Rozhovor s Mario Matouškem o životě české komunity v Argentině

Povědomí o tom, že ve 30. letech v době hospodářské krize odcházeli Čechoslováci do různých zemí Latinské Ameriky, existuje. O tom, jak velká je současná krajanská komunita v Argentině a jakým životem žije, jsme hovořili s Mario Matouškem, předsedou argentinské krajanské organizace "Český dům".

Kolik lidí československého původu žije v Argentině?

Přesné údaje k dispozici nemáme, ale odhaduji, že v celé Argentině může být tak osm set lidí českého původu. Největší koncentrace našich krajanů je v Buenos Aires, hodně Čechů žije v provincii Chaco asi 1400 kilometrů od hlavního města. Menší české komunity najdete také v dalších městech, například v Cordobě či Santa Fé.

Můžete nám přiblížit historii českého přistěhovalectví do Argentiny?

Naši předkové přicházeli do Argentiny po roce 1930 v době hospodářské krize. V té době vzniklo několik krajanských institucí. Asi nejoblíbenější byl Sokol v Buenos Aires, kam lidé chodili pravidelně cvičit a také se zde scházeli při společenských příležitostech. Sokol ale v 50. letech zanikl, především z finančních důvodů. Příslušníci starší generace postupně vymírali, až nezbyl nikdo, kdo by se krajanským záležitostem aktivně věnoval. Teprve před čtyřmi lety se v Buenos Aires sešla skupina mladých lidí, kteří prostřednictvím internetu začali shánět další lidi českého původu. Založili jsme organizaci Český dům, která zatím nemá právní subjektivitu. Přestože v názvu je Český dům, žádnou nemovitost bohužel nevlastníme. Scházíme se na místní univerzitě, kde máme propůjčenou místnost pro promítání filmů, společenská setkání a podobně.

Jaké akce pořádáte?

Každý měsíc se snažíme uspořádat alespoň jedno setkání. Jedná se o nejrůznější společenské akce u příležitosti českých výročí a svátků. Organizujeme čarodějnice, vinobraní, v prosinci pořádáme pro děti mikulášskou nadílku. Nyní nás čeká oslava 28. října, což je naše největší společenská událost. V listopadu budeme slavit čtvrté výročí založení naší organizace Český dům. Tato oslava bude jednou z příležitostí, jak přilákat nové členy a naši činnost rozšířit.

Jaký je zájem o výuku češtiny?

Otázka udržení češtiny je pro nás velmi důležitá. Smutným faktem je, že plynně česky mluví jen nejstarší generace krajanů, kterých stále ubývá. Mladší lidé už česky nemluví - vždyť v mnoha případech se jedná už o třetí generaci. Česká vláda k nám vyslala českou učitelku, takže zde pořádáme kurzy češtiny. Tento rok je zapsáno 110 žáků. Uspořádali jsme také korespondenční kurz češtiny, v němž mohou posluchači studovat na dálku prostřednictvím CD. Na našich akcích se snažíme mluvit v obou jazycích, tedy španělsky, aby všichni rozuměli, i česky.

Usilují čeští krajané v Argentině o získání českého občanství?

V tomto ohledu existuje jedna formální překážka. Jedná se o zákon, který komplikuje situaci těm, kteří se narodili mezi lety 1949 - 1964. Pro mě je tato záležitost velice důležitá, české občanství je pro mě symbolem vlasteneckého cítění. Já sám jsem o české občanství požádal a získal jsem ho.

Udržují krajané stále kontakt se svou původní vlastí?

Bohužel spíš výjimečně, protože Česká republika je příliš daleko a cestování je nákladné. Ti, kdo mají v Čechách příbuzné, se samozřejmě snaží nějaký kontakt udržovat.

V krajanské činnosti jste nicméně velmi aktivní - vydáváte noviny, nyní dokonce na obecním Radiu Classica provozujete rozhlasové vysílání pro české krajany...

Noviny Nuestro Tiempo (Naše doba) vycházejí čtyřikrát ročně. Z důvodů, o kterých jsem se zmínil, vycházejí ve španělštině. Převážně španělské je i rozhlasové vysílání, které provozujeme díky finanční podpoře českého ministerstva zahraničí. Program trvá hodinu, vysílá se každou sobotu a přináší především informace o krajanských společenských akcích. Součástí vysílání jsou patnáctiminutové medailony o českých umělcích a hudebnících a samozřejmě také česká hudba. Přestože vysílání připravuje malý kolektiv - asi pět lidí, mezi krajany má docela slušnou odezvu. Bohužel vysílání je omezeno na Buenos Aires.

Jak vám pomáhá český stát?

Dostáváme finanční příspěvky od české vlády, ale nejsou nijak zvlášť vysoké. Žijeme vlastně v neustálé nejistotě, jestli se nám podaří sehnat finance na další rok. Týká se to rozhlasového vysílání i výuky češtiny. Není jasné, zda bude učitel češtiny moci zůstat v Argentině v příštím roce. Pokud jde o vysílání, bez dotace českého ministerstva zahraničí bychom ho museli ukončit. Kontaktovali jsme senátní komisi pro krajany, zatím bez odezvy. Věřím, že v budoucnu budeme úspěšnější.

MIROSLAV KRUPIČKA, IVA MASAŘÍKOVÁ, převzato z www.radio.cz

obsah | svět - svet