Češi na Slovensku

29. října jsme si připomněli vznik Československé republiky. Každoročně se vedou debaty o tom, jak Češi tento den vnímají. Naši někdejší spoluobčané na Slovensku ovšem toto datum opomíjejí vůbec, jako by se ke společné minulosti ani neznali. Dějiny lze ale jen stěží přepsat, i když i takové pokusy jsme zažili. Společné soužití se projevilo třeba v tom, že 0,8 procenta slovenské populace tvoří Češi. Tedy lidé s českou národností. Specifickou skupinu pak tvoří občané České republiky.

Češi žili na Slovensku ještě před založením Československa. Velký příliv Čechů nastal samozřejmě po roce 1918. Jak připomíná Dušan Kováč, Československo vzniklo ze dvou odlišných částí, nestejně hospodářsky i kulturně rozvinutých. "Hned po roce 1918 vznikaly na Slovensku školy, od základních škol až po Univerzitu Komenského. Tam ale bylo třeba kvalifikovaných lidí."

Mnozí z těch, kteří sem přišli zpočátku možná pouze se snahou pomoci, se tu usadili natrvalo a dnes tu žijí už jejich další generace. Podle Dušana Kováče v prvních chvílích Slováci tuto pomoc velmi oceňovali. Během následujících let první republiky zaznamenalo Slovensko obrovský kulturní boom. Úroveň smýšlení i atmosféra v obou částech byla odlišná. "Za deset let existence Československa vznikla poměrně silná vrstva slovenské inteligence. Bylo tu dost opravdových kádrů - úředníků, administrativních pracovníků. Během hospodářské krize vzrostla nezaměstnanost, proto se poměry vyostřovaly, čehož potom politicky využila Hlinkova strana. Jedním z hlavních programových bodů, které tato strana na Slovensku propagovala, byla autonomie Slovenska. Potom už se už začalo zapomínat na to, že Češi sem přišli v době nouze na pomoc, a začala se propagovat nacionalistická idea Slovensko Slovákům."

V průběhu dalších let existovala přirozená migrace, například v armádě. České odborníky potřebovala i industrializace Slovenska. A byly i jiné důvody. "Ano, až do poloviny 60. let existovaly umístěnky, takže i v rámci umístěnek se mnozí Češi dostávali na Slovensko a Slováci do Čech."

Mnoho Čechů, kteří sem přišli za prací či na umístěnky, tu zůstalo. Víceméně z existenčních důvodů. Tvoří dnes početnou skupinu krajanů. Během posledních let prošli často řadou těžkých zkoušek, politická atmosféra jim příliš nepřála. Nacionalistická Slovenská národní strana, silně protičeská, byla dlouho hlavním spojencem vládnoucího Vladimíra Mečiara a jeho HZDS.

Změnu k lepšímu přinesly až demokratické síly, které nacionalistické vášně, namířené proti Čechům, potlačily. Paradoxně se se vztahy s některými Čechy, kteří zůstali po rozdělení na Slovensku, dlouho neuměla vyrovnat jejich vlast. Zcela jiné problémy řešili po rozdělení ti, kteří se odmítli vzdát českého občanství. Ponecháním si občanství vytvořili na celém světě výjimečnou komunitu. V některých věcech je česká vláda i parlament doslova diskriminovaly - nesměli se zúčastnit druhé vlny kupónové privatizace, nesměli spořit s příspěvkem státu, ani se důchodově připojistit.

Chtěli se vrátit, ale neměli kam. Mnoho let se svým vlastním státem o ústavní práva bojovali. Podle předsedkyně Klubu občanů, Jany Bratinkové, některé problémy u těch, kteří si ponechali jen české občanství, přetrvaly. "Hlavně při prodlužování povolení k pobytu. Je to velký problém, pokud propásnou lhůtu, kdy jim hrozí vyhoštění."

Ačkoliv se jedná o nejvzdělanější českou komunitu na světě, v určité době se o nich hovořilo jako o vládou i Bohem zapomenutých dětech. S rozdělením republiky se nesmířili dodnes. Určitě to platí o čtyřech dámách, které o tom byly ochotny hovořit - paní Dana, Lýdie, Eliška a Jana.

"Kdybychom věděli, že jsme v cizině, tak každý přece jenom by zuby nehty, i přes ten komunismus, přes ty plány a všechno, by se hrabal domů. Jinou volbu jsme neměli. My jsme vlastně tabu, hovořilo se o všech Češích, na celém světě, jedině jak se žije Čechům na Slovensku, vůbec nikdy."

"Musím to snést, protože u nás doma už nemám nic."

"V práci jsem byla upozorněna, že nemám mluvit česky. Dokonce ne ani s Čechy."

"Můžu říct, že nikde na světě se vroucněji nezpívá píseň Kde domov můj než tady na Slovensku. Protože tady pro nás má velký význam."

RENATA HAVRANOVÁ

obsah | publicistika