Matador českého big beatu

Matadors, George & Beatovens, Blue Effect, Flamengo, Etc… Se všemi těmito velkými jmény českého big beatu je spojen skladatel, kytarista a zpěvák Vladimír Mišík. Byl u většiny zásadních projektů, jež se v domácím rocku od poloviny 60. let udály, a jeho pozici klasika stvrzují i mimořádné nadčasové písničky jako Variace na renesanční téma či Stříhali dohola malého chlapečka, které si u táboráků zpívá už několik generací. Ale třebaže by na to měl právo, Vladimír Mišík zdaleka nežije minulostí: jeho kapela Etc… i dnes vzkvétá, jak dokazuje předloňské album Umlkly stroje.

Vladimír Mišík se narodil 8. března 1947 v Praze. Matka, která pocházela ze Slovenska, se za války při práci pro Červený kříž zamilovala do amerického důstojníka. Ten byl však krátce poté, co s ním otěhotněla, odvelen do Koreje, kde údajně padl. Vladimírovu matku tak čekala role samoživitelky, která není nikdy radostná, natož v padesátých letech v Československu. Žili spolu ve stísněných podmínkách, a tak malý Vladimír utíkal za kamarády a rozličnými zájmy: hodně četl, sportoval, rád kreslil a brnkal na kytaru - hlavně Elvise a písničky ze Semaforu. Na výtvarnou školu ho nepřijali, a tak se šel učit truhlářem.

Na učilišti založil svou první kapelu Uragán. Následovaly skupiny Komety a Fontána, která se v polovině 60. let po návratu z německého zájezdu přejmenovala na Matadors. S Matadors zanechal Vladimír Mišík první zásadní stopu v českém big beatu. Natočil první písničku se svým textem (Mám malej zvon), ale když v roce 1965 narukoval na vojnu, jeho místo v kapele obsadil Viktor Sodoma. Po několika epizodách (včetně několikaměsíční spolupráce s kapelou Petra Nováka George & Beatovens) zakotvil v hvězdném Blue Effectu, který dostal jméno podle toho, co jeho členové vlastnili: podle modré knížky. Mišík s tímto seskupením natočil výborné album Meditace, ale ani zde nesetrval dlouho. Šéf kapely Radim Hladík se v roce 1972 rozhodl k zásadním změnám a s ním nepočítal.

Kuře v hodinkách Odchodem z Blue Effectu si Vladimír nepohoršil: dostal "lano" od tehdy populárního Flamenga, které hojně koncertovalo i mimo Československo a v němž se podílel na možná nejparádnější české rockové desce vůbec - na albu Kuře v hodinkách s texty Josefa Kainara. Ještě než deska vyšla, se však Flamengo rozpadlo, a tak se Vladimír Mišík znovu ocitl na křižovatce. Ještě chvíli zkoušel štěstí v různých seskupeních (například v Energitu Luboše Andršta), než dospěl k logickému kroku: k založení vlastní kapely.

Skupinu s lakonickým názvem Etc… založil v roce 1975 společně s Vladimírem Padrůňkem (baskytara), Miroslavem Hrubým (bicí), Petrem Pokorným (kytara), Bořkem Suchým (saxofon) a houslistou Janem Hrubým. Sestava se v průběhu let dost proměňovala, avšak v každé fázi ji tvořili velmi schopní muzikanti. Výsledkem byla rocková hudba s prvky blues, folku i jazzrocku a s důležitým postavením textů.

Charakteristické byly pro Etc… zhudebněné básně. Po vzoru Kuřete v hodinkách Mišík sahal především do díla Josefa Kainara, svým příznivcům zprostředkovával i poezii dalších básníků, například Václava Hraběte či Františka Gellnera. Z tohoto spojení vznikly největší klenoty jeho snažení: Stříhali dohola malého chlapečka či Variace na renesanční téma známá pod názvem Láska je jako večernice. Etc… si také vybírali mimořádně kvalitní textaře - Vladimíra Mertu, Jiřího Suchého, Jiřího Dědečka či Pavla Šruta.

V letech 1983-85 kapelu postihl zákaz činnosti, když si dovolila při koncertě promítnout neschválený studentský film. Bylo zřejmé, že "prohřešek" byl jen záminkou k umlčení. "Z Etc… čišela obrovská svobodomyslnost. Neměl jsem nikdy potřebu s bolševikem vyjít a po hospodách jsem se svými názory netajil. A to na Letné fízlové věděli," vzpomíná Vladimír Mišík v knize Ondřeje Bezra Letní rozhovor. Muzikanti se mu rozprchli do jiných kapel a on vynucenou nečinnost zapíjel v letenských hospodách.

Do politiky a zpět

V polovině 80. let politické ledy povolily, a tak brzy vznikla fungl nová kapela Etc... Z původní sestavy se kromě frontmana vrátil jen houslista Jan Hrubý. Album s číslem 3, které zakrátko vzniklo, je jedním z vrcholů Mišíkovy tvorby a hlad po odpíraném hraní z něj přímo čiší. V období listopadové revoluce 1989 se domíchávalo album 20 deka duše, které vyšlo v polovině roku 1990, načež si Etc… vybrali odměnu za dlouhá léta poctivé práce, když si na Strahově zahráli před Rolling Stones. Počátkem 90. let Vladimír Mišík dva roky poslancoval, ale pak se vrátil k muzice. S alby Etc… si dává načas, ale jeho příznivci vědí, že na každou další nahrávku se vyplatí čekat.

MARTINA KOTRBOVÁ

obsah | osobnosti