Jak hodnotit diskusi o atomové energetice?

V současné době zuří boj odpůrců a zastánců atomové energetiky. Kdo má pravdu, jak se v tom vyznat? Nejdříve je asi nutno ukázat, jaká je současná situace v oblasti spotřeby energií a jak se bude vyvíjet v budoucnu.

Závislost naší civilizace na uhlí, ropě a zemním plynu (fosilních palivech) je mimořádně veliká. V současné době je svět z 90% odkázán na fosilní paliva a Evropa z 86%, Česká republika z 91%, Slovenská republika 78%. V roce 1987 byla Evropa (bez SSSR) závislá na fosilních palivech z 93 %. Zbytek zabezpečují v podstatě atomové a vodní elektrárny. Větrné a solární elektrárny ve světovém a evropském měřítku kryjí spotřebu energie doposud v zanedbatelném rozsahu. (větší polovina elektřiny v Evropě se vyrábí v tepelných elektrárnách, 17% elektrické energie ve světě se vyrábí v atomových elektrárnách). V Evropě se tedy za posledních 14 let prakticky nepodařilo snížit závislost na fosilních palivech jinak než orientací na atomovou energetiku.

Ale fosilní paliva produkují při spalování skleníkové plyny (zvláště kysličník uhličitý v nové terminologii oxid uhlíku), které ohrožují - v důsledku jejich staletého spalování a jejich dnešní vysoké spotřeby - životní prostředí celé zeměkoule nebezpečnými klimatickými změnami. Prostě jako u všeho, se v jisté době projeví záporné stránky a musí se hledat jiné řešení. Spočívá ve snížení spotřeby fosilních paliv a nahrazení jinými druhy energie. Přitom však celková spotřeba energie, zvláště elektrické bude stoupat.

Ekologové myslí především na obnovitelné zdroje (vodní, větrné a solární elektrárny). Je to jistě správné. Potřebuje to ale říci, kdy mohou obnovitelné zdroje nahradit nutný pokles spotřeby fosilních paliv a další spotřebu energie, která vznikne s ekonomickým rozvojem.

Prostor pro budování vodních elektráren je v Evropě prakticky vyčerpán. Ostatní svět má možnosti Evropu dohnat pokud k tomu bude mít dost prostředků. Celkový výkon vodních elektráren v České republice nemůže v podstavě překročit 3,4% současné spotřeby. Na Slovensku vyrábí vodní elektrárny 18% elektřiny a tento podíl také nemůže být podstatněji zvýšen.

Pro větrné elektrárny jsou příznivé podmínky pouze v některých zemích v Evropě (např. v Dánsku, Holandsku či Německu), ale i v nich mohou větrné elektrárny zabezpečit pouze zlomek potřeby dané země. V České republice - by i přes využití všech vhodných lokalit - mohly zabezpečit pouze necelá tři procenta současné spotřeby elektřiny. Zatím jsou investiční náklady 1,5 krát vyšší než u atomových elektráren a třikrát vyšší při výrobě elektřiny. Zanedbatelné ovšem nejsou ani ekologické aspekty jako např. hluk a přeplnění prostoru.

Fotovoltaické (solární) zdroje jsou na začátku svého rozvoje a jejich celková produkce elektřiny tvoří velmi malý zlomeček celkové výroby elektřiny. Investiční náklady na ně jsou zatím sedmkrát vyšší než na atomovou elektrárnu a 18-30 krát vyšší na výrobu elektřiny v atomových elektrárnách. Jejich masový rozvoj může nastat teprve tehdy, až budou zvládnuty ekonomické a vědecko-technologické problémy s nimi spjaté. A to v v tomto desetiletí zřejmě nebude. To ovšem neznamená, že by bylo možno tento směr rozvoje zanedbávat.

Agroenergie - rostliny pěstované na energetickou spotřebu - je směr, který může v jisté míře také přispět k palivové bilanci. Produkuje sice oxid uhlíku, ale pouze vázaný na současné rostliny a je jimi opět spotřebováván. Čistý přínos ovšem dostaneme pouze tehdy, když odečteme spotřebu energie při výrobě průmyslových hnojiv a spotřebu energie vynaložené při jejich pěstování.

Z uvedeného vyplývá, že proces rozvoje obnovitelných zdrojů bude dlouhodobý a bude muset překonat řadu problémů vědeckých, technických, mezinárodně-politických, ekonomických a i v systému hodnot, které lidská společnost vyznává. Znamená to, že tento proces nemůže být završen za jedno či dvě desetiletí.

Kdyby se např. v roce 2035 podařilo, aby spotřeba energie ve světě byla z třetiny kryta fosilními palivy, z třetiny z atomové energetiky a třetina přímo ze slunečního záření, byl by to nesmírný úspěch i v případě, kdyby průměrný roční růst spotřeby energie ve světě činil 2%. Spotřeba fosilních paliv by činila pouze 75% dnešní.
Z toho jednoznačně vyplývá, že svět - nechce-li se vrátit do první poloviny dvacátého století - musí zcela objektivně několik příštích desetiletí rozvíjet a využívat atomovou energetiku.

To znamená, že musíme dnes rozšířené používání pojmu čistota energie definovat podle věcných charakteristik a vyvarovat se jednostranných soudů:

· nejčistší energie je získávána přímo nebo nepřímo ze slunečního záření (solární články, vodní a větrné elektrárny, agroenergie).

· relativně čistá je atomová energie - neprodukuje oxid uhlíku, nepůsobí na tepelnou bilanci Země, má malé množství odpadu (asi deset tun z jedné atomové elektrárny). Je však závislá - stejně jako uhlí, ropa a zemní plyn - na omezených zdrojích, které je nutno těžit ze země. Možná, že za několik desetiletí vzniknou problémy, např. se skladováním odpadů. Obdobně jako u fosilních paliv vznikl po stoletém spalování problém skleníkových plynů.

· nejšpinavější energie je ze spalování fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu). Produkuje nejvíce odpadů zvláště skleníkových plynů, ohrožuje životní prostředí celé zeměkoule. Při spálení 1000kg měrného paliva ( uhlí) vznikne 3200 kg CO2 (oxidu uhlíku), 4 kg SO2 (oxidu síry), 7 kg NOx (oxidů dusíku), 3-13 kg CO (kysličníku uhelnatého), 150 kg popela a 1 kg popílku. Při spálení 1000 kg plynu vznikne 1500 kg CO2, 3 kg NOx a 3,2 kg CO. Obdobně u ropy. Působí negativně na tepelnou bilanci Země. Nejvíce znečišťuje životní prostředí, je závislá na omezených zdrojích, které je nutno těžit ze země a jde o miliardy tun ročně.

ALEXEJ BÁLEK

obsah | publicistika