Daně a voda

Velká voda u nás podle prvních opatrných odhadů spláchla 60 až 90 miliard korun. Úctyhodná, leč patrně podhodnocená čísla. Až všichni po uši zadlužení starostové v čele utahaných uklízecích čet promění všechny škody v jasná numera, možná se ukáže, že nejstřízlivějším odhadem byl ten nejdivočejší: více než sto miliard.

Buď jak buď, vláda se dovedně odrazila od tíživé atmosféry zpustošené země, od samozřejmé skutečnosti, že po ničivých vlnách se státem ženou vlny solidarity, ba dokonce i vlastenectví. A promptně rozdiskutovává různé varianty plánů na zvýšení všech možných daní, aby bylo na škody. V současné atmosféře vyhlíží heslo o spravedlivém rozložení nákladů povodní na celou společnost velmi věrohodně. Zvláště když se celkový pohled na smysl chystaných změn daňových zákonů, o nichž má 8. září jednat vláda a 12. září hlasovat Sněmovna, utápí v moři detailů.

Ne že by nebyly zajímavé a vzrušující. Zatajil se jistě dech všem, kteří mají více než 35 tisíc hrubého příjmu, jakmile se dozvěděli, že od této částky možná budou progresivně více přispívat na záchranu země. A určitě jim přišlo líto, když se mezitím o tomto typu daňové zátěže přestalo hovořit... Nevadí. Ve hře zůstalo dost jiných nástrojů, jak vlastenectví konkrétně uplatnit. Uvažuje se, že firmy s nižším, již dvoumiliónovým obratem budou také platit daně z přidané hodnoty (DPH). Tak solidární ale zase nejsou, aby nepřevedly tyto zvýšené náklady do cen svého zboží a nenaložily je na hřbet kupujícím občanům. Nikdo zde nepřijde zkrátka. Exekutiva také vážně přemítá, že zvýší spodní hranici DPH za některé potřebné služby, pohonné hmoty, návykové neřesti (alkohol, tabák) a - potraviny. Ty by prý mohly podražit až o dvě procenta.

Idea, že občané mají pomoci státu v nouzi je jistě chvályhodná a zdražení základních potravin o pár halířů vypadá napohled nevinně. Potíž je v tom, že chybí-li člověku desetník - a v časech celkově zvýšených životních nákladů se to stává -, ani tu housku mu nikde neprodají. Nedostanou-li pak - další zámysl vládních kruhů - učitelé, lékaři nebo vědci v původně slíbeném rozsahu navýšené mzdy, které již dávno přerostly v českou celoplanetární ostudu, možná v nich časem žádné vlastenectví už nikdo nevykřeše. A tak se zdá, že hrozby nevstřícných nálad, na něž může zajít i případná povodňová povolnost odborových předáků, jsou si vládní činitelé vědomi. Jinak by nenavrhovali zvláštní zdanění příjmů zhruba nad milión, onu proslulou "milionářskou daň". Ta by se u nás totiž týkala sotva půl procenta zaměstnanců a neuhradila by ani jednu desetinu škod, které voda zanechala v jedné jediné lokalitě - pražském metru. Smysl milionářské daně může být tedy jen jediný: okázale demonstrovat sociální spravednost státu a psychicky tak povzbudit široké vrstvy běžných občanů souhlasit s asociálně utaženým opaskem.

Přehnané škarohlídství? Snad. Bohužel si však vzpomínám, že jsme zde docela nedávno měli na hrbu podobné, s povodní srovnatelné katastrofy. Vzduchem létaly i srovnatelné cifry. Přibližně sto miliard nás stál"stav nouze" kolem Investiční a Poštovní banky. Asi za sto miliard chtěla vláda ještě před povodněmi nakoupit stíhačky Gripen. To i ono bylo také pojednáno jako záštita vlasti, ať už šlo o stráž nad pilířem jejího hospodářství anebo suverenitou jejího nebe.

Nemohu si vzpomenout, že by v obou případech někdo z vlády nebo ministerstva financí chtěl sáhnout k všeobecnému zvyšování daní, a tím i cen. Lid by totiž chtěl po vládě určitě lepší vysvětlení nenadálých škod a mimořádných výdajů, které měl zaplatit, než se mu dostalo. Teď se však dá solidární utahování opasků svést na přírodu, tedy něco mimo kontrolu vlád, a tak se utahuje.

MARTIN HEKRDLA, PRÁVO

obsah | publicistika