Jan Švejnar: Putující reformátor

Michigan, Washington, Londýn, Praha, Tokio, Barcelona, Nice, Praha, Budapešť, Michigan - to vše během tří týdnů. Ve světě nejuznávanější český ekonom Jan Švejnar je stále na cestách. "Teď jsem dostal od amerických správců Iráku pozvání, abych přijel do Bagdádu jako poradce pro obnovu tamní ekonomiky. Je to velmi zajímavá nabídka, ale pokud má mít ta cesta smysl, zabere alespoň deset dní. Měl bych odjet už příští týden." Nad otázkou, kdy naposledy prožil měsíc bez cestování, dlouze přemýšlí. "To už je fakt dávno."

Když právě nesedí na některé z konferencí, kde se scházejí nejvýznamnější ekonomové světa, nebo neradí nějaké vládě či podniku, jak proměnit ekonomiku, pobývá buď v Ann Arbor na středozápadě USA, nebo v Praze. V Americe žije, bádá, přednáší a řídí William Davidson Institute na Michiganské univerzitě, v Česku se zase vrací do ekonomického institutu CERGE, který před 12 lety založil.

Působí dojmem, že za týden zvládne to, co normální člověk za měsíc. S workoholikem však nemá nic společného. Dlouze dokáže diskutovat o zážitcích z poslední dovolené ve Středomoří. "Chci si život užít. A zajímavá práce je jedním z velkých požitků." Ekonomie je v jeho podání dobrodružstvím, v němž nehrají roli abstraktní čísla, ale lidská rozhodnutí. Ty v konečném důsledku určují, proč jsou jedna země či region bohaté a prosperují a o pár kilometrů dál se jim marně snaží přiblížit. "Je velmi obohacující, když vidíte, jak se dají teoretické výsledky vědy využít v praktickém životě. Proto stále pracuji i pro Světovou banku jako poradce při ekonomických reformách v řadě zemí."

Akademik bez maturity

O tom, že dostane šanci probojovat se do první ligy světové ekonomie, na koleji prestižní univerzity bude sdílet pokoj s budoucím známým politologem Francisem Fukyamou, studovat s dnešním náměstkem amerického ministra obrany Paulem Wolfowitzem a téměř deset let pracovat pro Václava Havla, rozhodly pouhé dva dny roku 1970. Janu Švejnarovi bylo 17 let a normalizační režim přitvrzoval. Rodiče žili již několik let v Africe, kde otec pracoval jako ekonom pro OSN. "Před Velikonocemi jsme dostali varování, ať co nejrychleji odjedeme, že naše pasy přestanou co nevidět platit. Sbalil jsem kufr, kytaru, lyže a nočním vlakem jsme odjeli do Ženevy. Sestře, jíž bylo třináct, jsem neřekl, že odjíždíme nejspíš už natrvalo," líčí odchod za železnou oponu. "Když přijel vlak na hranici, pohraničníci z něj vysazovali lidi, jimž byly zneplatněny pasy. Projeli jsme. O dva dny později figurovala na seznamech i naše jména."

Do Československa se vrátil až v roce 1989 už jako americký občan a navzdory mezinárodnímu renomé ho tu s výjimkou hrstky ekonomů neznal nikdo. Přestože získal snad všechny akademické tituly, nemá maturitu - do Ženevy odjel pár týdnů před jejím složením. To byla závažná překážka v cestě na evropské univerzity. Otcův přítel poradil oslovit americké univerzity. U dvou uspěl a vybral si prestižní Cornellovu univerzitu. Stal se členem společenství Tell you right, elitní komunity studentů, která spravuje nadaci, do níž přispívají sponzoři. Platí se z toho stipendia, společné bydlení. Právě z těchto komunit vzešla řada současných členů vlády, kongresmanů. "Ty kontakty jsou velmi cenné," přiznává Švejnar.

Americkému smyslu pro soutěž se učí nejen ve spolku elitních intelektuálů, ale i v prozaičtější oblasti: ve sportu. Už v Československu závodil ve sjezdovém lyžování a na americké univerzitě v tom pokračuje. "V naší východní lize jsme závodili mimo jiné s Akademií ve West Pointu. To je elitní škola pro vojáky. U nich jsem poznal americkou soutěživost v nejčistší podobě."

Čistá duše

Z ekonomie ho nejvíce zaujala oblast práce, a tak se z Cornellovy univerzity po bakalářských zkouškách stěhoval na Princeton, kde v té době učil guru tohoto oboru Orley Ashenfelther. "V rámci teorie se mi podařilo zevšeobecnit výsledek, který v roce 1952 učinil John Nash, jehož lidé znají z filmu Čistá duše. Ať už se dohadují odbory se zaměstnavatelem nebo soutěží Amerika se Sovětským svazem v nukleárních výzkumech, tak ty výsledky nemusí být symetrické v tom, že dostane každý polovinu. Někdo může dostat víc," popisuje podstatu svého výzkumu.

S Nashem, v té době už duševně nemocným, se pravidelně potkával v princetonské knihovně. "Seděl tam, kouřil takové pronikavé cigarety a měl červené tenisky. Někdy měl mysl čirou, jindy byl mimo. Často jsem si říkal: já tady trávím noci tím, že se snažím vypotit tu poučku, a on je tak chytrý, že by ji dedukovat velmi rychle. Ale nikdy jsem nenašel odvahu, abych k němu šel (na rozdíl od onoho filmu)."

Už jako student začal pracovat pro Světovou banku. V jejích kancelářích potkal i svou budoucí manželku, půvabnou ekonomku Katherine Terrel. Touha pracovat na Cornellově univerzitě, kde jeho žena dokončovala studia, dokonce snížila jeho první akademický plat. Jan Švejnar tomu s úsměvem říká aplikovaná asymetrie informací. "Dostával jsem nabídky, shodou okolností i od Cornell. V Americe je to skutečně trh, podmínky si vyjednáváte. Přišel jsem do kanceláře šéfa katedry a říkám mu, mám tady nabídku z Yale, která je o 500 dolarů vyšší, tak chci, abyste mi nabídl o 500 dolarů víc. Načež on se na mě podíval a řekl: Ty tu nabídku stejně vezmeš, protože je tady Kateřina. Věděl, že spolu chodíme. Tak jsem jí hned vynadal, proč všude po univerzitě vykládá, že spolu chodíme. Já pak mám kvůli tomu nižší plat."

Poradce

V roce 1988 navázal ve Vídni po letech první kontakt s vlastí. Na konferenci potkal českého ekonoma, jmenoval se Josef Zieleniec a do rakouské metropole se přijel podívat, jak se dělají odborné ekonomické konference. Ekonomové z komunistického Československa se chystají uspořádat vlastní konferenci v březnu 1989. Švejnar se se Zieleniecem spřátelil a ten ho na tuto konferenci pozval. Právě tehdy poprvé potkal lidi, z nichž někteří o pár měsíců později zasedli ve vládě a na dalších důležitých postech: Václava Klause, Vladimíra Dlouhého, Karla Dybu a další. Současného českého prezidenta, s nímž byl pak celá devadesátá léta v ostrém sporu o podobu transformace ekonomiky, si z prvního setkání pamatoval matně. "Večeřeli jsme u jednoho stolu a ptal jsem se, kdo by tady převzal vedení, kdyby se to skutečně zvrátilo. Vůbec nepůsobil jako člověk s vůdčími schopnostmi, říkal, že by to asi převzal Valtr Komárek," vzpomíná Švejnar. Události nabraly spád. Jan Švejnar váhal, zda má do Prahy vyrazit hned a nabídnout nové vládnoucí garnituře své služby. "Rozhodl jsem se, že nejdřív napíšu studii, která by ukázala, jak optimálně transformovat ekonomiku. Ta potom vyšla v edici Listy Lidových novin." Od té chvíle Švejnar pravidelně komentuje dění na české ekonomické scéně.

Spor s Václavem Klausem o podobu reforem je živý dodnes. "Zdůrazňoval jsem, že je potřeba vytvořit silný právní rámec. Už v roce 1990 nabízel jeden původem český právník, který pracoval v Bruselu, že Evropská unie právě dokončuje celou legislativu. Dělaly na tom deset let týmy renomovaných právníků. Nabízel jim, že unie vyšle experty, kteří to naroubují do českých podmínek. Nechtěly to. Tehdy mi nebylo úplně jasné, do jaké míry je to nepochopení a do jaké jsou to tlaky zájmových skupin. Ex post mám pocit, že ty tlaky byly velmi silné, ale já si jich jako člověk zvenku nebyl vědom."

V roce 1991 založil Švejnar se Zieleniecem ekonomický institut CERGE Univerzity Karlovy (později se propojil s novým národohospodářským ústavem) - postgradu ální studium amerického střihu má vychovat novou ekonomickou elitu. Švejnarovi žáci po deseti letech existence institutu skutečně zaujali důležitá místa ve státních i mezinárodních institucích a v prestižních soukromých firmách. Asi nejvýše to dotáhla Michaela Erbenová, která je členkou bankovní rady ČNB.

Jan Švejnar dosud ovlivňoval českou ekonomiku výhradně jako poradce. Pracoval pro někdejšího ministra hospodářství Karla Dybu. Roku 1994 se stal ekonomickým poradcem prezidenta Havla a pracoval pro něj až do jeho odchodu z Hradu letos v únoru. V roce 1997, když padla vláda, ho Václav Havel vyzval, aby se stal premiérem. "Byl jsem připraven nabídku prezidenta přijmout," připouští dnes Jan Švejnar. Ale neměl v té chvíli české občanství. Jméno Jana Švejnara se pak objevilo i v souvislosti s několika nově vznikajícími politickými stranami. Nakonec však žádné angažmá nepřijal a tvrdí, že si chce co nejdéle udržet roli poradce a pestrost práce, která s tím souvisí.

LENKA ZLÁMALOVÁ

obsah | osobnosti