Milosti v nemilosti

Milosti jsou opět v nemilosti, tentokráte u ministra vnitra a policejních orgánů, konkrétně u specializované skupiny Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské kriminality. Šetří se totiž údajné podezření týkající se zkreslených odborných posudků, které jsou jedním z podkladů pro prezidenta republiky při rozhodování o milosti.

Odhlédněme od skutečnosti, že služba šetří už rok, aniž vyslechla jediného zainteresovaného člověka, sdělila obvinění konkrétní osobě či šetření zastavila. Šetří tedy dlouho a bez výsledku velkoryse na náklady daňových poplatníků.

Policejní šetření týkající se znaleckých posudků lze jedině vítat. Kancelář prezidenta republiky se s nimi při šetření žádostí o milost i při poskytování právních rad v trestních věcech setkává velmi často. Při řešení jednotlivých případů se po léta snaží iniciovat diskusi o významu a kvalitě posudků i odborných zpráv a o způsobu, jakým jsou odborníci a zejména znalci přibíráni do trestního řízení a jak jsou odborníci vůbec za soudní znalce vybíráni. Odborné a znalecké posudky totiž nemusí zvýhodňovat pouze obviněného. Znalci a odborníci jsou totiž oslovováni orgány činnými v trestním řízení a pracují na základě jejich zadání. Obviněný, pokud má k posudku výhrady, si může nechat vypracovat posudek od jiného odborníka, ovšem na vlastní náklady. Soud je jako důkaz může a nemusí přijmout. Znalci, oslovovaní policií, bývají jejími dlouholetými spolupracovníky, kontrola jejich práce je zajištěna pouze jejich odborným renomé a ze znaleckých posudků jim plyne nemalý příjem.

Podezření protikorupční služby ve vztahu k milostem se týká pravděpodobně posudků lékařských. V posledních letech není znám případ jediného znalce z oboru lékařství, který by byl policií popotahován za své vyjádření. Naopak Kancelář prezidenta republiky v případě jednoho známého rasově motivovaného útoku se musela dlouhodobě angažovat, až nalezla statečného znalce - vynikající kapacitu v lékařském oboru - jenž vypracoval znalecký posudek alternativní k posudku znalců vybraných policií. Na jeho základě byl odsouzen skutečný pachatel. Kupodivu byl tento pachatel policistou. (Jde o případ Roma Milana Lacka, kterého napadla skupina skinů. Zbitého muže nechali ležet na silnici, kde ho přejelo auto řízené policistou - pozn. red.)

Pokud skutečně dochází ke zkreslování znaleckých posudků, bylo by směšné, kdyby se tak dělo v případě ostře sledovaných milostí. Znaleckých posudků je totiž k různým účelům poskytováno tisíce a bylo by daleko nenápadnější zacházet s nimi nekalým způsobem na okresní úrovni. Bylo by jedině ku prospěchu státu, kdyby jejich úroveň sledoval. To je záležitostí ministerstva spravedlnosti a šetření případných podezření zase záležitostí ministerstva vnitra.

Je třeba podotknout, že Kancelář prezidenta republiky jako státní orgán, který se snaží přispívat k chodu spravedlnosti, podává obvykle trestní oznámení, dozví-li se o případném trestném činu. Nebývá příliš úspěšná. Trestní oznámení většinou končí v análech ministerstva vnitra. Jedno z nich vedlo k trestnímu stíhání pachatele pro přijímání úplatků a trvá již pátý rok. Milosti jsou - stejně jako celý systém trestního práva - záležitostí vysoce politickou. Je jistě možné změnit ústavu a milosti zcela z trestního práva vymýtit a zrušit, čímž se staneme raritou v celosvětovém měřítku. Je možné žádat spolupodpis předsedy vlády, čímž se pouze potvrdí vysoce politický charakter milostí a potažmo i trestního práva. Prozatím o milosti rozhoduje pouze prezident, nezávislý na aktuální mocenské konstelaci. Jeho prioritou nejsou politické hrátky, ale jednotlivé lidské osudy, jejichž prostřednictvím lze zásadám, jimiž by se měl řídit stát při represívním zacházení se svými občany.

Možná by bylo dobře začít pomalou a náročnou prací v oblasti chodu trestní spravedlnosti, při níž by nevládní organizace, odborníci a lidé, kteří se o věc zajímají, identifikovali neuralgické body trestní spravedlnosti a snažili se o nápravu.

Autorka je ředitelkou odboru styku s veřejností Kanceláře prezidenta republiky