Výbušný rozhovor s Václavom Klausom

V Národnej obrode vyšiel rozhovor s Václavom Klausom, ktorý vyvolal búrlivé reakcie, napríklad v podobe komentára Petra Uhla v Práve. Úryvky z rozhovoru i komentára uverejňujeme, aby sme dali priestor obom protichodným stanoviskám...

Na rozdelení federácie nikto neprehral

Považovali ste už na prvom rokovaní ODS a HZDS 8. júna 1992 v Brne požiadavku na slovenskú medzinárodnoprávnu subjektivitu za absurdnú? Bola predstava ODS čierno-biela, teda buď federácia, alebo rozchod?

- My sme predsa išli do volieb v roku 1992 na rozdiel od väčšiny slovenských politických strán so snahou udržať spoločný štát. Kto netrpí mimoriadnou zábudlivosťou, vie, že sme dokonca od februára 1992 vytvorili slovenskú ODS. Strávil som množstvo hodín, dní a víkendov na Slovensku vystupovaním na námestiach slovenských miest s jednoznačne profederálnou koncepciou. Výsledok volieb však do slovenskej politickej scény poslal politické strany, z ktorých ani jedna nebola za pokračovanie federácie. To hovorím celkom autoritatívne a zásadne.

Aké ústupky ste považovali za možné v záujme zachovania federácie? Na Slovensku sa hovorilo, že ste nepochopili emancipačné snahy Slovákov.

- Tie som veľmi dobre chápal vždy a nielen v júni alebo júli 1992. Rešpektoval som ich, až kým nechceli vytvoriť, ako ste povedali, v spoločnom štáte štát s medzinárodnoprávnou subjektivitou. Bolo úplne evidentné, že to už išlo o samostatný štát. Tvrdiť, že som nechápal slovenské emancipačné snahy, je hlúposť, lebo som vedel, že snahy existujú, sú reálne, nie sú nacionalisticky zlé. Vo chvíli, keď Slovensko povedalo, že ich musí spojiť s medzinárodnoprávnou subjektivitou, bol som prvý, kto povedal, že sa už nedá nič robiť.

Dosiahli podľa vás Slováci samostatnosťou to, čo chceli, po čom túžili?

- Slovensko nechcelo mať staršieho, väčšieho a silnejšieho brata. Chcelo emancipáciu, chcelo byť pánom svojho osudu. To je úplne legitímne a ja som nemal nič proti ani sekundu a dodnes nemám. Racionálne uvažujúci človek vo mne, samozrejme, hovoril, že náklady rozdelenia pre Slovensko budú väčšie ako efekty, ktoré z toho dosiahne.

Teda, že Slovensko na rozdelenie doplatí?

- Ekonomický, sociálny a politický vývoj na Slovensku za toto desaťročie bol o niečo menej úspešný ako v ČR. Ale prognózy najrôznejších "škarohlídov" na oboch stranách o katastrofickom vývoji najmä u vás sa v žiadnom prípade nenaplnili. Slovensko viac-menej normálne funguje a myslím, že na rozdelení nikto neprehral.

Na jednom smetisku sa vraj nemohli zniesť dvaja kohúti, Klaus a Mečiar, a preto štát rozdelili...

- (Rozhorčene) To je detinský názor a ja dúfam, že nikto vážne uvažujúci ho nezastáva.

Považujete sa za jedného z dvoch otcov slovenskej samostatnosti?

- Nepriamo áno. Ale keby si niekto prečítal moje vystúpenia vo volebnej kampani na Slovensku, ale aj v Čechách v roku 1992, nenájde tam rozbíjačské vety, ani jednu jedinú. Na tom trvám.

BRANISLAV JANÍK, Národná obroda

Klaus - otec slovenské státnosti

Na první pohled by se mohlo zdát, že Václava Klause už zcela postihla ztráta soudnosti. V rozhovoru, který zveřejnil bratislavský deník Národná obroda, totiž tvrdí, že se nepřímo považuje za jednoho z otců slovenské státnosti, i když ve volební kampani v roce 1992 nezazněla z jeho úst ani jediná "rozbíječská věta". Klaus prý tehdy plně chápal "slovenské emancipační snahy". Klaus ale jen vědomě zneužívá mýtu, který po volbách v červnu 1992 pomáhal vytvářet: Slováci chtějí svobodu, my jim bránit nebudeme. (...) Nějak se zapomíná, že se na rozdělení federace nikdo Slováků ani Čechů neptal. Průzkumy mínění na Slovensku byly pro zachování volnějšího svazku s českými zeměmi. Karty ke hře o rozdělení státu byly rozdány po volbách, když se Klaus a Mečiar rozhodli stát se předsedy republikových vlád a vládu federální ponechali druhořadým politikům. Rubikon pak překročili na jihlavském jednání, kde Mečiar nepřijal Klausovu nabídku na "funkční" federaci, řízenou z Prahy, kterou už na Slovensku opravdu nikdo nechtěl. Klaus tam Mečiara donutil zvolit samostatnost. Ano, v tomto smyslu je Klaus jedním z otců slovenské státnosti, ještě výraznějším než Mečiar otcem státnosti české. (...) Nehorázná tvrzení Václava Klause budou znít aspoň části Slováků a Čechů věrohodně tak dlouho, dokud se obě společnosti nezbaví mýtů o tom, proč selhal demokratický model, který Československo let 1990-1992 hodlalo předložit Evropě. Při společném vstupu do Evropské unie je k takové revizi falešných představ o naší nedávné minulosti ta nejlepší příležitost.
PETR UHL, Právo

obsah | publicistika