Je ČR vietnamským rájem?

"Podívejte, už taky hlídá," upozorňuje zákaznici pokladní samoobsluhy na ostravském sídlišti Zábřeh. Objektem zájmu je mladá paní, která kromě dcerky vede ještě dvě děti asijského vzhledu. Hlídání vietnamských dětí je oblíbeným přivýdělkem k mizerné mateřské dovolené. Vietnamských rodin na sídlištích stále přibývá. Většina z nich ráda platí českým chůvám za hlídání a učitelkám za doučování dětí. Aspoň nebudou mít ve škole problémy s češtinou. Druhý důvod je, že jejich rodiče nemají čas. Do Evropy se přece jezdí vydělávat.

Vietnamci se stali samozřejmou součástí všech větších českých měst. Většinou však toho o nich moc nevíme. Nepotkáváme je v kinech, divadlech ani v hospodách. Chtějí tady zůstat navždy? Nebo sní o tom, jak budou po návratu do vlasti užívat peníze vydělané v českých tržnicích? Minulý lunární rok (Vietnamci se na rozdíl od nás řídí jiným kalendářem) byl ve znamení Hada. To je špatné. Had nepřeje obchodu. Je to znát. Většina vietnamských obchodníků žijících v České republice běduje, že zlaté časy jsou pryč. Trhovců je příliš mnoho, zákazníci jsou nasyceni.

"Doba největšího rozkvětu našeho stánkového prodeje tady byla v letech 1990 až 1995. Teď je doba hypermarketů. Zvyšuje se i konkurence obchodníků z Číny, Polska a Turecka," tvrdí Phan Van Dao. Inženýr, který to při studiích v bývalém Československu dotáhl až k titulu kandidát věd, je místopředsedou Svazu Vietnamců v České republice. A majitelem známého obchodního domu v centru Ostravy. Teď už ho ani nelze nazvat obchodním domem. Vlastně je to zastřešená burza. Přepážky z umělé hmoty oddělují pultíky a rozkládací stolky plné džínů, triček, barevných plastových brýlí a umělých květin. Většina prodavaček jsou Češky. Sem tam je mezi nimi mladičká Asiatka.

"Vietnamci jsou dobří šéfové," říká postarší blondýna za pultem směrem k muži v saku, který si v rohu míchá nudlovou polévku. Hlídá, jestli jsou prodavačky dost všímavé k zákazníkům. "Velmi si všímají, jestli jsme ochotné. Mám procenta z prodeje. Přišla jsem o práci, a tak jsem ráda, že mě vzali sem. To místo mi domluvila Vietnamka, sousedka z paneláku. Ale kšefty už nejsou to, co bývaly," vysvětluje prodavačka.

Kůň znamená bohatství

Letošní rok Koně má být lepší. Kůň znamená bohatství, peníze, zdraví. Uvidíme. Vyhlídky Vietnamců do budoucnosti totiž nejsou optimistické. Snaha České republiky dostat se do Evropské unie je pro mnohé noční můrou. Středisko pro výzkum regionálního rozvoje Západočeské univerzity v Plzni provedlo dotazníkový průzkum mezi vietnamskými obyvateli Chebu. Vietnamci tam tvoří desetinu všech obyvatel města. Téměř třetina respondentů uvedla, že rozšíření Evropské unie ohrozí jejich obchody. Obávají se přísnějších celních předpisů, účinnějších kontrol a hlavně vyrovnání cen mezi Českem a Německem. Většina vietnamských obchodníků v pohraničí žije z německých turistů. Téměř osmdesát procent vietnamských účastníků průzkumu uvedlo, že počítají s tím, že se po vstupu do EU budou muset přeorientovat na jiný druh podnikání nebo se z České republiky odstěhovat. Kam?

"Jsme skromní a zvyklí jet tam, kde jsou zákazníci," říká Nguyen Van Vu, jehož rodina provozuje několik obchodů v okolí Chebu a stánky v Praze. Nevylučuje ani, že se vrátí do Vietnamu. Mnozí Vietnamci plánují, že se vrátí do vlasti prožít důchod. Zároveň však počítají s tím, že jejich děti budou pokračovat v "jejich započatém českém díle". "Generace Vietnamců v Česku je ve věku mezi osmadvaceti až čtyřiceti lety. Mají malé děti. Ty už budou žít úplně jinak než jejich rodiče. Kromě češtiny se musí naučit německy nebo anglicky. Už teď vidíme, že jsou jiné než my. Nebudou znát jen práci, určitě budou jezdit třeba na dovolenou jako vy," míní Phan Van Dao. Dovolená, to je pro Vietnamce nepochopitelný evropský zvyk. "Vy všichni najednou odjedete do Chorvatska. My na to nemáme čas." vysvětluje majitel obchodního domu. "Pracujeme, pak jsme unavení a pak zas pracujeme."

Byt, to je majetek

Pražské sídliště Jižní Město. K paneláku přijíždí rozhrkaná dvanáctsetrojka. Dva Vietnamci z ní vytahují pytle a tašky s oblečením. Z domu vybíhá asi pět Asiatů a pomáhají tašky odnášet. Na parkovišti je šest podobných postarších aut. Známka toho, že tenhle panelák je takzvaně vietnamský. "Poznáte, kde jich bydlí hodně, podle starých dodávek. I když jsou bohatí, jezdí ve šrotech," vysvětluje muž, který vysypává smetí do kontejneru. Má přehled. Už jste viděli Vietnamce prohánět se po českých silnicích v nablýskaném mercedesu či BMW?

Naprosté výjimky. Rozhrkané dvanáctsetrojky a žigulíky, které nakoupili před patnácti či dvaceti lety, jim k převážení zboží stále dobře slouží. Neokázalý, na první pohled skromný způsob života je pro ně typický. Jen malé procento Vietnamců nakupuje v Česku domy a vily. Většinou žijí v bytech na sídlištích, mnohdy pronajatých. Novým trendem je, že se několik vietnamských rodin domluví a usilují o koupení družstevních bytů ve stejném panelovém domě. V pohraničí, Praze či Ostravě již na sídlištích začínají vznikat vietnamské paneláky.

"Uvažují, že časem by ty paneláky mohly sloužit částečně jako ubytovny pro krajany, v přízemí by mohly vznikat prodejny," připouští Phan Van Dao. Stánkař Nguyen Van Vu koupil dvoupokojový družstevní byt před třemi roky v Praze Jižním Městě. Je na něj hrdý. "I kdybych jednou odjel, je to už můj majetek. Dědictví pro mé syny," říká. V paneláku už bydlela jedna vietnamská rodina, další se přistěhovala loni. O ulici dál bydlí další. Obývací pokoj vypadá, jako by patřil kterékoliv běžné české rodině. Barevná sedačka, stěna s televizorem. Nezvyklé jsou jen girlandy umělých květin všeho druhu, které lemují televizor ze dvou stran. Na stolku je cosi, co připomíná malý oltář. Rámečky s fotkami příbuzných, květiny, papírové ozdoby, miska se sušeným ovocem. Každý první a patnáctý den v měsíci tam paní Van Vu zapaluje svíčky. Oltářík připomíná, že většina vietnamských rodin vyznává buddhismus. Podobné jsou ve všech vietnamských bytech. Druhý pokoj Van Vuových je tak trochu skladiště. Vedle postelí jsou naskládané hromady bílomodrých objemných tašek - těch, kterých jsou plné stánky vietnamských trhovců.

"Jsme takoví. Každý Vietnamec umí sbalit své živobytí do dvou pytlů, naložit ho na kolo a jet do světa," žertuje obchodník. Tašky plnil, převážel a vyprazdňoval každý den po osm let. Každý den vozil zboží na tržnice. Nejdříve měl stánek na ostravské burze, později v tržnici v Chebu, teď jich má více. Má už prodavače i pronajatý "kamenný" obchod. "První zima ve stánku byla zlá. Manželka musela k doktorovi. Teď už nosí pořádné boty. Nevěřila mi, ale já jí říkal, že onemocní, když se neobleče."

Odměna pro vybrané

Snad každá vietnamská rodina má příbuzného, který je nebo byl v zahraničí. "Lidé si pořád myslí, že v Evropě je všechno lepší, snadnější. Týká se to už ale spíše jen venkovanů. Životě ve velkých vietnamských a českých městech teď není moc rozdílný. Vietnamec, který má vzdělání a peníze, už nepojede prodávat do české tržnice. Doba, kdy naším snem bylo kolo Favorit, je pryč. Už se u nás běžně prodávají motorky Honda," říká Phan Van Dao.

Ve Vietnamu nyní žije asi sto tisíc lidí, kteří jsou schopni se domluvit česky. První Vietnamci přišli studovat do Československa už v padesátých letech. Většina z nich se vrátila do vlasti. Do vysokých funkcí ve státních podnicích, na ministerstva. Z těch, kteří přijeli po roce 1975 jako mladí vyjukaní učni, se jich vrátilo domů málo. Dnes jsou z nich ostřílení podnikatelé středního věku. Když vzpomínají na své začátky v ubytovnách, ze kterých chodili ve stejných modrošedých kombinézách pracovat do hutí a strojíren, je to docela legrace.

"Neuměli jsme česky ani slovo. Přivedli nás do Nové huti. Pamatuji si: zima, tma, hluk. Byl jsem tady moc smutný. Ale matka na mě byla hrdá, že jsem byl vybrán," vzpomíná jeden z ostravských stánkařů. Byl vybrán, protože jeho otec padl ve válce. Jet studovat či pracovat do Československa byla odměna jen pro některé. Často výsada funkcionářských dětí. Paradox. Mladíci, kteří se měli učit socialistickému stylu práce, nakonec ukázali Čechům, jak se kapitalisticky podniká. Přišlo to samo. Viděli, že Češi chtějí džíny, tak nakoupili v Tuzexu džínovinu, šicí stroje a po nocích začali v ubytovnách šít. Do Vietnamu vozili kola Favorit, boty, křišťál. Sem první asijská trička a šusťákové teplákovky. "Po vaší revoluci se třetina Vietnamců vrátila do vlasti, třetina odjela dál na Západ, třetina zůstala a začala podnikat. Nejdříve jsme mysleli, že to půjde tak rok a odjedeme. Ale šlo to líp a líp.

Češi v obchodu nejsou konkurence," usmívá se strojní inženýr Phan Van Dao. Stejně jako jeho manželka ekonomka navždy pověsil původní profesi na hřebík. "Nejlepší roky se nevrátí. Ale obchodovat se bude vždycky a všude. Teď jde jen o to vymyslet - s čím," říká.

Kolik je u nás Vietnamců?

Ke konci loňského roku oficiálně žilo v České republice 23 924 Vietnamců. Po Ukrajincích a Slovácích jsou třetí nejpočetnější skupinou cizinců u nás. Policejní statistiky zahrnují ty, kteří legálně získali povolení k trvalému pobytu nebo vízum na pobyt nad devadesát dnů.

"Za dobu existence samostatné České republiky se počet občanů Vietnamu s povoleným trvalým pobytem na našem území zvýšil čtrnáctkrát," říká mluvčí ředitelství cizinecké policie Klára Krejčí. Početnější vietnamská komunita tady začala vznikat po roce 1975. Socialistické země uzavřely s Vietnamem smlouvu o pomoci. Okolo čtyřiceti tisíc mladých Vietnamců přijelo studovat a pracovat v průmyslu. Po roce 1989 tady mnozí zůstali a začali obchodovat. Během devadesátých let přijížděli další. Vietnamci tvoří téměř třetinu všech cizinců, kteří mají v České republice živnostenský list.Pro povolení k pobytu musí prokázat, že tady mají práci, podnikají, případně přijeli za někým z rodiny.

Vesměs platí následující model: Vietnamci, kteří zde již získali sňatkem občanství nebo tady už mají povolení k trvalému pobytu, zakládají další obchodní společnosti. Vlastník zapíše do obchodního rejstříku další cizince jako své společníky. Pošle jim oficiální pozvání. Na jeho základě pak získají povolení k pobytu, protože prokážou, že zde mají práci a domluvené obchodní aktivity. Zde pak založí další společnosti a zvou další společníky. Ti jsou svým krajanům vděční a pozvání si u nich odpracovávají jako prodavači na tržištích nebo v bistrech a restauracích. Postupně se usadí a podobným způsobem pozvou další krajany.

Vietnamci ve světě

Spojené státy: 1 milion 200 tisíc
Francie: 300 tisíc
Kanada: 200 tisíc
Rusko: 70 tisíc
Česko 24 tisíc
Polsko: 10 tisíc

Zdroj: Svaz Vietnamců v České republice

SCARLETT WILKOVÁ, MAGAZÍN DNES

obsah | publicistika