Čeké a slovenské olympijské ohlédnutí

Zimní olympijské hry v americkém Salt Lake City v noci z neděle 24. 2. na pondělí 25. 2. středoevrospkého času skončily stejně velkolepým ceromoniálem, jako začaly. Dojem z nich však pro velkou část světa zůstává značně rozpačitý.

Závěr svátku zimních sportů poznamenala kromě všeobjímajících bezpečnostních opatření podle odborníků největší dopingová aféra historie her. Velice úspěšné trio klasických lyžařů - Rusky Larisa Lazutinová a Olga Danilovová a Němec se španělským pasem Johan Mühlegg - se z opěvovaných hrdinů prakticky přes noc stali symbolem falše a nečisté hry. Ruský olympijský výbor podával protesty jak na běžícím pásu, nadával na celý svět a jeho zaujatost proti jejich krásné širé zemi. Důvodem byla podle mnohých nízká medailová úroda ruské výpravy na těchto hrách. To však byl podle Rusů pouze důsledek nevražitosti domácích pořadatelů a mezinárodních rozhodčích. Jen o málo méně ukřivděně působila kanadská výprava, z níž nejčastěji generální manažer hokejové reprezentace Wayne Gretzky žehral na neobjektivní zaujatost. Také další neopomenutelné aféry, jako rusko - kanadská pře o zlato v krasobruslení sportovních dvojic, korejský "podtrh" při finále rychlobruslení na krátké dráze či přehnaně vlastenecký projev ne zcel oprávněně zařazený prezidentem Bushem při oficiálním zahájení, zčeřily třpytící se hladinu americké snahy o dokonalost. Samotní Američané jsou však nakonec spokojení. Medailová žeň byla značná a splnily se jim i některé vytoužené sny. Například porážka Rusů v semifinále hokejového turnaje, při níž si všichni patřící pod zástavu s hvězdy a pruhy se slzou v oku zavzpomínali na svůj pověstný "zázrak na ledě" (porážka slovutné SSSR výběrem amerických univerzit na ZOH 1980).

Tak či tak je konec. Další olmypijáda je za námi a my můžeme zabilancovat nad úspěchy českých a slovenských sportovců. Hned zpočátku lze zhodnotit, že nebyly nijak značné. Zejména, co se týče slovenské výpravy. Ta se rok od roku noří do hlubšího a hlubšího bahna mizérie a marně čeká ne zrození nějakého spasitele, jakým se v letních sportech stala fenomenální plavkyně Martina Moravcová. Ale ani vystoupení českých sportovců není na sebeuspokojivé plácání po ramenou. Poměrně velké medailové ambice nedosáhly ani laťky nasazené před čtyřmi lety v Naganu. Z tehdejší řekněme kompletní sady (zlato, stříbro i bronz), vypadl cenný stříbrný kov. Poohlédněme se tedy za alespon některými dílčími úspěchy obou středoevropských výprav.

České medailové naděje se upíraly hned k jedné z úvodních disciplín olympijských klání. V běhu žen na 15 km volným způsobem startovala neudolatelná rodačka z Písku Kateřina Neumannová. V poměrně jednoznačném závodě, kdy se o prvenství rvaly jen Belmondová s Lazutinovou, doběhla třetí. První medailová radost byla na světě. Ještě téhož dne se pro české barvy zrodilo první příjemné překvapení. V další dicsiplíně klasického lyžování, běhu mužů na 30 km volným způsobem, se na velmi sympatické 7. pozici nečekaně umístil Lukáš Bauer, který si pro celou olympijádu udžel velice slušnou formu a dokázal tím, že již patří mezi vyzrálé a zkušené sportovce.

Dalšího příjemného výsledku se česká výprava dočkala ve sprofanovaném finále krasobruslení sportovních dvojic. Zatímco se kanadský pár Saleová, Pelletier domáhal prvneství na úkor podle nich neprávem zvítězivší dvojice Běrežná, Sicharulidze (nakonec se nejcennějšího kovu dočkaly netradičně páry oba), se Češi Kateřina Beránková a Otto Dlabola spokojeně usmívali při shlédnutí bodového ohodnocení, které je nakonec vyneslo na 8. místo. Důvod ke spokojenosti měl rovněž český sjezdař s kanadským jménem Stanley Heyer, když při konečném lámání chleba obsadil 10. pozici v kombinaci Alpského lyžování.

České zraky však už bedlivě sledovaly další vystoupení Kateřiny Neumannové. Ta se s nemalými ambicemi postavila na start dalšího závodu na 2 x 5 km. O zlato tentokrát zápolila dvojice později potrestaných Rusek (Danilovová a Lazutinová), která měla z prvního závodu velký náskok. Nečekané drama se ovšem zrodilo v boji o bronzovou příčku. Ještě pár desítek metrů to vypadalo na souboj Neumannová - Čepalovová. V cílové rovnice však Rusce začaly docházet síly a český národ už oslavoval další medaili. Jenomže se naplnilo ono pověstné "hop", vyslovené tím, kdo ještě nepřeskočil. Těsně před finišem se prakticky od nikud přiřítila Kanaďanka Scottová a protnula paprsek cílové fotobuňky o jednu desetinu skundy dříve než Neumannová.

Mezitím se zrodily i první řekněme zaznamenáníhodné úspěchy také na straně slovenských sportovců.

Sáňkaři Walter Marx a Ľubomír Mick udrželi v nabité konkurenci ve finále dvojic 9. příčku. A na stejnou pozici se propracovala i zkušená biatlonistka Martina Jašicová, která po skončení olympijády ohlásila konec své reprezentační kariéry.

Napínavou zápletku si však tato olympionička ve své životní disciplíně v Salt Lake City prožila ještě jednou. Bylo to ve finále štafety biatlonistek na 4 x 7,5 km. V té se jako v jediné na letošních hrách výrazněji prosadila jak slovenská, tak i česká výprava. Nesmírně houževnaté Slovenky (Jašicová, Murínová, Mihoková a Pavkovčeková) dosáhly vynikajícího 5. místa a česká štafeta (Losmanová, Rezlerová, Česneková, Háková) skončila jen o tři pozice hůře. V mužské kategorii této disciplíny se už prosadili pouze Češi. Ve složení Dostál, Masařík, Garabík a Vítek obsadili po vzoru slovenských žen 5. pozici a napravili tak špatný dojem z individuálních vystoupení. Na poli štafetových závodů se Čechům resp. Češkám nesmírně dařilo i v případě klasického lyžování. České běžkyně (Balatková, Rajdlová, Neumannová, Hanušová) obsadily vynikající 4. pozici. Dlužno však dodat, že v této štafetě kvůli dopingovému skandálu nestartovaly favorizované Rusky.

Dílčích úspěchů dosáhli Češi také ve dvou dalších běžeckých závodech. Byl to opět Lukáš Bauer, který ve vytrvalostním běhu na 50 m klasicky obsadil 8. pozici a Martin Koukal, který ve sprintu na 1, 5 km doběhl jako 9.

Největší radost beze vší pochybnosti přineslo českému národu finále akrobatického lyžování. O husarském kousku vlajkonoše české výpravy Aleše Valenty, unikátním trojitém saltu s pěti vruty, které přineslo zemi v srdci Evropy jediné zlato, už byly napsány stohy oslavných článků, a tak nezbívá, než se připojit k zástupu gratulantů.

Ke sportu patří i zklamání. Zimní olympijské hry v Salt Lake City přinesly Čechům dvojí zármutek ve čtvrtfinálovém balení. První byl nečekaný výpadek Kateřiny Neumannové ve sprintu na 5 km. Přesto, že byl její čas ve kvalifikaci celkově nejrychlejší, skončila, snad vinou celkového vyčerpání po nárčném programu, ve čtyřčlenné čtvrtfinálové skupině na posledním místě. Obdobně dopadli i čeští hokejisté. Velmi silně a kompaktně působící tým vyzrálých hvězd, poskládaný z drtivé většiny z americké NHL, potopila smůla v koncovce. V téměř dokonalé odvetě za finále v Naganu byli tentokrát těmi šťastnými ruští hokejisté a neúprosný systém "turnaje nejlepších" vyřadil "české lvy" po nešťastné prohře 1:0 z boje o medaile. Tolik tedy k významným sportovním výkonům Čechů a Slováků na letošních Zimních Olympijských hrách . Ale zapomínat by se nemělo ani na ty, kteří to štěstí tentokrát neměli. Proto se sluší poděkovat všem výpravám za to, s jakým úsilím a nasazením reprezentovali svou zem. Vždyť právě v této době dopingových afér a zákulisních machinací by se nemělo zapomínat na Kuertenovu nesmrtelnou mylšneku: "Není důležité zvítězit, ale zůčasnit se," ačkoliv si to mnozí množná už dávno nemyslí.

MARTIN PÍSECKÝ

obsah | publicistika