Obojživelník
Zní to hrůzostrašně: Padáte v moři do tmavé hlubiny a stoupající tlak vám drtí plíce. Dřív se věřilo, že v padesátimetrové hloubce se hrudní koš prostě zhroutí.
A skutečnost? Ještě víc sci-fi. "V hloubce tak 40-50 metrů se plíce začnou plnit krevní plazmou, která je nestlačitelná," říká s lehkým americkým přízvukem světový rekordman Štěpánek. Freediveři tvrdí, že se tím podobají delfínům či lachtanům, u nichž něco podobného funguje stokrát za den. Každý člověk prý v sobě má akvatický potenciál z dob, kdy jsme žili v moři, a tenhle savčí potápěcí reflex nás umí adaptovat na život v hlubinách. Zpomalí nám tepovou frekvenci (na pouhých 10 tepů za minutu) a přesune krev a kyslík z nedůležitých částí těla do důležitějších (z končetin do mozku a srdce).
"Do těch 40 metrů cítím, jak se mi hrudník stlačuje. A pak najednou ten pocit zmizí. Je to spíš příjemný. Pocit absolutní svobody ve vodním světě se spojí s pocitem, že jsem sám jeho součástí." Sečteno a podtrženo - "zadrždech", jak se freediverům někdy říká, má zřejmě jediný limit. Svůj vlastní strach.
Jako když jdete spát
Ikdyž se říká, že volné potápění je nejstarší adrenalinový sport na světě, protože ho provozovali už dávní lovci perel, na adrenalin při něm rychle zapomeňte. Freediving je totiž podle Martina Štěpánka z 80 procent psychická záležitost, "mentální sport". Nejvíc ze všeho při něm potřebujete duševní vyrovnanost. Počítá se totiž každá molekula kyslíku. A jedna negativní myšlenka, malý pocit strachu, který vám zvýší tepovou frekvenci, vám může všechno zkazit."Většinou se doporučuje, aby si freediver představoval něco příjemného. Tak jsem ze začátku myslel na to, jak jsem jako malý kluk jezdil k prababičce na venkov. Ale kupodivu to moc nefungovalo, moje výkony šly dolů," vzpomíná potápeč na své začátky. Nakonec zjistil, že nejlepší je nemyslet na nic, "skoro jako když jdete spát". Trochu se to podobá jogínským praktikám. "Není to ale tak, že bychom se všichni věnovali chi-gong nebo józe. Já si tak trošku půjčuju některé techniky. Například pránájáma dýchání z jógy, které klade důraz na maximální délku nádechu a výdechu, na brániční dýchání."
"Rozhozenýho jsem Martina viděl jen jednou, když se rozešel se svou dívkou. Museli jsme kvůli tomu dokonce odpískat jeden světový rekord," podotýká kameraman podmořského světa Miroslav Hrdý. "Je to pohodář a normální člověk, žádný kosmonaut."
Napakuj se a vypláchni Příprava a "rozpotápění" před rekordním či velmi hlubokým ponorem zabere, včetně strečinku, asi 45 minut. "Skládá se z mělkých přípravných ponorů a speciálních dechových technik, které mi umožňují se absolutně uvolnit, udržet tělo nasycené kyslíkem na maximum a zbavit se přebytečného oxidu uhličitého (to se provádí tzv. výplachy, rychlými výdechy).
Když se pak při posledním nádechu rekordman snaží do plic nabrat co nejvíce vzduchu (Štěpánkova vitální kapacita plic je 8,4 litru, tedy dvojnásobek průměrného člověka, což se prý dá vytrénovat), použije techniku takzvaného "pakování". "Kořen jazyka se používá jako píst, kterým se dá do trénovaných plic natlačit téměř o polovinu víc vzduchu než normálním nádechem." Jinou fintou, jak pod hladinou obejít potřebu okamžitě se nadechnout, je například polykání nasucho.
Špičkový freediving taky rozhodně není nijak levná záležitost - podpůrný tým čítá na 27 lidí - jisticí potápěči pro různé hloubky (safetydiveři), pomocní potápěči, lékaři, trenéři, podvodní a nadvodní kameramani, podpůrné plavidlo s personálem, evakuační člun... Cena takového "rekordního dne" se může pohybovat od 10 000 do 50 000 amerických dolarů. V Americe je to ovšem populární sport, který přitahuje sponzory.
Ve snu dýchám pod vodou Tím to ale nekončí. Rozhodně to není jako při maratonu, kde může vítěz proběhnout cílem a omdlít. "Po vynoření musí freediver do dvaceti sekund najít očima rozhodčího, což nebývá úplně snadné, sundat si masku a ukázat posunkový signál OK." Přitom se mu nesmí ani třást ruka. Z bezpečnostních důvodů totiž musí být sportovec po vynoření zcela fit. Nedostatek kyslíku může způsobit nejen obávaný blackout (omdlení, které může být pod vodou fatální). Může nastat i tzv. samba. "To je dost srandovní záležitost. Freediver je při vědomí, ale nemá úplnou kontrolu nad svou motorikou. Vrávorá, můžou se mu protočit oči, má tiky v obličeji, malé svalové křeče v rukou či nohou." To všechno jsou důvody k diskvalifikaci.
Martin potápění "na hubu" tak miluje, že se mu o něm i zdá. "Přítelkyně říkala, že jsem ve spaní zadržoval dech. Bála se, že umřu. Ale občas se mi zdá, že můžu dýchat pod vodou," říká nejlepší freediver světa, který se chce 10. září v Řecku pokusit o nový světový rekord v konstantní váze.
Slovníček a rekordy Freediving - volné potápění bez dýchacích přístrojů (má bazénové a hloubkové disciplíny). Statická apnoe - vydržet bez pohybu na hladině bazénu (s obličejem ponořeným do vody) co nejdéle na jeden nádech (rekord z roku 2001 má Martin Štěpánek - 8:06 min.). Dynamická apnoe - uplavat v bazénu na jeden nádech co nejdelší vzdálenost pod vodou (rekord s ploutvemi drží Peter Pedersen - 200 m, bez ploutví Stig Aavall Severinsen - 166 m) Konstantní váha - potápěč plave do hloubky a zpět jen pomocí ploutví (rekord drží Carlos Coste - 1O2 m). Free immersion - potápěč do hloubky a zpět ručkuje po laně, nesmí použít ploutve (rekord z letošního března má Martin Štěpánek - 102 m). Variabilní váha- do hlubiny potápěč jede jakýmsi výtahem, na hladinu putuje vlastními silami (rekord Patricka Musimua je 120 m). No limits - bez omezení. Do hlubiny sveze potapěče výtah, nahoru ho vytáhne balon. Tato disciplína je hazardní, přitahuje však sponzory. Výsledky nejsou oficiální (rekord Loika Leferma je údajně 162 m).[8226]
obsah | svět - svet