UŽ VÍCE NEŽ DVACET LET POZEMŠŤAN

Vladimír Remek

"Za 35 minut to bude právě dvacet let, co přistála první mezinárodní kosmická posádka," těmito slovy začal moderátor besedu s československým kosmonautem Vladimírem Remkem, která se uskutečnila 10. března 1998 v pražském planetáriu. Už předtím, 2. března, v den startu, se za účasti sedmnácti kosmonautů uskutečnil slavnostní večer na velvyslanectví České republiky v Moskvě. Hned po skončení pražského setkání odjel někdejší kosmonaut, dnes manažer, do Bratislavy, odkud další den pokračoval do Košic. S Košicemi ho spojují vzpomínky na studium na zdejším Vyšším leteckém učilišti (dnes Vyšší škola letecká M. R. Štefánika). Vladimír Remek je doopravdy česko-slovenský kosmonaut. Jeho matka pochází z Českých Budějovic, otec, generál letectva ve výslužbě, je Slovák, rodák ze Žiliny. Jako tisíce dalších vojáků slovenské národnosti ho osud zavál do Čech a dodnes žije v Praze. Manželka Vladimíra Remka má naprosto stejný původ, a tak jsou včetně dcery vlastně vzorovou "česko-slovenskou rodinou"...

První úvahy o tom, že by československý občan mohl letět do kosmu, se objevily už v roce 1969 v průběhu pražského zasedání mezinárodního výboru pro výzkum vesmíru COSPAR. Mluvilo se tehdy o letu s americkou posádkou. Politická situace v naší zemi se však vyvíjela jinak, a tak další rozhovory o naší spoluúčasti na výzkumu přímo v kosmu následovaly až v roce 1976. Tentokrát to však mělo být v rámci programu INTERKOSMOS na sovětské orbitální stanici Saljut 6. Na tomto projektu se podílela celá řada zemí tehdejšího východního bloku, od začátku však bylo jasné, že první poletí občan Československa. Částečně to mohla být náplast za srpen 1968, ale hlavní důvod zřejmě spočíval v tom, že čeští a slovenští vědci měli na společných kosmických výzkumech největší podíl. Do roku 1989 se Československo podílelo na 140 vědeckých experimentech.

Hned na podzim roku 1976 odborníci z Ústavu leteckého zdravotnictví vybrali 28 adeptů, jejich počet sovětští specialisté snížili na sedm a do Hvězdného městečka u Moskvy nakonec odjeli čtyři kandidáti. Je všeobecně známo, že konečné fáze výcviku se zúčastnili dva z nich: Vladimír Remek a Oldřich Pelčák. Skutečnost, že pro sovětsko-československý let byl nakonec vybrán právě Vladimír Remek společně s Vladimírem Gubarevem, vyvolala celou řadu spekulací.

V roce 1976, kdy začala jeho příprava, nebyl Remek v Hvězdném městečku poprvé. Už o tři roky dříve si ho totiž prohlédl jako turista, účastník exkurze Gagarinovy letecké akademie, kde tehdy studoval. Právě v roce 1976 Remek ukončil studium a vrátil se z Moskvy domů. Jeho brilantní ruština nepochybně sehrála při výběru svou roli. Oldřich Pelčák byl však v tomhle směru ve stejné pozici. V Moskvě byli spolužáci. Je těžké dnes tehdejší volbu hodnotit. Každý takový výběr vždycky byvá do určité míry politickou záležitostí a svou roli možná sehrál i fakt, že Remek pochází z česko-slovenské rodiny.

Druhého března 1978 v 18 hodin a 28 minut moskevského času byla ze střediska Bajkonur vypuštěna kosmická loď Sojuz 28. Řídila ji mezinárodní posádka, tvořená Alexejem Gubarevem a Vladimírem Remkem. Československo se tak stalo po SSSR a USA třetí zemí, jejíž občan se podílel na výzkumu přímo v kosmu. Sojuz 28 se později spojil s komplexem Saljut 6-Sojuz 27, jehož posádku tvořili Jurij Romaněnko a Georgij Grečko. V průběhu jejich společného sedmidenního letu proběhly všechny vědecké experimenty. Celkově Vladimír Remek strávil v kosmu osm dní. Za tu dobu absolvoval 126 obletů Země...

Osmi dnům ve vesmíru předcházel rok a půl tvrdé přípravy, z toho šestnáct měsíců ve Hvězdném městečku. Remek v průběhu přípravy hodně zhubl a to následně způsobilo nemalé problémy s fyzickou kondicí. Na počátku výcviku vážil 90 kg, při startu však už jen 81.

Let byl krátký. Vzhledem k tehdejší úrovni techniky kosmonauti museli věnovat nejméně půlku času samotnému provozu lodi, další hodiny zabraly televizní přenosy a jiné propagační aktivity. Mnoho času na vědecký program nezbývalo. Přesto se uskutečnilo několik experimentů, které připravili čeští a slovenští vědci. Většina z nich byla medicínských, další fyzikálně-technologické nebo biologické (týkaly se například genetických změn organizmů, množících se v beztížném stavu). V současné době se má údajně navazovat na experiment Morava, týkající se tuhnutí a kristalizace roztavených materiálů v beztížném stavu, který způsobuje například rozvrstvení příměsí podle hustoty. V průběhu letu kosmonauti uskutečnili i pozorování území Československa.

Hlavní význam letu však spočívá asi jinde. "Tenhle let otevřel vesmír pro všechny," zaznělo na besedě. Dnes je mezinárodní spolupráce při výzkumu kosmu každodenním chlebem. Vždyť ruská strana hradila jen 20 procent nákladů na provoz orbitální stanice Mir, 80 procent tvořily poplatky jiných zemí za její využívání... "Šlo o bronzovou medaili v disciplíně zvané kosmonautika," říká Vladimír Remek. "A v tomhle případě se to, narozdíl třeba od hokeje na olympiádě, už nikdy nezmění. Dnes mnozí ignorují a podceňují let československého kosmonauta do vesmíru. Jsou to hloupé názory. Podle mě je to stále cosi, co slouží ke cti obou národů bývalého Československa." V pozemním kosmickém středisku v Belgii, kde se mohou zájemci seznámit s trenažéry napodobujícími kosmický let, zůčastnit se besed a setkat se s kosmonauty, visí portrét Vladimíra Remka na prvním místě. Proč? Berou ho jako prvního evropského kosmonauta. "Často jsem cítil snahy zneužívat můj let do kosmu propagandisticky," přiznává Vladimír Remek, ale vzápětí dodává: "Tato tendence byla v té době ovšem patrná nejen u Rusů, ale také u Američanů. Pravdou je, že jisté věci člověk dělal ze setrvačnosti, jako všichni... Myslím si však, že se nemám za co stydět."

A co dal let samotnému Vladimíru Remkovi? "Najednou vám dojde, že je Země konečná, že je vyčerpatelná, zničitelná. Ten pohled z okénka orbitální stanice je úžasnou školou ekologie," prohlašuje kosmonaut a dodává: "Neviděl jsem hranice. Samozřejmě, zní to jako klišé, ale opravdu si uvědomíte, že hranice si vytvořili lidé, že nejsou součástí přirozenosti světa a života v něm..." Možná právě proto se dnes bývalý kosmonaut angažuje v různých mírových hnutí.

Vladimír Remek je velice příjemný společník, který se dokáže s nadhledem a humorem dívat na své zážitky, minulost i současnost. S mírnou ironií vyprávěl o tom, jak po letu dva roky chodil po obrovském množství besed, setkání a rozhovorů. Za první rok takových akcí absolvoval zhruba tisíc! "Jednou jsem se zmínil, když se mě novináři neustále vyptávali, že mou oblíbenou písničkou je 'K Budějicům cesta'," vypráví s úsměvem Vladimír Remek. "Potom mi tuhle píseň hráli a zpívali při každém setkání, takže jsem ji nemohl ani cítit. Stejné to bylo i s pohoštěním. Všude mě chtěli uctít, a proto mi pokaždé servírovali pstruha, až se mi tohle jídlo dokonale zprotivilo..."

Po absolvování kolotoče besed byl Vladimír Remek ve stíhacím letadle cizincem. A tak začal kolotoč různých funkcí v armádě. Po roce 1989 pracoval někdejší kosmonaut jako vedoucí oddělení letectví a kosmonautiky Vojenského muzea v Praze-Kbelích. I tam však měl problémy, a tak v roce 1994 definitivně z armády odešel. Stal se obchodním zástupcem podniku ČZ Strakonice v Moskvě. A je třeba říci, že úspěšným obchodním zástupcem. V Rusku má totiž jeho jméno stále zvuk a otevírá mu dveře i tam, kde by pro jiného zůstaly nepřístupně zavřené.

Po roce 1989 se Československo vymanilo z jednostranné závislosti v oblasti kosmického výzkumu, naši vědci navázali kontakty s kolegy z NASA i z evropských agentur. Zároveň však přišly finanční problémy a malý zájem politiků. "Česká kosmonautika je tak skromná, že jí stačí zhruba deset miliónů ročně. I Irsko vydává na tento účel zhruba stokrát více," stěžoval si jeden z vědců, přítomných na pražské besedě.

Výzkum kosmu je vzrušující, zajímavý a přínosný, ale také drahý a politicky zneužívaný. A proto - kontroverzní...

(nv), (vs)

obsah | osobnosti