Na obou stranách Atlantiku
Novákův strhující příběh bratří Mašínů, jejich odbojové skupiny a příbuzných byl vyložený úspěch. Kniha vzbudila vlnu zájmu v celém Česku. A shodou okolností přišla na trh právě ve chvíli, kdy veřejnost vášnivě diskutovala, zda Mašínové mají, či nemají dostat vyznamenání.
Kniha se jmenuje Zatím dobrý a stala se Knihou roku 2004. S čímž Novák vůbec nepočítal. "Překvapilo mne to obrovsky. Jde o kontroverzní knihu, navíc mnoho lidí má zakořeněný pocit, že Mašínové byli vrazi, a nejsou ochotni přijmout jiný pohled, nezajímá je," říká Novák.
Podle Nováka měli a mají Mašínové a jejich činy význam. "V padesátých letech třeba pro mukly, kteří v různých lágrech či uranových dolech psali po korekcích jejich jména. Význam mají i pro české povědomí, že tu existoval nějaký odboj, lidé, kteří se nebáli riskovat vše a vzepřeli se zlu. Mašínové svou malou válku vyhráli," vysvětluje. Své pojetí mašínovského příběhu označuje Novák jako pravdivý román. Vycházel v něm z faktů, vzpomínek, ale něco si musel i domyslet. K tomuto tématu se dostal pozoruhodnou náhodou. "Měl jsem mnohé usnadněno spoluprací s Milošem Formanem, od něhož jsem se dozvěděl o příběhu Mašínů. Forman s nimi chodil v Poděbradech na gymnázium, navíc rok seděl v lavici vedle Zbyňka Janaty z jejich skupiny, kterého v Německu chytili a popravili. Jednou Forman vytáhl knížku od Oty Rambouska a já ji četl celou noc, ten příběh byl strhující," popisuje Novák. A netají, že ho zajímalo dobrodružství lidí, kteří měli odvahu postavit se přesile. A také jejich postoj. "Česká literatura je často psána z pohledu zhrzených svazáků, kteří zažili deziluzi z komunismu. Lákalo mě, že někdo měl od začátku jasno, co komunismus je," říká.
Škvoreckého objev
Zatím dobrý je sice Novákovou nejdůležitější knihou, ale spisovatel toho má za sebou mnohem víc. Vlastně ho za oceánem objevil Josef Škvorecký. A v exilovém nakladatelství "u Škvoreckých" v Kanadě mu vyšla první povídková kniha: Striptease Chicago. To bylo samozřejmě ještě za dávných časů neprostupné železné opony, ale Škvorecký Nováka dodnes považuje za svůj největší objev.Další věci už psal Novák v angličtině. Patří k nim román Milionový jeep i spolupráce na úspěšné autobiografii Miloše Formana, která v češtině vyšla v roce 1994 pod názvem Co já vím?
S Formanem se podílel i na jiných věcech. Například je spoluautorem scénáře Formanova filmu Valmont. Pracoval na filmu Šeptej a napsal scénář k filmovému zpracování známého Vieweghova románu Báječná léta pod psa. A nedávno dokončil filmový dokument Občan Havel jede na dovolenou. V něm ukazuje bizarní cestu disidenta Václava Havla z roku 1985, kdy Havel putoval Českem a za ním v patách komunističtí tajní policisté, kteří ho sledovali a hlídali, ale také mu občas ukazovali cestu.
Novák však plánuje, že se znovu vrátí k Mašínům. Rád by viděl jejich příběh na filmovém plátně. Scénář již ostatně existuje. Kniha, která Nováka tak proslavila, vznikla paradoxně až poté, víceméně náhodou. Také se kvůli ní dostal do finančních potíží, což je další paradox. Zdlouhavá práce mu nezajistila odpovídající příjem, vzal tedy místo u firmy převážející peníze. Ato byla jen jedna z mnoha jeho životních rolí.
Emigrantem proti své vůli
Novák se narodil v Kolíně, kde jeho otec vedl kampeličku. Odpor ke komunismu sice měli v rodině, ale když se naskytla příležitost k útěku na Západ, využil ji jeho otec i z jiného důvodu. Zpronevěřil totiž peníze. Prosázel je, což nikdo v rodině netušil.Takže jednou, těsně předtím, než do kampeličky napochodovala kontrola, zamířila rodina na výlet do Vídně a už nikdy se nevrátila. Nebylo to nic jednoduchého ani příjemného: pobývali v uprchlických lágrech v Rakousku, nakonec našli útočiště v USA.
Za sebou nenechali jen zbídačelou kolínskou kampeličku, ale celou zemi, kterou krátce před jejich odchodem do emigrace obsadila sovětská armáda. Ostatně to Novák později popsal ve své knize Milionový jeep: "Vyjevené jednotky Rudé armády vstoupily do země v očekávání ozbrojeného odporu a kontrarevoluce. Místo toho narazily na opovržlivé masy zběhlé v jejich mateřštině, které přibíhaly k tankům a křičely na jejich posádky, aby obrátily a jely domů, protože jak samy dobře vidí, tady je nikdo nepotřebuje. Žádná kontrarevoluce se nekoná. Žádní Američani. Žádní Němci. Žádné boje.
Vojáci se však řídili svými rozkazy a zajistili nádraží, rafinerii, kasárna. Vyznat se v labyrintu pro ně nebyl problém. Někdo jim zřejmě ukazoval cestu. Jedna z jednotek objevila v postranní ulici za bytovkami bílý jeep. Byl to jediný hmatatelný důkaz podvratné činnosti západních centrál, o který zakopli, a důstojník s kravskou vizáží a zlatými hvězdami na náramenících nařídil, aby se k jeepu postavily na stráž dva tanky..." Tehdy šestnáctiletý Novák sice v roce 1969 opouštěl okupovanou zemi, ale po pravdě, vůbec se mu nechtělo. Vracel se právě z čundru na Sázavě, kde bylo tak krásně...
Do Česka ho to stále táhne
Čekal však na něj velký svět. V Chicagu studoval univerzitu, získal diplom bakaláře a mistra humanitních věd a také poprvé bodoval psaním: stal se vítězem univerzitní literární soutěže.Poprvému kniha vyšla u Škvoreckých v 68 Publishers, a to v roce 1983. Vyšla česky, ale Novák vzápětí přesedl na angličtinu (neměl jsem ani český psací stroj, vysvětloval později).
Ale Česko ho táhlo stále. Ještě před pádem opony, v době tuhé normalizace, se sem vypravil. V roce 1979 byl sice už americkým občanem, ale stejně to skončilo špatně. Vyhostili ho, a když se dožadoval odůvodnění, řekli mu: Já vám dám důvod. Klidně. Přišlo to ze třetího patra."
Takže do vlasti se vrátil až v roce 1990. Ale jezdí víceméně jen na návštěvu, natrvalo se nepřestěhoval. V Chicagu má přece jen rodinu, dvě děti...
Zpočátku to navíc vypadalo, že není ani moc o co stát. Jeho první cesta v roce 1990 byla pro tehdy sedmiletého syna zklamáním. Viděl zemi zbídačelou desetiletími komunistické nadvlády, kolony smradlavých autobusů a trabantů. "Táto, proč jsi mě učil česky?" zeptal se tehdy otce. Novák mu odpověděl: "To pochopíš, až si jednou přečteš Hrabala."
Hrabala si syn už přečetl a dnes pobývá v Česku rád a spolupracuje s otcem na dokumentárních filmech. Do původní vlasti se několikrát vrátila i jeho dcera Sonja, která momentálně za stipendium hraje lední hokej na Princetonské univerzitě.
Novák sice publikuje doma i za oceánem, nicméně přiznává, že na slušný život samotné psaní nestačí. "Živil jsem se psaním deset let, pak jsem tři roky chodil do práce a teď zase dva tři roky píšu. Ale člověk se uživí spíš u filmu než psaním," říká Novák.
Ačkoli doma slavila jeho kniha o Mašínových takový úspěch, za oceánem nevyšla, i když paradoxně byla původně napsána anglicky. Je prý na americké poměry moc dlouhá a vypráví o lidech, které nikdo nezná, stejně jako nikdo za oceánem nezná tu zemi a tu hodně divnou dobu. Svým způsobem mohou být Američané rádi, možná není o co stát. A není nakonec vyloučeno, že kniha jednou vyjde i tam. V zemi Mašínových a Nováka.
obsah | osobnosti