Slavnou kopačku spolklo stěhování

Prvořadá senzace. Tak zapůsobil na fotbalový svět nečekaný triumf československého mužstva v závěrečném turnaji mistrovství Evropy v Jugoslávii v roce 1976.

Do země, jež se ještě mohla pyšnit Jadranem od albánských až po italské hranice, přijel tým trenérů Václava Ježka a Jozefa Vengloše jako jasný outsider čtyřčlenného vyvrcholení šampionátu. Konečný výsledek však obrátil všechna očekávání na hlavu - mužstvo získalo skalpy Nizozemců a pak i západních Němců. Tedy týmů, jež se o dva roky dříve sešly ve finále mistrovství světa!

V celku, který předtím v sedmnácti utkáních nepoznal prohru, v kvalifikaci vyřadil i Anglii s Portugalskem a ve čtvrtfinále Rusy čili Sověty, doutnala síla. Kde se vzala? "Pan Ježek vyzkoušel šedesát hráčů, dával nás dohromady přes tři roky. V kvalifikaci kolektiv vyzrál, vyrostly osobnosti, narůstalo sebevědomí," míní Ladislav Jurkemik, obránce slavného týmu s dynamitem v noze.

Triumf s Nizozemci? Jako sen

Další legenda, Antonín Panenka, dnes prezident klubu Bohemians 1905, který zachránili fanoušci, považuje za důležitou právě skutečnost, že s československým týmem nikdo nepočítal.

"O to víc jsme chtěli něco dokázat. Ve zmoklém semifinále s Holanďany v Záhřebu jsem se bál, že nám Cruyff a spol. dají pět kousků a bude ostuda, ale oni nás podcenili. A Němci ve finále? To už jsme opravdu neměli co ztratit, hráli jsme v jakési euforii," líčí autor rozhodující penalty, neslýchaně drzého dloubáku, který okouzlil svět.

"Proti Holandsku jsme si brzy začali věřit, rozhodně jsme nehráli zbaběle," přibližuje František Veselý, který nastoupil v semifinálové prodloužené a vicemistry světa smetl gólovým centrem Nehodovi. Vzápětí dorazil soupeře dalším únikem a střelou. "No jo, pršelo, to bylo něco pro mě," libuje si. "Ale pak jsme tomu výsledku stejně nemohli uvěřit. Bylo to jako sen," dodává.

Životní gól levačkou

Záložník Karol Dobiaš, kterého jugoslávští novináři označili za "muže s dvojími plícemi", rovněž vzpomene na záhřebský liják. "Vlákno z dresu mi v něm rozedřelo ruku do krve. Ve finále jsem pak hrál s horečkou, a dokonce dal gól levou nohou, což se mi podařilo snad jen tehdy," směje se.

Postup Čechoslováků do finále nepřekvapil jen fotbalovou veřejnost. "Před středečním semifinále s Holanďany v Záhřebu nám nevěřili ani naši funkcionáři a neobjednali hotel v Bělehradě, kde se v neděli hrálo finále. Museli jsme spát v Novém Sadu," vzpomíná Jurkemik.

Po slavné bitvě, kdy ještě v jejím průběhu novináři vyhlásili ideální sestavu šampionátu (Viktor - Dobiaš, Ondruš, Beckenbauer, Krol -Oblak, Bonhof, Popivoda - Masný, D. Müller, Nehoda), přijeli hráči po půlnoci do bělehradského hotelu Jugoslavija. Žádná party, jen skromná večeře.

"Pití jsme si pak platili sami a slavili s hotelovým personálem, Jugoslávci nám fandili. Až do rána s námi seděl brankář Němců Sepp Maier," vybavuje si Jurkemik. "Jožka Móder zpíval maďarské lidovky, já hrál s Jožkou Čapkovičem, nebožtíkem Kolomanem Göghem a ještě s kýmsi karty," šátrá v paměti Dobiaš.

Panenka slavil s emigranty

"Svazoví funkcionáři asi neměli na oslavu peníze," krčí rameny Panenka. "Radovali jsme se za svoje, ale já s kluky neseděl. Přijeli za mnou kamarádi z Kanady, emigranti, popíjeli jsme a pojídali kaviár nahoře v baru. Jednomu z nich jsem věnoval kopačku, moc ji chtěl, ale levou, ne tu, kterou jsem kopal rozhodující penaltu," usmívá se.

Pravou adidasku prý měl ještě dlouho. "Jenže než jsem ji stačil uložit do vitríny, stěhovali jsme se a v tom zmatku se kdesi ztratila," konstatuje fotbalový básník.

Nejvíc prý na Panenku zapůsobilo přivítání v Praze. "Na letišti bylo snad deset tisíc lidí. Autobusem nás pak vezli po tehdejší Lenince a cestu na Kulaťák lemovaly davy příznivců. Určitě početnější, než když přiletěl nějaký potentát a nás tam jako školáky naháněli. A tihle přišli dobrovolně."

Namísto televize obraz od předsedy vlády

O skromnou oslavu téměř přišel útočník Ján Švehlík. "Měl jsem problém - krátce před koncem finálové bitvy mě Schwarzenbeck trefil loktem do pusy. Vyrovnání na 2:2, prodloužení a penalty jsem ještě viděl z lavičky, potom jsem musel na pohotovost. Šili mi ránu ve tváři, ale zevnitř, takže jsem se oslav ani moc nezúčastnil," lituje ještě dnes.

Odměna za titul šampionů? "Deset tisíc od Štrougala, deset tisíc od Himla, státní vyznamenání. Straníci Řád práce a my nestraníci Za zásluhy o výstavbu, za což si ovšem nic nekoupíte," usmívá se Jurkemik.

Na Slovensku hráči ještě dostali obraz od předsedy vlády Colotky a Jurkemik se zamračí. "Mluvilo se o barevné televizi Orava, což byl hit, ale odbyli nás obrazem za patnáct set. To bylo zklamání, mistrem Evropy se stanete jednou za život."

Kde jsou, co dnes dělají?

Ivo Viktor (64)

Brankář, nejlepší hráč závěrečného turnaje v Jugoslávii. Po skončení kariéry se stal trenérem, mimo jiné působil devět let jako asistent kouče české reprezentace. Nyní vychovává v Praze mladé gólmany a ve spolupráci s ČMFS vede letní školu brankářů.

Ján Pivarník (58)

Neúnavný pravý obránce, který dokázal zaútočit a vystřelit oběma nohama, je v posledních letech trenérem v arabských zemích.

Koloman Gögh ( 47)

Pohotový a elegantní levý obránce, zahynul 11. listopadu 1995 v Rakousku při autonehodě, bylo mu 47 let.

Anton Ondruš (56)

Libero, pilíř obrany, působí řadu let jako fotbalový manažer, žije ve Švýcarsku.

Jozef Čapkovič (57)

Pohyblivý dříč zadních řad je ředitelem Úřadu bezpečnosti práce v Bratislavě.

Ladislav Jurkemik (52)

Obránce s dynamitem v noze letos zachránil bratislavský Inter v lize, když usedl na trenérskou lavičku osm kol před koncem. V klubu zůstává.

Karol Dobiaš (57)

Ofenzivní obránce moderního střihu a později běhavý záložník žije v Praze, býval trenérem a vyhledavačem talentů pro Spartu i v Bohemians, nyní se rýsuje spolupráce s klubem Bohemians 1905, který vzkřísili fanoušci.

Jaroslav Pollák (58)

Pracovitý záložník s přezdívkou "Bobby" (podle podobného "účesu" jako měl anglický reprezentant Bobby Charlton) byl viceprezidentem 1. FC Košice a sportovním ředitelem Sparty Praha. Stále žije v Košicích, ale straní se přátel a veřejnosti a na srazy bývalých reprezentantů přestal jezdit.

Jozef Móder (58)

Někdejší záložník s tvrdou střelou je šéftrenérem mládežnického fotbalu ve "svém" košickém klubu, který se nyní jmenuje MFK Košice a vrátil se do první slovenské ligy.

Antonín Panenka (57)

Tvořivý záložník a autor slavné bělehradské penalty býval v Bohemians asistentem trenéra, nyní je prezidentem Nadace fotbalových internacionálů a prezidentem vzkříšených Bohemians 1905. Vlastní malou vinárnu.

Marián Masný (55)

Pravé křídlo, do loňského podzimu byl trenérem v Sankt André v šesté rakouské lize. Dnes žije v ústraní v Bratislavě, vyhýbá se i přátelům ze slavného týmu z roku 1976.

František Veselý (62)

Legenda na pravém křídle, v semifinále ME jako 32letý senzačně položil na lopatky Nizozemce. Po ukončení kariéry ve Slavii ve 37 letech (!) působil v Rakousku, potom rozvážel chlebíčky. I jako důchodce válí za český Klub fotbalových nternacionálů.

Zdeněk Nehoda (54)

Dlouholetý kanonýr Dukly prožíval v Jugoslávii 1976 zlaté časy, dařilo se mu a tamní příznivci jej nazývali československým Džajičem, který byl svého času nejlepším levým křídlem světa. Už řadu let působí jako manažer.

Ján Švehlík (56)

Blonďatý útočník a střelec prvního finalového gólu je dnes sportovním ředitelem Slovanu Bratislava. Svůj někdejší klub pomáhal dovést po dvou letech zpět do první slovenské ligy.

Václav Ježek ( 72)

Naposledy trénoval v letech 1990-1991 pražskou Spartu, zemřel v srpnu 1995.

Jozef Vengloš (70)

Šéf Evropské unie trenérů a člen trenérské skupiny UEFA a FIFA.

V závěrečném turnaji nenastoupili: brankář Alexander Vencel (dnes trenér gólmanů ve Slovanu Bratislava), obránce Pavol Biroš (soudce v Prešově), záložník František Štambacher (vede fitness centrum při generálním štábu v Praze), útočníci Peter Gallis (trenér Slovenska) a Dušan Herda (pracuje u jedné pražské firmy). Lví podíl na postupu měl záložník Přemysl Bičovský (budoucí trenér Blšan), kterému účast překazilo zranění.

JIŘÍ JAKOUBEK, LIDOVÉ NOVINY

obsah | publicistika