Galuška chce pokračovat v rozvíjaní dobrých vzťahov

Od začátku října minulého roku působí na Slovensku v pořadí třetí mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky, absolvent Univerzity Karlovy, doktor práv Vladimír Galuška, otec dvou dětí, manžel paní Dariny, jehož rodným městem je Praha.

Pane velvyslanče, měl jste nějaké předsevzetí před nástupem do této funkce?

- Jsem tady jen šest týdnů a zatím se přesvědčuji o tom, že jsem přijel do tak přátelského a milého prostředí, jak jsem si jen mohl přát. Před nástupem do funkce jsem si nijaká velká předsevzetí nedával, protože je to vždy ošidné. Až na místě třeba zjistíte, že je nemůžete splnit. Strašně rád bych, aby česko-slovenské vztahy zůstaly tak srdečné a tak dobré jak na oficiální tak na neoficiální úrovni, jak se vyvinuly dnes, patnáct let po sametové revoluci a dvanáct let po rozdělení společného státu. Na oficiální úrovni máme se Slovenskem ty nejčastější a nejlépe propracované vztahy. Vím, že na úrovni mezilidských vztahů, vztahů občanů, je ta situace možná ještě lepší. Nemáme žádné velké nesplněné úkoly. Nic, co by se odehrávalo mezi našimi zeměmi se nedá označit za problém. Proto jsem si nemohl ani předsevzít, že nějaký problém zde vyřeším. Jistě, budu chtít pokračovat ve velmi dobré práci mého předchůdce, pana velvyslance Slánského, budu zprostředkovávat komunikaci nezi našimi vládami tak, aby naše společné členství v Evropské unii bylo pro obě země co nejpřínosnější. Přesvědčil jsem se o tom, že nejen v Bratislavě, ale i v Košicích, kde působí naše zastupitelské úřady, je velmi pestrá nabídka kulturních programů a početné vzájemné návštěvy. V tom bych chtěl pokračovat.

Přece jen určitým problémem obou států je společná hranice, přesněji nový režim, který se má na této hranici zavést. Jaký je český pohled?

- Já bych ani tu hranici neoznačil za problém. Je to více méně formální záležitost, která patrně bude muset být oběma vládami ještě řešena. Situace se má tak, že hranice mezi našimi zeměmi vlastně nikdy nefungovala jako státní hranice. Při našem vstupu do Evropské unie a s cílem, že naše země jednou vstoupí do schegenského prostoru, se musíme přizpůsobit univerzálně platným principům pro mezistátní hranice, jaké platí v Evropské unii. Z toho vyplynuly určité závazky jednak v té přípravné fázi pro přistoupení k Schengenu, jednak pro členství v schengenském prostoru. Tyto závazky znamenají, že přece jenom musíme vytvořit nějaký režim na této společné hranici, který by byl stejný, jako na ostatních vnitroevropských hranicích. A tam možná nastal ten problém. Když jsme dospěli k tomu, že nebude možné, aby se hranice volně přecházela na jakémkoli místě, ale pouze na mnoha k tomu určených místech a že volné přecházení hranice bude určeno jenom pro lidi, kteří žijí v tom regionu a kteří si k tomu obstarají příslušné povolení, začali se někteří lidé domnívat, že se jedná o zpřísňování režimu.

A nejde o zpřísnění pro občany našich zemí?

- Je sice pravda, že to určitá změna je, ale myslím si, že v praktickém životě to lidé ani nepocítí. Obě ministerstva vnitra se snažila vypracovat režim tak, aby se co nejméně dotkl každodenního života lidi. Na druhou stranu si musíme také uvědomit, že to, co platí dnes pro české a slovenské občany, by mělo platit stejně a nediskriminačně i pro občany ostatních evropských zemí, a proto nějaký formální režim na této hranici zřídit musíme. Smlouva byla podepsána oběma vládami a její ratifikace zadrhla v českém Parlamentu. Zdá se, že text, který byl schválen, nebude průchodný ani v českém Senátu ani Poslanecké sněmovně. Potom možná ministerstva vnitra budou pracovat na změně nebo dalším vysvětlováním a zdůvodňováním se možná dospěje k tomu, že se nakonec text ratifikuje tak, jak je. Máte pravdu, tohle je věc, která bude vyžadovat dořešení, ale myslím si, že ani pro lidi obou států, ani pro naše vlády to není velký problém.

Skutečně není fráze, že kulturní a společenské vztahy mezi oběma zeměmi jsou na vysoké úrovni, a zároveň také vztahy mezi lidmi. Ale jednou oblastí, kde určité rezervy jsou, je ekonomická. Dáte mi za pravdu?

- Po rozdělení Československa došlo k určitému oslabení vzájemné ekonomické a obchodní výměny, ale myslím, že dnes se již ta spolupráce vrací na úroveň, která je přiměřená pro takové partnery, jako jsou naše dvě země. Slovensko je naším druhým největším partnerem po Spolkové republice Německo. Tady neexistují žádné bariéry pro rozvoj vzájemné obchodní výměny. nemáme žádnou jazykovou bariéru ani dnes, po vstupu obou zemí do Evropské unie, neexistují ani celní, daňové, fytosanitární a další předpisy, které by bránily spolupráci. Na velvyslanectví se snažíme pomáhat rozvoji ekonomických vztahů, ale zde samozřejmě nejvíce záleží na privátních subjektech. Máme velkou radost, že Slovensko je teď úspěšnější v získávání zahraničních investic. Český průmysl se bude jistě také zúčastňovat na těch velkých projektech automobilek jako subdodavatelský průmysl. Veliký potenciál pro rozvoj má zejména spolupráce v oblasti dopravy a energetiky, ale také v oblasti malého a středního podnikání.

Další oblastí je také například cestovní ruch. Myslíte si, že Češi jezdí v dostatečné míře na Slovensko a naopak Slováci do Čech jako turisté? Anebo je to jiná kategorie cestování?

- Podle mého, po počátečním nadšení a okouzlení z dálek po roce 1989, nyní lidé zase přicházejí na chuť turistice vzájemné, Češi jezdí na Slovensko a Slováci do Čech. Je to vidět i na statistikách. Po boomu počátkem devadesátých let, kdy si lidé chtěli splnit sen a jet třeba na Srí Lanku, tak dnes spíše dávají přednost v pohodlnějším prostředí třeba na Slovensku. Pokud se to dnes ještě plně neprojevuje, tak v budoucnu se bude projevovat zvýšeným turistickým ruchem a vzájemnými návštěvami. A také záleží na infrastruktuře, na službách, na cenách. Ale nevidím, že by naše země nebyly vůči sobě atraktivní. Češi jsou na Slovensku vítání všude velmi přátelsky. Domnívám se, že turistický ruch se bude v příštích letech velmi zvyšovat.

Vy jste byl v posledních letech jako turista na Slovensku?

- Samozřejmě, před dvěma lety jsem s manželkou - to jsem ještě netušil, že budu poctěn touto funkcí - zde byl na dovolené. Bydleli jsme ve Vernáru, projeli jsme Spiš a navštívili Vysoké Tatry, prošli i některé "tiesňavy" Slovenského ráje a byly jsme jimi naprosto okouzleni. I když jsme předtím několikrát byli v Nízkých a Vysokých Tatrách, v Slovenském ráji jsme nikdy nebyli. Tam bych se chtěl ještě vrátit a pořádně si to prochodit s batohem na zádech.

Celá řada měst a různých institucí z obou zemi leckdy již mnoho let spolupracují. Myslíte si, že taková spolupráce má perspektivu i pro města, která ještě svého partnera v druhé zemi nemají?

- Úplný přehled o těchto kontaktech nemáme, protože - a tady je asi specifikum našich vztahů - mnoho vzájemných kontaktů probíhá mimo naše velvyslanectví. Právě vzhledem k tomu, že neexistuje jazyková bariéra, mnohá města, regiony a instituce se kontaktují přímo se vými partnery a nepotřebují diplomacii ke zprostředkování. Partnerství, která již léta existují mezi městy na celém světě, jsou ohromným zdrojem informací, poučení a inspirace pro všechny naše municipální a regionální politiky. Tento trend se budeme snažit podporovat. Navíc partnerství měst i přeshraniční a regionální spolupráce mají nyní i podporu finanční - z bruselských fondů.

HELENA MIŠKUFOVÁ

obsah | Slovenská republika