Beneš, Havel, stát

Obě otázky jsou bezvýznamné, na život lidí nemají žádný vliv, na světě nic nezmění, těšit nás mohou jen symbolickou vahou. Ale odpovědi na ně řeknou hodně - jaká je republika, co ctí, čeho si cení, co považuje za velké, co za malé.

Malé je hádat se o velikost exprezidentovy kanceláře či o částku, kterou mu sněmovna přiřkne. Velké je ctít postavu exprezidentů a vidět v nich prolongovaný úřad hlavy státu jaksi setrvale. Velké je přiřknout jim státní rentu - na provoz exprezidentství. Na její velikosti nezáleží - stačí, když nebude urážlivě nízká. Na čem záleží, je elegance a šarm, s nímž bude udělena. Lesk té elegance padne na nás na všechny. Malé je tvrzení komunistů, když lidé mají hluboko do kapsy, nedávejte mu nic! Žádnou velikostí prezidentské renty se obsah žádné naší kapsy nezmění. Ale komunisti musí být k exprezidentovi malí - vždyť jim vzal komunismus. Nekomunisti by měli mít elegantnější postoj: exprezident byl v čele svobodného státu. A to je hodně. Protože exprezidenty měl český (československý) demokratický stát jen tři. TGM, Beneše a Havla.

Velké je říci: Beneš se zasloužil o stát. Malé je: přivodil Mnichov a komunisty. Velké je: Beneš byl v čele demokratické republiky. Toho žádná okolní země nedosáhla. První republika byla hvězdnou vteřinou českého obyvatelstva. A to je velké. Oba zákony zpracuje parlament buď jako velké, nebo jako malé. Uvidíme, jaký máme parlament. Poslanců, či hokynářů?