Co víš o Češích, Evropo?

Co se Evropanům vybaví, slyší-li o České republice? Vědí, kde naše země leží a jací lidé v ní žijí? Připadá jim Česko něčím výjimečné, nebo je pro ně jen součástí "divokého Východu"? Najít jednoznačnou odpověď na tyto otázky je téměř nemožné: názory na Čechy se totiž v jednotlivých zemích liší.

Pivo, Václav Havel, škodovky, Dvořák, Praha a občas Gott nebo Jágr. Právě to uslyšíte nejčastěji od obyvatelů různých evropských zemí, když slyší, že pocházíte z České republiky. To už ale máte štěstí: Evropané často nevědí o Česku vůbec nic a v lepším případě si myslí, že leží někde na Balkáně.

Ještě před několika roky se vám běžně mohlo stát, že když jste se v Evropě zmínili o tom, odkud pocházíte, váš protějšek se nadlouho zahleděl do prázdna, pátral v paměti a nakonec ze sebe vyrazil něco jako: "Aha, myslíte Československo. Ano, znám, vaše hlavní město je Bělehrad." Se soucitným pohledem se pak zeptal, "Ještě se u vás bojuje?"

Naštěstí se obraz pomalu mění díky turistickému boomu, který v posledních deseti letech Česko, a především jeho metropole, zažívá. Mnozí Evropané navštívili Prahu a další místa v české republice sami, nebo alespoň mají známé, kteří jim o pobytu u nás vyprávěli. Až díky nim často zjistí, že zde najdou téměř všechny vymoženosti civilizace, na něž jsou zvyklí z domova.

Příkladem národa, u něhož se cesty do Česka těší stále větší oblibě, jsou Britové. Těch každoročně přijíždí především do Prahy stále více a v Británii vzrůsta počet cestovních kanceláří, které Česko zařazují do svých katalogů.

Praze se vyrovná snad jen Paříž

V nedávném průzkumu listu The Sunday Times obsadila Praha deváté místo mezi městy, do nichž Britové jezdí nejraději na krátkodobou dovolenou. Rádi se sem také vracejí - Praha jim učarovala a v Evropě se jí podle nich vyrovná snad jen Paříž. Turisté z Evropy ovšem v posledních letech objevují i jiné části naší vlasti. Mnozí z nich Prahu již dobře znají, a proto jezdí do Českého Krumlova, na české hrady a zámky a další místa. Reportérka britského deníku The Independent se před časem například nechala zcela unést Karlovými Vary.

Stále větší oblibu si získávají také přírodní krásy Česka a mnoho Evropanů například v zimě jezdí do našich hor. Mezi nimi se najde nejvíce Němců a Nizozemců.

Havel je stálicí stejně jako Dvořák, Smetana a Janáček

Pro většinu Evropanů je jedinou známou osobností dnešního Česka Václav Havel. Méně je však již těch, kteří vědí, jak vyslovit jeho křestní jméno, a nechápou, proč při výslovnosti "vaklafhavel" cukají Čechům koutky.

To však nikterak nesnižuje úctu, s níž se o Havlovi jako o symbolu boje za lidská práva všude v Evropě mluví. Pro mnoho lidí je náš prezident jedinou známou osobností postkomunistické Evropy, jeho projevy bývají citovány hned vedle proslovů nejvýznamnějších západních politiků. Evropané ale nesledují jen jeho politický život: s nepředstíraným zájmem se například někteří z nich vyptávají na Havlovo zdraví či manželku Dagmar. Jedním z nejznámějších českých vývozních artiklů je vážná hudba. Trojici Antonín Dvořák, Bedřich Smetana a Leoš Janáček považují vzdělaní Evropané za součást společného kulturního dědictví. Ve znalostech někteří předčí i mnohé Čechy. "Jan Dismas Zelenka? Ale to je jeden z mých velkých oblíbenců, báječný chlapík," říká třeba Peter Herbert, šestapadesátiletý britský učitel.

Pro něj a další Evropany se právě české umění stalo prvním impulsem pro to, aby se o naší zemi snažili dozvědět více. "Češi jsou neuvěřitelně milí lidé," tvrdí Herbert. "A něco z jejich charakteru je v jejich hudbě, v umění. Nacházím velké potěšení v čemkoli českém. Lidé jako já převzali Čechy do svých srdcí, a proto se snažíme dozvědět se co nejvíc o historii, umění, lidech."

Obyčejný Brit přesto stále o česku ví pramálo, a našs země tak zůstává často jen v povědomí vzdělanců a starších lidí, kteří zažili druhou světovou válku. Právě ti se vám ještě dnes omluví za zradu, které se Británie dopustila na tehdejším Československu v roce 1938 v Mnichově. Zároveň pochválí "skvělou práci", kterou v britském Královském letectvu za války odvedli českoslovenští piloti.

Zlaté hlasy z Prahy a Švejk

Česká kultura se v některých zemích šíří také díky populární hudbě. I u nás se všeobecně ví o oblibě, jíž se v Německu těší "zlatý hlas z Prahy" Karel Gott, jehož Včelka Mája ještě dnes zní z německých rádií. Gotta si zamilovala především střední a starší generace Němců, a většině mladých jeho jméno říká jen málo.

Mezi nejčastěji zmiňované populární osobnosti v Německu a především v Polsku patří také Helena Vondráčková. ta prožívá u našich severních sousedů obrovský comeback. Zpěvačka pravidelně vystupuje v polské televizi a plní koncertní sály, jejichž návštevníci se dožadují především písně Malovaný džbánku. V Polsku se trvalé oblibě těší další světoznámá česká postava: Haškův dobrý voják Švejk, který se stal pro mnoho lidí symbolem boje proti hlouposti. V Polsku se každoročně uskutečňují srazy švejkologů a v Berlíně měl nedávno premiéru muzikál inspirovaný právě Haškovým hrdinou.

Forman, Menzel a pohádky

Elity snad všude v Evropě znají českou filmovou školu: Miloš Forman a Jiří Menzel jsou považováni za světovou režisérskou špičku. Velké oblibě se ovšem těší české pohádky (Arabelu a Pana Tau zná v Německu a dalších zemích každé dítě) a také animovaná tvorba. Například krtečka Zdeňka Mullera viděly děti v celé Evropě.

"Krtečka jsme měli mnohem radši než jiné animované filmy," vzpomíná 25letá Sabine Beckmannová z Hannoveru. "Jenom jsme se trochu smáli češtině - mysleli jsme si totiž, že právě to jsou ty zvuky, které krteček vadává."

I mnoho Poláků si o nás utvořilo názor z českých filmů, především komedií. "Mysleli jsme, že zde jsou všichni tak trochu naivní a hodně legrační," tvrdí 24letá studentka Gražyna Urbanczyková. "Mnoho lidí pak překvapilo, že ne všichni Češi vypadají a jednají jako Vladimír Menšík."

Země hodných sportujících obrů

Kromě Havla, skladatelů a populárních zpěváků Evropané nejčastěji skloňují jména českých sportovců. "Zlaté hochy" z Nagana, jako je Jaromír Jágr a Dominik Hašek, znají ale obyvatelé jen těch zemí, kde je populární lední hokej. Například v Británii, zemích Beneluxu a na jihu Evropy o nich ví jen pár zasvětenců. Dokládá to i pozornost, kterou české olympijské výhře v roce 1998 věnoval britský tisk: český triumf se odbyl dvěma řádky mezi ostatními olympijskými výsledky.

V mnoha zemích Evropy tak slavné hokejisty zastiňují české hvězdy zeleného trávníku: pro Belgičany je bezesporu nejslavnějším Čechem Fotbalista Jan Koller, který zemi oslnil nejen fotbalovými výkony, ale také fyzickými rozměry a dobrosrdečností. Mnozí si proto myslí, že české země jsou obývaný jakýmisi hodnými obry.

Jméno Jana Kollera se po jeho přestupu do bundesligy nyní vybaví i Němcům. Ti však již několik měsíců bez ustání skloňují jméno Tomáše Rosického, který je podle nich největším talentem, jejž v posledních letech německé stadiony viděly. Naprostá většina Evropanů zná také jména slavných českých tenistů, jako jsou Ivan Lendl nebo Martina Navrátilová. Někdy ovšem vůbec netuší, že bývalí šampioni se narodili právě v České republice. Mezi další známé sportovce patří také legendární běžec Emil Zátopek a oštěpař Jan Železný.

Levné pivo a škodovky

Z výrobků pověstných "zlatých českých rukou" toho je v Evropě stále známo jen málo. Proslulé je prakticky jen pivo: mnoho Evropanů si oblíbilo české značky, které se k nim dovážejí. Nejvíce ovšem utkvějí v paměti turistům, kteří do Česka zavítají. A to nejen kvůli jeho pověstné kvalitě, ale také bezkonkurenčně nízké ceně.

V posledních letech si značně vylepšily reputaci také automobily Škoda, které dříve bývaly v mnoha částech Evropy terčem nelichotivých vtipů. Od té doby, co mladoboleslavskou továrnu převzala německá automobilka Volkswagen, berou Evropané škodovky vážně a česká auta se stále častěji objevují na západoevropských silnicích.

Pro Rakušany je hlavním symbolem elektrárna Temelín

Ne všude však pějí na český průmysl chválu. Když například slyší slova Česká republika Rakušané, téměř okamžitě se mnohým z nich vybaví jaderná elektrárna v Temelíně. Právě ta se stala největším břemenem českých vztahů se zemí, s níž nás pojí společná historie.

Většina ostatních evropských národů si však o Česku udržuje spíše lepší mínění. Pokud ovšem opravdu vědí, o jakou zemi jde. V hlavách mnoha Evropanů totiž půlstoleté rozdělení kontinentu odřízlo jeho východní část nejen oponou, ale také v myslích lidí. Velký počet z nich nás tak často dodnes nedokáže odlišit od Poláků, Rusů či Maďarů.

(rh), LIDOVÉ NOVINY

obsah | publicistika