Cesky a slovensky svet

Vánoce nedokázal lidem vzít žádný režim. Jak tyto svátky prožívali v době první republiky, za protektorátu, za války v exilu, ve stalinistických padesátých letech, v uvolněnějších šedesátých a za normalizace, teď přiblížíme.

Ač nás od první republiky dělí desítky let, mnohé věci spojené s tehdejším vánočním obdobím se dnešku velmi podobají. Již tehdy se žehralo na to, že duchovní stránka Vánoc je vytlačována konzumem. Davy lidí v obchodech i na tržištích, kádě s kapry, prodavači stromečků. Časopisy a noviny plné reklam na nejvhodnější dárky. Prvorepublikové holčičky toužící stejně jako ty dnešní po nejmodernějších panenkách a k nim "nezbytných" doplňcích.

Kupte ženě horské slunce

Tak například hitem Vánoc roku 1935 byla "autolady", gumová panenka oblečená v "slušivém sportovním kostýmu", která vlastnila "moderní automobil na skutečných pneumatikách". O gumové hračky si tehdy psalo Ježíškovi nejedno dítě. Snily o zvířátkách, z kterých si lze doma založit celou zoo, nebo o "pískacím miminku, které je možné koupat". Oblíbeným dárkem byly rovněž sáňky, ale i ty podléhaly módě. Na počátku třicátých let byly nejvíce "in" takzvané rohačky. Ale pozor, musely být "pérované a z javorového dřeva".

Stejně jako dnes patřily mezi nákladné vánoční dárky elektrické přístroje. Firmy upozorňovaly, že moderní ženy se již neobejdou bez vysavače, a apelovaly na muže, ať svým ženám ušetří námahu spojenou s klepáním koberců a nadělí jim ho pod stromeček. A správný muž jí k němu měl přibalit také horské sluníčko (jakési domácí solárium), "aby si zachovala mladistvé vzezření".

Poté, co ve dvacátých letech začal vysílat rozhlas (z Prahy se pravidelně vysílalo od května 1923), staly se vysněnými dárky radiopřijímače.

Budu vonět jako Masaryk!

Většina lidí však nacházela pod stromečkem levnější dárky: ženy často látku na šaty, muži doutníky a děti rukavice, čepice a šály a knížky. A jaký byl oblíbený dárek prezidenta Masaryka? Členům rodiny, přátelům a spolupracovníkům naděloval kolínskou vodu ve speciální krabičce, kterou zdobila trikolora. Dostávali ji od něho například Hana Benešová nebo Antonín Švehla. Ze vzpomínky pracovnice jeho sekretariátu Jarmily Kaloušové vyplývá, že nedělal rozdíly mezi muži a ženami - všechny obdarovával stejnou značkou: "Když jsem ji dostala poprvé, bylo mně skoro líto lahev otevřít. Ale pak jsem si řekla, že mi ji pan prezident jistě nedal proto, abych se na ni jen dívala. Omyla jsem jí svůj obličej. Jak osvěžující! A budu vonět jako Jan Masaryk!"

Jak si neošklivit grapefruit

Ozdoby na stromeček si lidé často vyráběli doma - perníčky, ořechy balené do zlatého staniolu, papírové řetězy. Ale bylo si je možno i koupit. Výběr byl široký - od skleněných přes papírové a látkové až po dřevěné. A i ony podléhaly módě. Na stránkách novin se vedly diskuse, zda je lépe zůstat u tradičních svíček, či vánoční stromek rozzářit žárovičkami.

Na stromeček se rovněž zavěšovaly čokoládové figurky, které se prodávaly v kolekcích velmi podobných těm dnešním. Jejich součástí býval také vystřihovací papírový betlém. Na vánočních stolech se už tehdy objevovaly pomeranče, grapefruity, banány, datle, fíky, a dokonce i kiwi. Toto exotické zboží však patřilo k luxusnějším záležitostem a jeho konzumace byla považována i za jakýsi znak modernosti. Rubriky pro ženy nabádaly, aby si hospodyňky neošklivily grapefruity a za pomoci cukru přišly tomuto ovoci na chuť. Učily je rovněž, jak použít banány do nejrůznějších svátečních dezertů.

Lyže jasanové, nebo břízové?

Pravidelně měli plné ruce práce pošťáci. Lidé si posílali vánoční gratulace, přičemž asi nejoblíbenější byly ty s Ježíškem a baculatými andělíčky od malířky Marie FischerovéKvěchové.

Většina lidí ve vánoční době častěji než po zbytek roku navštěvovala kostely. A pamatováno bylo i na ty, kteří se nemohli na procházku k jesličkám vypravit, na vězně. Na Pankráci, přímo v kapli trestnice, sloužil v době Vánoc mši tradičně sám pražský arcibiskup.

Stále populárnějším se stávalo trávit Vánoce i samotný Štědrý večer na horách. Však také Klub československých turistů v denním tisku nabádal: "Každý člen KČST navštíví o vánocích klubovní chatu svého kraje."

Jezdilo se do Krkonoš, na Šumavu, do Beskyd i do Tater a řešily se stejné problémy jako dnes: jak si dobře vybrat z nabídky lyží (tehdejší trh nabízel jasanové, břízové, lepené z několika dřev, kovové, či dokonce skládací), jak si včas na horách rezervovat ubytování, jak přežít cestu napěchovaným vlakem, jak se obléknout. Redaktorka módní rubriky Českého světa v roce 1935 například upozorňovala, že "bílé pletené věci vyšly již takřka z módy, neb na sněhu nevyjímají se dobře".

Těsnohlídek na procházce

Samozřejmě si ne každý mohl dovolit nákladné dárky nebo pobyt na horách. Hlavně v období těsně poválečném a pak za hospodářské krize. Za první republiky tak vznikla vánoční tradice, která dala jakýsi základ dnešní humanitární pomoci.

U jejího zrodu stál spisovatel a brněnský redaktor Lidových novin Rudolf Těsnohlídek. V roce 1919, těsně před Štědrým dnem, totiž zažil něco, na co se hned tak nezapomíná. Spolu s přáteli si vyšel na zimní procházku do lesů v okolí Brna. Kráčeli tichou zasněženou krajinou, když najednou zaslechli dětský pláč. Nejprve si mysleli, že se jim to jen zdá, pak že zvuk vydává nějaké zvíře. Vydali se za ním a strnuli v šoku: pod stromem v závěji sněhu seděla asi roční, úplně promodralá holčička. Odnesli ji do nemocnice a podařilo se jim ji zachránit. Zjistilo se, že ji odložila chudá svobodná matka.

Těsnohlídek, otřesen tímto zážitkem, se rozhodl, že udělá všechno pro to, aby už žádné dítě nebylo odhozeno. Holčičku našli pod stromem, snad proto si vzpomněl na rok 1914 v Dánsku. O prvních Vánocích světové války tam na náměstí před kodaňskou radnicí vztyčili obrovskou jedli, rozsvítili na ní stovky žároviček a "malý severský stát, jenž zůstal ušetřen hrůz jako nepatrný ostrůvek pokoje na zemi, poslal tímto způsobem pozdrav lidskosti na všechny fronty". Rozhodl se tradici těchto "stromů dobré vůle" zavést i u nás.

Stromy republiky

V roce 1924 se jeho zásluhou v Brně rozzářil první vánoční strom, který dostal přízvisko republiky. Měl, tak jako ten kodaňský, apelovat na lidskost. Pod ním stála kasička, do které přispívali lidé i firmy. Za vybrané peníze byl pak postaven dětský domov Dagmar, jehož název měl připomínat již zmíněné Dánsko a tamní stejnojmennou dobrotivou královnu, která pocházela z Čech.

Postupně byly stromy vztyčovány na náměstích po celé zemi a staly se neodmyslitelnou součástí prvorepublikových Vánoc. Některé ozdobené stromy byly dokonce postaveny na korbách nákladních aut, která s nimi pak zajížděla i do zapadlých vesnic.