste i nějaké další české krajanské komunity ve Spojených státech?

"Samozřejmě v New Yorku na 72. ulici, kde je naše restaurace Praha. Ale navštívil jsem krajany i v jiných státech, v Argentině zejména, na severu, kde žijou hodně krajané z Velkých Pavlovic. A samozřejmě i v jiných státech."

MILENA ŠTRÁFELDOVÁ

obsah | svět - svet