Pavel Nedvěd: Rozporuplná hvězda fotbalového nebe

Česká fúrie. Stachanovec. Robot d'acciaio čili ocelový robot. Grande Paolo. Méďa. Pod všemi přezdívkami se skrývá jeden muž, jehož cena se šplhá nad dvě miliardy korun. Za tolik přestupují pouze absolutně nejlepší fotbalisté světa. Jedním z nich je kapitán české reprezentace Pavel Nedvěd.

Není to jen kladný hrdina, kterého obdivují zástupy fanoušků. Dokáže se urazit, nemluvit s novináři, tvářit se nakvašeně, nadávat rozhodčím a divoce šermovat rukama, když se mu nevede. Není to žádný génius slova, ve druhém ročníku stavební průmyslovky propadl a maturitu zvládl s odřenýma ušima. Ovšem fotbalu podřídil svůj život. "Fotbal mě pořád hodně baví a nedělám rozdíl, jestli si jdu jen zatrénovat nebo nastupuju k velkému zápasu," říká.

S Juventusem Turín, do něhož předloni přestoupil jako vůbec nejdražší český fotbalista v historii, by chtěl vyhrát Ligu mistrů a s českým národním týmem postoupit za tři roky na mistrovství světa. Pokud se Nedvědovi oba sny vyplní, může bez sentimentu spustit oponu za kariérou. "Dal bych nohy na gauč a spokojeně si užíval zbytku života." Vyděláno Nedvěd má - ročně teď bere přes 200 milionů korun. Chybí mu tedy něco ke spokojenosti? "Jen by mě mohla přestat bolet záda, měl jsem krevní sraženinu na plicích."

Cigarety? Taky jsem zkusil

Když jeho kamarádi chodili v šestnácti letech na diskotéku, zůstával doma. V devět byla večerka. Cepoval ho mládežnický trenér Josef Žaloudek, který pro Nedvěda zůstal obrovskou autoritou. "Je jako můj druhý táta." Od dvanácti do osmnácti s ním Nedvěd bydlel více než s rodiči. Přes týden na internátě a o víkendech v baráčku Žaloudkových v Nýřanech. "Bylo nás tam pět: Žaloudek, jeho dva bratři a máma Žaloudková." Suchý záchod, kuchyň, kde spala paní Žaloudková, a pokoj, kde spali čtyři muži. "V manželské posteli Žaloudek s jedním bráchou, druhý na palandě a já jim ležel na válendě u nohou," vyprávěl Nedvěd před lety. V osm ráno se chodilo na hřiště, v šest večer se končilo.

Ne že by byl Nedvěd svatoušek, také cigarety a alkohol na internátě zkoušel. Ale sám říká, že fotbal ho obral o většinu obvyklých zážitků klukovské puberty. Když mu bylo devatenáct, šel na vojnu do Dukly Praha. Byl snaživý hráč na kraji záložní řady, dynamický, rychlý, důrazný a uměl vystřelit oběma nohama. Málokdo však tušil, jak veliká hvězda z něho vyroste. Za dva roky přestupoval do Sparty.

Stříbro mu změnilo život

Život mu změnil rok 1996, kdy s reprezentací senzačně postoupil až do finále mistrovství Evropy v Anglii. Nedvěd, Poborský, Berger, Šmicer, Kouba a další. Získali stříbro a rozprchli se do všech koutů fotbalové Evropy. Na Nedvěda čekala luxusní smlouva v Laziu Řím. "Neuměl jazyk, manželka byla těhotná, v klubu se to hemžilo skvělými hráči. Těžší začátek mít nemohl," vzpomíná jeho první trenér v italské lize Zdeněk Zeman, emigrant z Česka. Během pěti let v Laziu se Nedvěd vypracoval v jednoho z nejlépe hodnocených záložníků, respektovanou osobnost a lídra mužstva.

Spoluhráče si získal tím, jak poctivě trénoval. Když cítil, že nemá dost, ještě si třeba půlhodinku přidal. Kliky, sklapovačky, sprinty, výběh čtyř dlouhých okruhů za sebou. Začalo se mu říkat Stachanovec, kolik toho vydržel. Naučil se módně oblékat, což je v Itálii nutnost. V kabině mužstva byl v rohu zapíchnutý hřebíček, na který se každý den zavěsilo nejhorší oblečení dne. Nedvěd by mohl dlouho vyprávět, jak tam zpočátku visely jeho košile nebo boty. "A ostatní ze mě měli srandu." Třeba když přišel v bílých ponožkách a měl tmavé polobotky. Armani, Versace, Boss, to jsou značky, které se v kabině Lazia velebily. Kromě toho, že si je začal pořizovat také, naučil se sbírat i hodinky. "Ke každému oblečení jedny - elegantní a dobrou značku."

Do kroniky klubu se nesmazatelně zapsal v roce 1999, kdy vstřelil gól ve vítězném Poháru vítězů pohárů proti Realu Mallorca.

Jak políbil ruku papežovi

Nedvěd je zvláštní patron. Nezřídka, když byl nominován do reprezentace, přijel v černých brýlích a ani na moment je nesundal. Jindy zase uvažoval, že požádá o rakouské občanství. Sám o sobě říká, že je paličatý. "Něco si umanu a nepovolím." A také se před každým zápasem, sotva vkročí na hřiště, pokřižuje. K víře přivedla malého Pavla babička s dědečkem ze Skalné u Chebu, vodili jej do kostela. Když hrál za Lazio, den před každým zápasem chodil mezi hráče kněz. "Obcházel nás s kropáčem se svěcenou vodou. Světil nám i věci, aby se nás drželo štěstí," vyprávěl. Nedvěd tvrdí, že mu víra v Boha nesmírně pomáhá. Jak? "V životě i na hřišti." Ale jak konkrétně? "Když se mi třeba nedaří, a přesto dám gól. Třeba finále Poháru vítězů. Nešlo mi to, tři zápasy předtím mě trenér nechal na lavičce. A pak mě postavil do finále. Znovu to byla slabota, ale dal jsem náš vítězný gól. Bůh mi musel pomoci."

Manželům Nedvědovým měl děti pokřtít dokonce sám papež Jan Pavel II., s Vatikánem už to bylo předjednáno. Sešlo z toho, když český záložník přestoupil z římského Lazia do Turína. S papežem se však osobně setkal a políbil mu ruku, což považuje za jeden z nejsilnějších zážitků života. Bylo to při benefičním utkání na Olympijském stadionu v Římě. "Papež tam měl také mši a my seděli na tribuně vedle něho."

Nezklidní ho ani pět šálků

V Itálii se stal celebritou. Nemůže vyjít na ulici, aniž ho horda fanoušků žádá o podpis. Nákupy? "To jde o nervy." V Česku tolik náklonnosti nikdy nepocítil. Hodně lidí Nedvěda nemusí, mají ho za frajírka s rozcuchaným účesem, který mluví s italským akcentem. "Je pravda, že italský slovník mě drtí," posteskl si už před lety. "Celý rok mluvím italsky, sem tam česky, to člověka ovlivní. Vadí mi, že najednou nemůžu rychle najít nějaké české slovo." To by nejspíš fanoušci ještě překousli, ale Nedvědovi se nedaří ani v reprezentaci. Skvělých zápasů, kterých v Juventusu Turín předvede spoustu, je v národním týmu málo. A podle toho jej čeští fandové také soudí. "Mrzí mě, že doma nemám lepší image," říká Nedvěd. "Ale můžu si za to i sám, protože zápasy v reprezentaci mi prostě nejdou. Jsem vždycky tak vyhecovaný, až to dopadne přesně naopak." A navíc: když se předloni hrála baráž o mistrovství světa 2002, dva nejdůležitější zápasy roku - s Belgií - Nedvěd byl vyloučen.

Je výbušný, prudký a příliš horlivý, nezklidní ho ani pět šálků kávy, což bývá jeho denní norma. Je také zarputilý, houževnatý a na hřišti průbojný. Zahraniční experti oceňují, jak se umí oddat kolektivu, domácí odborníci mu mnohdy vyčítají, že hraje příliš na sebe. Nedvěd je rozporuplná hvězda.

Co o něm možná nevíte?

Není asketa, rád pije červené víno. O dovolené se umí i opít. Pivo nemusí, ač je z plzeňského kraje. Načas se stal vegetariánem. Jednou se o sobě dočetl, že je homosexuál. Kvůli krátkozrakosti nosil dioptrické brýle a hrál s čočkami. Oči vyléčila až laserová operace. Dlouho po zápase nemůže usnout a do čtyř se v posteli jen převaluje. Aby se mu líp usínalo, jí banány a pije mléko s medem.

"Ten to nikam nedotáhne!" řekl o něm po prvních zápasech za Spartu trenér Karol Dobiaš. Dřív bydlel v malé pražské garsonce, dnes má luxusní vilu ve střežené oblasti za Turínem. Ač bydlí u golfového hřiště, golf nehraje. Jezdí ve voze Alfa Romeo, smluvního partnera Juventusu Turín. Domů létá pronajatým letadlem. Nechal rodičům i sestře ve Skalné postavit domy. Jako talisman nosí na zápěstí korálky od dcery Ivanky. Největší koníček? Spánek.