Prahu osvobodili sami Pražané
Prohlašuji Prahu za lazaretní město. Tohle sdělení si mohli přečíst čtenáři protektorátních novin v pátek 4. května 1945. Prohlášení měl "na svědomí" admirál Dönitz, který tak chtěl udržet v protektorátu klid. Vedení protektorátu však důrazně varovalo, že rušení klidného vývoje bude potlačeno zbraněmi.
Odpoledne téhož dne se v Praze začaly hromadně odstraňovat německé firemní štíty, nápisy a dvojjazyčné orientační tabule. Pražané tuto činnost nadšeně povzbuzovali. V podvečer dokonce lidé na některých úřadech v euforii vyhazovali portréty Hitlera a Háchy.
Lidé kolem říšského protektora K. H. Franka věřili, že dojde k pokojnému přechodu do prvních dnů míru. Mnohé letáky komunistů pasují bolševiky na jediné a nejlepší bojovníky proti nepříteli a současně upozorňují na předčasný začátek povstání. Autoři jiných výzev se otevřeně ptají, zda bylo vystoupení Pražanů v souladu se strategií Rudé armády. A rovnou upozorňují, "že skupiny viníků zodpoví tento svůj čin". Na Staroměstské radnici panuje chaos a zmatek. Budova je plná aktivních samozvanců a podivných odbojářů. Nikdo nezná další postup a mnozí chtějí velet, ostatní jen "být u toho". Kolem poledne začíná boj o rozhlas, který obsadil cyklistický oddíl SS. Ozbrojeným střetnutím u rozhlasu začal boj o Prahu. Nikdo netuší, jaké drama se v následujících dnech v pražských ulicích odehraje.
Krátce po 13. hodině zazněla z éteru výzva k odporu. Vyslyšely ji tisíce Pražanů. Lidé se dožadují zbraní - snaží se také obsadit objekty, kde by mohly být uskladněny. Na většině míst však panuje zmatek. Je těžké získat kontakt na někoho, kdo velí. Narychlo utvořené oddíly povstalců během odpoledne přesto obsazují objekty dosud ovládané německými jednotkami. Získané zbraně jsou spěšně rozdělovány mezi dobrovolníky. Mnoho Pražanů podceňuje nebezpečí v ulicích a platí za to životem.
Vlasovci pomáhají Praze
Nedělní ráno začíná nepravidelným ostřelováním města protiletadlovým dělostřelectvem z Letné a Petřína. Ve městě vypukají první požáry. Po poledni rozhlas hlásí: "Od Zbraslavi a Berouna postupují na Prahu oddíly generála Vlasova, který se přidal na naši stranu a bojuje proti Němcům." Tanky vlasovců se objevily u Zlíchova a pronikly na Zbraslav. Jednotky SS, překvapené nástupem vlasovců, ustupují v Radotíně přes železniční most na pravý břeh Vltavy. Tanky generála Vlasova projely Litní na Prahu. V hlavním městě operovalo celkem 25 000 plně vyzbrojených mužů. Včetně lehkého dělostřelectva.
Do konce války zbývaly už jen dva dny, když v pondělí ráno vydal generál vlasovců Buňačenko rozkaz, aby 1. divize zahájila útok s cílem obsadit střed města. Velitel si od Čechů vyžádal mapy s vyznačenými středisky odporu. Zároveň žádal, aby Češi vyklidili prostor v blízkosti německých pozic. České vojenské velitelství požadavky splnilo. Rozhlas stále informuje o postupu spojeneckých armád na západě a Rudé armády na východě. Pražané se dohadují, z které strany nakonec přijde osvobození. Český rozhlas hlásí: "Německé jednotky obklíčené jednotkami generála Vlasova se hromadně vzdávají!"
V Praze stále zuří boje a Němci neustávají v ostřelování města ze svých pozic na Letné. Jednotky SS postupně obsadí Vysočany, Libeň, Prosek a Střížkov. Útok podporují německé stíhačky. Během dne se velitelství českého povstání dozví o podpisu německé bezpodmínečné kapitulace v Remeši. Zároveň se dozvídají, že na Američany se spoléhat nemohou, protože 3. americká armáda pod velením generála Pattona nemůže překročit demarkační linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Praha zůstává odkázána sama na sebe - a na pomoc vlasovců. Složitost beznadějné situace umocňoval i fakt, že nikdo z velení povstání nevěděl o probíhající pražské operaci Rudé armády ani o tom, kde vlastně brigády Rudé armády jsou. V politicky nejednotné České národní radě došlo v této situaci ke krizi. Většina se přiklonila k názoru, že Češi zůstali nakonec úplně sami. Stejně jako v roce 1938.
Největší krize
A navíc se v podvečer začali z Prahy stahovat i vlasovci. Důvodů k odchodu měli hned několik. V ČNR měli rozhodující slovo komunisté. Rozhodující ale pro ně bylo stanovení demarkační linie asi 60 kilometrů od Prahy. Vlasovci tedy odcházeli z města, za jehož svobodu jich asi 300 položilo svůj život. Podivný konec bývalých Stalinových vojáků, kteří směřovali k nejisté budoucnosti.
Den kapitulace
V den, kdy Německo definitivně kapitulovalo a britský premiér Winston Churchill ohlašuje konec největší války dějin, se v Praze stále ještě bojuje a střílí. Kromě jiného je zničena i Staroměstská radnice. Zároveň ale probíhají jednání mezi pražskými povstalci a velením německých jednotek. Protokol je podepsán až po pěti hodinách. Je podvečer osmého května a válka skončila. Napříč zničeným Staroměstským náměstím ustupovaly dlouhé kolony německých armád, směřující na Letnou. Pod hořícími domy projíždělo 27 tanků, několik obrněných vozů, asi 90 osobních aut, 32 nákladních vozů. S kolonou odcházelo asi 3000 německých vojáků a civilistů.V 19 hodin 17 minut 8. května 1945 hlásí rozhlas důležitou zprávu: "V dohodě s českým a německým velitelstvím v Praze budiž ihned zastavena nepřátelská činnost v Praze a okolí. Německé velitelství oznamuje svým jednotkám, že kdo neuposlechne tohoto rozkazu, bude potrestán podle stanného práva. ...budiž zastaveno nepřátelství..." Když po necelých dvanácti hodinách dorazila do Prahy Rudá armáda, nenarazila na žádný významnější odpor.
obsah | publicistika