V Unii jsme občany druhé kategorie
Nic proti tomu, že se mnozí čeští politici právě teď snaží hodně tlačit na své partnery ze starých zemí Evropské unie, aby i pro nás uvolnili trh práce. Podobně jako to udělala Británie, Irsko a Švédsko. Jenže naznačování, že další země Unie příští rok otevřou našim pracovníkům dveře dokořán, je zcela zavádějící.
Nestane se tak.A to přesto, že se žádné statisíce obyvatel Česka za prací do Španělska, ani do Itálie či Francie nechystají. Ať si říká kdo chce, co chce, jsme v tomto směru unijními občany druhé kategorie. Přitom jednání připomínají kolovrátek.Donekonečna jsou nabízeny studie, průzkumy, odhady, čísla, která dokazují, že občané České republiky nemají v úmyslu zaplavit západní Evropu. Lidé jako Jacques Chirac (naposledy v pondělí při pařížském jednání s premiérem Jiřím Paroubkem) či předtím Gerhard Schröder jsou k tomu naprosto hluší a slepí. A jejich argumenty jsou stěží přijatelné. "My víme, že Čechů asi tolik nepřijede, ale Poláků by bylo určitě moc a to není sociálně únosné," říkají západní politici. Ostatně hrozba "polského elektrikáře" byla jedním z argumentů pro odmítnutí nové euroústavy v zemi galského kohouta. "Tak postupujte u každého jinak a uvolněte trh práce alespoň pro nás," argumentují čeští politici při jednáních ve Španělsku, Francii či Itálii. Odpověď: "To není možné. Takto Evropská unie nefunguje! Všechny nové země, nebo nikdo." Chtělo by se dodat, že právě proto Unie v mnoha věcech skutečně nefunguje. Každý přece ví, že dotační zemědělská politika EU je neudržitelná a nesmyslná. Dávat více než čtyřicet procent rozpočtu farmářům v době, kdy Evropu začíná válcovat v mnoha směrech Čína a kdy se Evropa nedokáže přiblížit ke Spojeným státům, je neodpovědné k nastupujícím generacím. Neustálé omílání některých evropských i našich politiků, co ještě udržet z hroutícího se modelu sociálního státu, vede EU pouze k menší konkurenceschopnosti a zvyšování dluhů. Jistěže nelze za rok ani za dva zcela reformovat penze či vyřešit problémy zdravotnictví a prudce snížit nezaměstnanost. Politická nerozhodnost však trvale brzdí potřebné reformy a Evropská unie je v "brzdění" nepřekonatelným mistrem. Všichni experti hovoří o tom, že stejně rychlý rozvoj není ve všech zemích pětadvacítky možný. Že EU musí být vícerychlostní, že výchozí podmínky jsou různé. To je navíc již dnes holou skutečností. Tím se obloukem vracíme k uvolnění pracovního trhu pro všechny občany Unie, tedy i pro lidi z "nových" států. I v tomto případě se ví, že Češi se nemíní masově stěhovat za prací. Také se ví, že například v Paříži či v Lyonu postrádají zručné řemeslníky. Přesto tam Unie "svým" lidem nadále neumožní pracovat. Vyjednávání českých představitelů, aby se už příští rok situace v tomto směru změnila, tak podle všeho nikam nepovede. Pracovní trh Evropské unie zůstane i na další roky zabetonovaný. Co to znamená? Že někteří jsou si v Unii orwellovsky rovnější, že Češi zůstali v tomto ohledu občany druhé kategorie.
VILIAM BUCHERT
|
obsah | publicistika |