Ve zdravotnictví se musí šetřit, ale...

V posledních týdnech se pacienti mohou setkat na dveřích ordinace svého praktického lékaře s informací, která je nepotěší. Vychází ze skutečnosti, že ministr zdravotnictví podepsal na přelomu roku 2005 souběžně dvě "kontroverzní" vyhlášky.

Ty bezprostředně limitují každého praktického lékaře nejen v předepisování léků, poskytnutých léčebných i preventivních výkonech, ale obsahují též hrozbu finanční sankce za jejich překročení. Praktický lékař byl, je a doufám i v budoucnosti bude pacientovým rádcem a partnerem jeho konkrétních zdravotních problémů, nikoliv soudcem a dozorcem jeho nároků na vyšetření a léčbu.

Ordinace praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost jsou základním článkem tzv. primární péče, kam většinou přicházejí se svými problémy pacienti nejdřív. V první polovině roku 2005 utratila všechna ambulantní zdravotnická zařízení za léky na recept dvanáct a půl miliardy korun, z toho praktičtí lékaři necelé dvě miliardy korun.

Ve zdravotnictví se musí šetřit...

Všech praktických lékařů je v Česku asi sedm a půl tisíce, a proto předpokládaná dvouprocentní úspora na jednoho praktického lékaře je asi pět tisíc korun na pololetí. V tom problém nevidím. Pokud si ovšem uvědomíme, že lékaři v primární péči neovlivní, kolik akutně nemocných projde jejich ordinacemi ani jaké budou náklady na jejich léčbu - například při epidemii chřipky - zvýšeného počtu komplikací či zvýšení počtu chronicky nemocných. A přesto jim za překročení nákladů na jejich léčbu hrozí finanční sankce. To už problém je.

V průměru na jednoho praktického lékaře připadla za loňské pololetí částka dvě stě sedmdesát tisíc korun za předepsané léky. Pokud tedy překročí preskripci letos např. o deset procent, od zdravotní pojišťovny lékař nedostane zaplaceno dvacet sedm tisíc korun atd. Logicky se nabízí otázka, zda nejde o finanční diskriminaci zdravotnických zařízení poskytujících více zdravotní péče (např. přijímáním nových pacientů), protože regulace za léky, indukovanou péči specialisty a neregistrované pojištěnce se odečítají z úhrady za kapitaci a provedené výkony ( i preventivní). Jaké lze předpokládat praktické důsledky souběžného zavedení obou vyhlášek - úhradové a seznamu výkonů?

Na základě výpočtu maximální úhrady (103 procent) dostanou praktičtí lékaři zhruba objem finančních prostředků jako v roce 2005, ale celá částka nad 98 procent limitu na léky a stoprocentní částka za překročení u indukované péče bude odečtena z plateb za poskytnutou zdravotní péči praktickým lékařem. (Nyní to bylo 25 procent z celkové částky.) Je téměř jisté, že i přes navyšování platů, inflaci a nový seznam výkonů obdrží zdravotnické zařízení objem finančních prostředků, který nebude dosahovat výše roku 2005. Neboť do regulací se nelze vejít.

O co jde ministru Rathovi?

Poskytování zdravotní péče není neměnným stavem, jednoznačně neklesnou ceny léků ani ceny dalších režijních položek. Přesun dopadu uvedených regulací půjde směrem vnitřních úspor, které půjdou u praktických lékařů na samu hranici možnosti udržet provoz. Budou se prodlužovat objednací doby, za účelem snížení počtu návštěv. Noví pacienti se budou přijímat pouze v případě odchodu jiných, budou se předepisovat pouze levné preparáty, omezí se preskripce volně prodejných léků. Předepisování se přesune z nemocnic a od ambulantních specialistů k praktických lékařům, protože limity mají všichni, a bohužel se sníží i počet laboratorních vyšetření z důvodu nárůstu jejich ceny v novém seznamu výkonů. To vše budou další důsledky zavedených regulací.

"Cenou" za uvedení obou vyhlášek do resortu zdravotnictví bude snížení dostupnosti a kvality zdravotní péče pro občany, podporu černého trhu (zdravotnická zařízení nebudou přijímat další pacienty z ordinací praktických lékařů, které ukončí provoz z ekonomických či smluvních důvodů). Nelze vyloučit, že se najdou zdravotnická zařízení, která po překročení objemu zdravotní péče a po vyčerpání maximální úhrady ze zdravotního pojištění, dříve než do konce prvního pololetí 2006, začnou pak poskytovat zdravotní péči za přímou úhradu.

I přes tato možná nebezpečí deklaruje ministr v celoplošných inzerátech občanům, že v roce 2006 zajistí více zdravotní péče i léků. Informaci z letáků praktických lékařů označuje za nepravdivou, neetickou a občany strašící. Otázkou je, co chce MUDr. Rath docílit tím, že staví lékaře proti pacientovi, a co právně dvěma vyhláškami, které si odporují. Jedna, která říká, že za výkony mají zdravotnická zařízení obdržet množství bodů, jež, vyjádřeno v korunách, bude o mnoho procent vyšší, než by odpovídalo druhé vyhlášce. Ta zdravotnickým zařízením zásadně snižuje příjem prostřednictvím maximálních úhrad s následnou sankcí za jejich překročení. Tedy podle této logiky, čím lépe a kvalitněji bude lékař dělat své poslání, tím více za to zaplatí ze svého. Systém veřejného zdravotního pojištění se začíná pohybovat na hranici absurdity, a proto by zainteresované strany měly v zájmu všech usilovat o vytvoření nového funkčního systému, bez ohledu na své politické a profesní zájmy. Šetřit se musí, ale ne pouze zavedením administrativních regulací lékařů, bez možnosti uplatnění individuálních potřeb konkrétního pacienta.