CzechTek jako válka světů

CzechTek rozdělil českou společnost na dva tábory. Ten, jež by možná sám sebe nazval pokojnou nekonfliktní menšinou, která ctí především svátost soukromého majetku a reakci policie v podstatě schvaluje, a ten, jež sympatizuje s ideou kultury nezávislé na systému a útok odsuzuje.

V kauze CzechTek nejde totiž jen o tvrdý zásah policie proti jakémusi shromáždění, ale o střet variant výše zmíněných ideologických táborů. Důkazem budiž charakter článků, jež se kauzou v novinách zabývají. Slova o oprávněnosti zásahu od příslušníků prvního tábora přicházejí obvykle automaticky s tezemi o důležitosti pořádku, jako by obojí spolu jaksi nerozlučně souviselo, zatímco tábor dvě hovoří o společnosti jako o establishmentu a CzechTeku jako akci, jež funguje a chce fungovat mimo systém, a proto prý také její účastníci dostali co proto.

Zásah je tak interpretován jako reakce systému, jež chce mít věci pod kontrolou a neinstitucionalizovaná zábava mu je proti srsti, bojí se jí. V tomto momentě se otázky práva účastníků na přístupové cesty a charakter povolenky na prostor pro technoparty stávají podružnými a růžky vystrkuje něco obecnějšího, co by stálo za to pojmenovat. Je to otázka toho, co je to veřejný prostor a jaký charakter by měla mít regulace, které podléhá.

Ideál, kdy CzechTek nebude nikoho rušit, je z podstaty akce nesplnitelný a o co se potom jedná především, je míra tolerance těch, kterým se CzechTek za humny koná. Právě kauza CzechTek pootevírá něco, co ji přesahuje, co je důvodem tak velikého množství vášnivých reakcí v tisku a je to právě ideologický charakter tohoto přesahu, co sice umožňuje objektivně zhodnotit zásah policie jako přehnaný, ale neumožňuje říci, která strana je jaksi více v právu. Ti, kdo se cítí akcemi typu CzechTeku především poškozováni, nebo ti, kdo v akcích tohoto typu spatřují především pozitiva vitality nekontrolovanosti a nekontrolovatelnosti, která v sešněrované úzkoprsé české společnosti alespoň trochu čeří vodu. Obě ideologie mají přitom tendenci cosi odpouštět.

Ti, co se hlásí k pořádku, jsou obvykle shovívavější k použití násilí a všelijakému omezování, zatímco ti se zvýšenou tolerancí vůči chaosu obvykle bagatelizují zákon a s ním i nároky těch s odlišnými prioritami. Debata kolem zásahu na CzechTeku je zkrátka válkou světů. Arénou, ve které více než argumenty a fakta je vlastní světonázor tím, o co především běží. Také mám svůj a usvědčit racionálními prostředky tábor "pořádkumilovně většiny" z pomýlenosti se zdá stejně nemožné, jako je to výzva.

PETRA HŮLOVÁ

obsah | publicistika