Remek: kosmonaut a paradox komunismu

V neděli uplynulo čtvrt století, co z kosmodromu Bajkonur odstartoval do vesmíru první kosmonaut, který nevlastnil sovětský či americký pas Vladimír Remek. Tento syn české matky a slovenského otce zahájil sérii vypouštění interkosmonautů na palubách sovětských lodí. Třebaže to byl politický akt, měl význam i pro československé vědce. Původně s výpravami letců ze států svého bloku Sověti nepočítali.

V létě 1975 se uskutečnilo setkání lodí Apollo a Sojuz na oběžné dráze, které simulovalo záchranu Sovětů Američany. Měl to být začátek hlubší spolupráce obou kosmických velmocí po tom, co naplnily své prestižní úkoly - Američané vysazení lidí na Měsíci a Sověti vytvoření orbitálních stanic. Potom Moskva nechala instalovat své rakety středního doletu s jadernými hlavicemi v Československu a východním Německu. Spolupráce nebyla možná. Kreml potřeboval světu ukázat vlídnější tvář a rozjet novou propagandistickou kampaň. Proto v létě 1976 nabídl vládám svého bloku vypouštění jejich letců na svých kosmických lodích. Už v prosinci zahájily dvojice pilotů ze tří států výcvik ve Hvězdném městečku u Moskvy. Současně s tím mohly vybrané státy pověřit své budoucí kosmonauty plněním výzkumných úkolů, které připraví jejich vědci.

Československo se už v polovině šedesátých let zapojilo do programu výzkumu vesmíru Interkosmos. Pro odborníky ze zemí východní a střední Evropy to byla jediná cesta, jak se na zkoumání okolního prostoru podílet. Vzhledem k šibeničním lhůtám, které vědci na přípravu svých experimentů měli, museli dostat mimořádné finanční injekce, aby je včas zvládli. K nelibosti československých komunistických funkcionářů sovětská tajná služba KGB prověřila k práci na nich i některé specialisty známé po celém světě včetně SSSR, ale odstavené kvůli svým názorům na rok 1968.

Proč jako první startoval právě československý občan? O tom se hodně debatovalo, doklady o tomto rozhodování v Praze neexistují. Nejspíš se zdá, že Kreml tím chtěl dát náplast za invazi v srpnu 1968. Remkův let měl význam i pro sovětské odborníky. Zatímco jejich kosmonauti často zamlčovali své zdravotní obtíže, jenom aby se s nimi počítalo i při dalších expedicích, Remek věděl, že už nikdy nepoletí. Proto lékařům a instruktorům vypověděl do všech podrobností průběh své nevolnosti - kinetózy, o níž dnes víme, že postihuje nejméně třetinu všech kosmických nováčků.

Když se Remek vrátil domů, stal se národním hrdinou. Armáda jej dlouhou dobu používala jako propagandistického maskota. Dnes je úspěšným diplomatem v Moskvě. Většina experimentů, které dělal kosmonaut na palubě orbitální stanice Saljut 6, proběhla dobře a jejich autoři v nich dál pokračovali. Některé vědce tehdy tato práce zachránila před dalším ponižováním tupými funkcionáři a umožnila jim, aby ve svém oboru zůstali na špičce. Zpočátku pracovali pod ochranným pláštíkem programu Interkosmos, po roce 1990 se mohli zapojit do široké spolupráce i se Západem.

KAREL PACNER, MF DNES

obsah | publicistika