Dukla? Nejkrutější řež Čechů

Jméno Dukla dnes mladým lidem mnoho neříká. Právě v Dukelském průsmyku však 6. října 1944 vyvrcholila jedna z nejkrvavějších vojenských bitev druhé světové války, karpatsko-dukelská operace.

Před devětapadesáti lety českoslovenští vojáci překročili hranice společné republiky. Vrátili se domů. Vojáci, kteří těmito jatkami prošli, se ani po letech neubrání pohnutí.

"Dá se to říct i jedním slovem - peklo," popisuje stručně boje historik Eduard Stehlík. Těžko popsatelných tragédií se zde odehrály stovky. Například řež u polské vesničky Machnówka: první československá brigáda pochodovala v trojstupech po silnici v domnění, že před ní jsou v horách bojem vyčerpané jednotky Rudé armády čekající na vystřídání. Němci měli být kilometry daleko. Když se však vojáci zastavili a začali snídat, mlha se zvedla a Čechoslováci zjistili, že se ocitli přímo uprostřed nepřátelských jednotek. Předem zastřílené německé dělostřelectvo rozpoutalo peklo. Deset minut létaly vzduchem jen střepiny nebo části lidských těl.

"Němci byli všude kolem nás. Z okolních hřebenů nás měli jako na dlani. Za pár vteřin jsme přišli o dvaasedmdesát chlapů, přičemž polovina z nich byli zkušení velitelé," vzpomíná tehdejší náčelník štábu praporu generálmajor Oldřich Kvapil. Nováčci bez bojových zkušeností začali pološílení strachem utíkat před německými tanky. Kvapil musel pro výstrahu zastřelit několik vlastních mužů. Až pak se zdemoralizovaný prapor zastavil.

"Utíkající vojáky jsem zastavoval řevem i střelbou ze samopalu," říká generál, jenž se s tím dodnes jen těžko vyrovnává. "Běželi a křičeli pod dojmem z toho masakru hrůzou jako šílení." Generálporučík Tomáš Sedláček, na Dukle náčelník štábu dělostřelectva, hodnotí snahu Rudé armády pomoci Slovenskému národnímu povstání jako promarněnou příležitost, která konec války neurychlila, ale oddálila.

"Přestože šlo o špatně připravenou, a proto tak krvavou operaci, nikdo z nás ani v nejtěžších chvílích neproklínal osud. Konečně jsme totiž mohli bojovat proti nacismu doma, odkud jsme před ním utekli," říká Sedláček.

V bojích o Duklu padlo za necelý měsíc asi 60 tisíc sovětských vojáků a 2389 Čechoslováků. Němci přišli přibližně o 11 tisíc mužů.

JAN GAZDÍK

obsah | publicistika