Cesky a slovensky svet

V únoru a březnu plnily zprávy o romském rabování na východním Slovensku také česká média. Vypadalo to, že hlavním důvodem nepokojů je drastické snížení sociálních dávek. Později se ukázalo, že ve skutečnosti se protestovalo "jen" v šesti z více než 660 osad na Slovensku, a to ještě díky provokacím ze strany lichvářů. Od března jsou ale sociální dávky opravdu o více než polovinu tenčí. Na nejchudší obyvatele Evropy tvrdě dopadla vládní opatření. Přesto zprávy o hrozící migrační vlně zatím přehánějí - letos se do Čech přestěhoval stejný počet romských rodin jako v posledních letech.

"Situace v osadách se rapidně zhoršila. Lidé mají podstatně méně peněz, což se projevuje především na kvalitě jejich života, zdraví dětí, ale také přibylo neplatičů nájemného," vysvětluje Karel Novák. Čech, který se před třemi lety přestěhoval do východoslovenských Rudňan a před několika týdny se stal ředitelem regionálních poboček zplnomocněnkyně slovenské vlády pro romské komunity.

Vláda se snaží Romy přimět, aby si sami hledali práci, proto kromě snížení příspěvků zavedla aktivační příspěvek ve výši 1500 korun měsíčně pro ty, kdo se snaží si legálně vydělávat. "Nefunguje to. Aktivační příspěvek je příliš nízký. Navíc kde není práce, nelze lidi motivovat k jejímu hledání snížením sociálních dávek na polovinu." Jak tedy žijí slovenské romské osady poté, co většina rodin prožila ekonomický šok?

Rudňany: 1500 odsouzených k bídě

Na cestě údolím ze Spišké Nové Vsi do Rudňan vykukuje z křoví rozpadlý těžební závod. Zával na dole Ondrej v roce 1970 znamenal pro obec zlom. Z okolí jámy se muselo vystěhovat 2700 lidí a doly postupně upadaly. Dnes mají Rudňany tři a půl tisíce obyvatel, z toho patnáct set, především Romů, žije ve třech chudinských osadách na okrajích vsi.

Není poznat, že tu začíná obec. K prvním domům je to ještě kilometr. Mezi ruinami fabriky si stovky chudých lidí postavily dřevěné chatrče. Příznačně se tomuto místu říká Zabijanec. Na první pohled je to nejbídnější ze zdejších osad. Další dvě vyrostly na opačném konci vsi. Stoupá se k nim do strmého kopce. Jedna z nich, Pätorák, vznikla na místě bývalé šachty Ondrej. I tady se lidi brodí v bahně mezi odpadky a děti mají podvýživou nafouklá břicha. Rudňanský starosta Miroslav Blišťan varuje: "Stát si neuvědomuje, že zítra může na Pätoráku přijít pohroma. Posune se jeden pilíř v šachtě a všechno se znovu sesune. Ty lidi už nikdo nenajde."

Před čtyřmi lety se tu začala propadat pod částí chatrčí zem. Obec musela rychle reagovat a získala v areálu "Na Bani", který je od Ondreje v bezpečné vzdálenosti, do pronájmu budovy od ministerstva hospodářství. Vybudovala v nich jedenatřicet bytů a nastěhovala do nich část lidí z Pätoráku. Vznikla tak nová osada - nejmenší v Rudňanech -, ve které jsou hlavně díky dobrému bydlení mnohem lepší podmínky pro život.

"Nevybírali jsme. Nahoru Na Baňu museli jít ti, jejichž chatrče stály v místě, které se začalo propadat," vysvětluje Jarka Biľaničová, rudňanská terénní pracovnice. "Po chatrčích zůstala jen obrovská díra do země. Rodiče do ní posílali svoje děti, aby z ní tahaly železo. Za ně dostanou aspoň pár korun na jídlo."

Vedle bytovek stojí Na Bani i nově zrekonstruovaná školka. "Školku pro 55 dětí jsme postavili z peněz od ambasadora USA. Předškolní děti tu doženou mezery ve slovenštině, naučí se hygienickým návykům, jíst příborem atd. Jsou mnohem lépe připraveny nastoupit do základní školy než jejich vrstevníci z jiných osad." Starosta Blišťan je spokojený a chystá další projekt. "Chceme přistavět padesát pět domků i pro ostatní obyvatele sesuvem ohroženého Pätoráku. Podle vládního programu by měl stát dát 80 procent prostředků, zbývajících 20 procent si lidé odpracují sami. Projekt je připraven, ale vládní peníze nepřicházejí."

Úřad na koleně

Jarka Biľaničová pracuje pro rudňanskou radnici jako terénní pracovnice od roku 2002. V životě byla lecčíms: laborantkou v mlékárně, pekařkou, naposledy školnicí ve speciální škole. Je pro své klienty ze společenského dna poradcem a autoritou. Vyplňuje s nimi úřední dokumenty, pomáhá jim hledat práci a dohlíží na školní docházku dětí. Práce je hodně.

Před rokem přibyla Jarce kolegyně, Silvie Melušová, ale dvě terénní pracovnice pro patnáct set lidí jsou málo. Vlastně jen hasí požáry.

"V lednu, při minus dvaceti stupních, přinesla matka své dítě do školky skoro nahé. Bylo podchlazené, ale naštěstí jsme ho zachránili." V osadách žijí početné rodiny a nejslabší dítě to nemívá lehké. "Když je nemocné a slabé, matka dá někdy přednost silnějším dětem, aby je uživila."

Jarka a Silvie šplhají do kopce k Pätoráku. U první zděné chatrče se vítají se Zdenkou Pokutovou, která v osadě dělá lékařskou asistentku. Sbíhají se lidé, terénní pracovnice začínají "úřadovat". Na koleně vypisují dokumenty, vysvětlují lidem obsahy úředních dopisů. "Tady to podepiš," ukazuje Jarka mladíkovi žádost o zařazení do registru úřadu práce.

Zdravotnice za 1500 korun

"Zdenka Pokutová z Pätoráku je výborná pomocnice. Dokáže léčit lehčí nemoci, určovat vhodné léky," chválí zdravotní asistentku z Pätoráku rudňanský dětský lékař Branislav Pencák. "Nevýhoda je, že lidé z Pätoráku často přijdou jen za ní, ale za mnou už nedojdou. Všechna závažná onemocnění mi ale Zdenka hlásí."

Zdenka žije v Rudňanech od narození, na zdravotní asistentku se vyškolila u Červeného kříže přede dvěma lety. Praxi absolvovala na dětském oddělení v nemocnici ve Spišské Nové Vsi.

Teď má v Rudňanech službu ob týden, za svou práci dostává k sociálním dávkám navíc jen 1500 korun jako aktivační příplatek.

"Když ho sem matka přinesla, bylo už mrtvé," popisuje doktor Pencák případ z března. "Čtyřleté děcko, které vážilo jen devět kilo. Matka ho dlouho nechala ležet bez pomoci v chatrči na Pätoráku. Zemřelo na zápal plic, podvýživu, bylo plné různých parazitů. Asi tak deset rodin, to je přibližně 150 lidí, úplně ignoruje lékařskou péči. V osadách na Pätoráku a u Zabijance děti trpí podobnými nemocemi. Nejvíc dýchacími infekcemi, těžkými průjmy, poruchami trávení, parazity, podvýživou a chudokrevností. Lidé z osad obecně dříve umírají, obrovský problém je hygiena, ale i alkoholismus a kouření."

Také v Rudňanech, podobně jako v mnoha jiných obcích na východním Slovensku, vedou do ordinace doktora Pencáka dvě čekárny. Jedna pro Romy z osad, druhá pro ostatní. "Rozhodně to není proto, že bychom chtěli někoho diskriminovat. Je to pouze praktické opatření." Riskovat, že se paraziti z Pätoráku nebo Zabijance přenesou na ostatní pacienty, nechce ani doktor Pencák.

Osada politá živou vodou

"Není lichvář," říkají lidé o Igorovi Horváthovi, neformálním šéfovi nejmenší rudňanské osady Na Bani. Jedenatřicetiletý Igor se v Rudňanech těší všeobecnému respektu. To, že neožebračuje spoluosadníky, není při jeho postavení úplně obvyklé. Řada Romů, kteří ovládli osadu, brzy začala ostatním půjčovat peníze na sto a více procentní úrok. Ze zlodějských úroků koupili domy ve vsi a z lichvy žijí i dnes.

Igor Horváth zůstal Na Bani. "Lidé, kteří tu žijí, vědí, že se o své nové byty musejí starat. Mnozí z nich dokázali, že svou šanci umějí využít. Přitom ještě před čtyřmi roky žili dole v chatrčích na Pätoráku."

Většina lidí, která dnes žije Na Bani, se rychle adaptovala na nové podmínky. Ze dne na den se zásadně zlepšilo jejich bydlení a životní prostředí a oni se mu přizpůsobili. Muži si hledají práci - když ne na celý rok, aspoň sezónní. Lepší zázemí umožňuje dětem připravovat se do školy. Mnoho osadníků však stále bojuje, především v zimě, s fatálním nedostatkem peněz, které nestačí ani na živobytí. I proto v nejbližší době plánuje Igor Horváth pro všechny nájemníky Na Bani koupit do domácností kombinovaná kamna na ohřev vody i vytápění a vaření.

V podvečer Igor odemkne dřevěnou kůlnu, v níž je ukrytá silná aparatura. Houkne na děti, které se spěchají převléct do tanečních úborů. "Před nedávnem jsme začali učit děti tancovat. Tradiční, ale i moderní tance." Mezitím se děti shromažďují na prostranství před bytovkou. Scházejí se i rodiče. Muzika duní z kůlny, děti tancují, dospělí buď koukají, nebo tleskají do rytmu. Žádný velký luxus, ale alespoň trochu důstojný život. Přitom jen pár set metrů odtud je Pätorák, kde se podvyživené děti brodí v odpadcích.

Trestný čin on-line

V polovině měsíce se vyplácejí sociální dávky. Stát je před půl rokem zkrouhl na polovic. Samostatně žijící dostane 1450 slovenských korun, dvojice bez dětí 2530. Početné rodině s více než čtyřmi dětmi se vyplácí 4210 korun. Ve věku mezi 18 a 25 lety dostane nezaměstnaný člověk pouze 50 korun jako příspěvek na lékaře.

V osm ráno se před poštou hloučkují lidé z osad. Potrhaní, špinaví. Mezitím auty přijíždějí lichváři. Škodovkami, ale i drahými moderními vozy. Většinou jsou přepychově oblečení, přestože i oni jsou "nezaměstnaní".

Kdo chce, může právě přihlížet trestnému činu. Lichváři vybírají peníze. Úroky jsou tak vysoké, že prakticky všechno, co lidé z osad právě dostali na poště, okamžitě putuje do rukou lichvářů. Někteří si hlídají, aby je přitom nikdo nezahlédl. Jiní si troufnou přebírat bankovky na veřejnosti. Nikdo neprotestuje, lichváři mají velkou převahu - své ochránce, početné rodiny, klany, malé mafie, vlivné přátele.

Přestože mnoha osadníkům většinu peněz sebrali lichváři, začínají dny, ve kterých se lidé z Pätoráku a Zabijance konečně najedí. Nakupují hlavně maso, rohlíky a sušenky. Mnozí muži se opíjejí. Všechny rudňanské obchody jsou nabité k prasknutí. Každoměsíční kolotoč: najedení - a pak tři týdny hladovění.

Kozy za seno

"Lichva není žádné romské specifikum," vysvětluje Karel Novák. "Lidé z osad nedokáží uspět na volném trhu práce mezi majoritní společností a živoří na hranici přežití. V chudém prostředí, kde téměř neexistují jiné způsoby, jak si opatřit peníze, se lichváři snadno uchytí."

Karel Novák žije se svou družkou Albínou, původem z osady v Hermanovcích. Spoluzakládal systém terénních programů společnosti Člověk v tísni. Když se přestěhoval do Rudňan, začal zavádět terénní sociální práce také na Slovensku. Má za sebou angažmá u nevládní organize ETP Slovensko, jež vyškolila první terénní pracovníky pro několik východoslovenských osad včetně Rudňan.

Jeden z prvních menších projektů právě vyvrcholil: "Letos na jaře jsme lidem z vybraných osad nabízeli, že pokud přes léto připraví dostatek sena a chlív, na podzim jim dáme kozu. Například v Poráči, obci sousedící s Rudňany, se dokázali připravit skoro všichni, kteří se na jaře přihlásili," říká Karel. "Ale také je pravda, že hodně lidí v osadách upadá do apatie. Neznají žádný recept na to, jak přežít. Svět je pro ně osada, nevědí, co se děje za ní. Sní o práci v Bratislavě, v Praze. Ale nemají ani tolik peněz, aby tam odjeli."

Roman Krištof z Mezinárodní organizace pro migraci, která monitoruje pohyb Slováků z osad do Česka, tvrdí: "Oproti očekávání se migrace po březnovém snížení dávek nezvýšila. Lidé mají méně peněz také na případnou migraci. Od května do konce roku přišlo do Čech asi šedesát rodin." Podle Krištofa zůstává úroveň migrace přibližně stejná, jako byla za času československé federace. "Stále se jedná o několik málo stovek lidí ročně."

Od září zavedla slovenská vláda další opatření. Přispívá téměř celou částkou na obědy pro děti ve školách. "Sice je to nesystémové, ale v mnohém je to pozitivní. Zvýšila se docházka dětí do škol, aby se aspoň jednou denně najedly," hodnotí Karel Novák, kolem jehož domku, který stojí přímo u cesty na Pätorák, stále proudí osadníci. "Ani jedno jídlo denně tu není žádná samozřejmost. Než přijdou sociální dávky, bývá tu dost těch, kteří poslední dny jedí jen trávu."