Cesky a slovensky svet

Čtyři roky chyběl v hokejové reprezentaci a do rodného Česka se vrací jen ojediněle. Má americkou manželku, svým dětem dal anglická jména a občas už stěží hledá česká slůvka. Přesto nyní stojí před Robertem Langem téměř "státní" úkol: jako kapitán má na olympiádě v Turíně dotáhnout český tým k dalšímu zlatu. K novému Naganu.

Kouč hokejové reprezentace Alois Hadamczik předstoupil v italském Turíně před novináře a krátce pravil: "Kapitánem bude Robert Lang."

Hned vzápětí se ozval dotaz: "Proč on?"

"Protože je to má intuice," odvětil Hadamczik. "Je akceptovatelný jak hráči, tak rozhodčími. Je to člověk, který nemá žádný problém. Vsadil jsem na něho."

Je to sázka na zvláštního, tak trochu rozporuplného muže. Na muže, který se z vlastní vůle čtyři roky zdráhal obléknout národní dres. Zároveň na muže, který v reprezentaci vždy platil za poctivého a oddaného bojovníka.

Na muže, který po naganském triumfu v roce 1998 skoro šest let nezavítal do rodného Česka a prostřednictvím své manželky přijal Ameriku za trvalý domov. A zároveň na muže, který kdysi s opravdovou hrdostí prohlásil: "V Americe můžu žít padesát let, jenže k ní nemám vztah. Považuji se za Čecha, Čech jsem a jako Čech umřu."

Jasná volba

Hadamczik však měl při své volbě jasno. Po gólmanu Haškovi, jenž se logicky kapitánem nemohl stát, je Lang v týmu nejstarším hráčem. V 35 letech už je na své čtvrté olympiádě, respektuje ho tým i "velitel" téhle turínské party - nezastavitelný útočník Jaromír Jágr.

On sám "céčko" na dresu odmítl. Během her v Turíně se chce soustředit na hru. Přesto s Jágrem kouč své rozhodnutí uvážlivě konzultoval.

A dočkal se souhlasu.

Vlastně nic jiného ani čekat nemohl. Lang byl vždy věrným Jágrovým pobočníkem. Pod koučem Ivanem Hlinkou se spolu sešli v reprezentaci i v americkém klubu Pittsburgh Penguins, týmu z nejslavnější hokejové ligy světa NHL. Spojovaly je dlouhé lokny, které jim pod přilbou vlály. Langovi zůstaly, Jágr si je zkrátil. Prý na znamení zmoudření.

V roce 2002 spolu hráli ještě v celku Washington Capitals, kam si ho Jágr na manažerech vyprosil. A včera se znovu dočkali. Olympijský turnaj zahájili proti Německu jak za starých časů - Lang, hráč s famózní přihrávkou, se postavil doprostřed první útočné řady, a Jágr, znovuzrozený kanonýr, na pravou stranu. Právě s Jágrem v zádech začala Langova kariéra v zámoří stoupat a jeho um se dočkal uznání. Byť už byl dávno olympijským vítězem a mistrem světa z Vídně 1996, chovali se k němu jako k nádeníkovi a hokejovému pěšákovi.

Zpočátku se v Americe protloukal těžce. Když v polovině 90. let hrával v Los Angeles, násilně se ho snažili přeškolit na bourače, později se ho dokonce chtěli natrvalo zbavit. I proto málem přišel o nezapomenutelnou olympiádu v Naganu. Dostal se na ni až na poslední chvíli jako náhradník za zraněného útočníka Vladimíra Vůjtka. Jenže nakonec tu zažil životní úspěch. Při rozhodujících nájezdech ve vítězném semifinále s Kanadou se držel se svými spoluhráči kolem ramen, po něm v šatně brečel.

"Byla to chvíle, kdy už člověk nemůže nic schovávat. Přestane myslet a chová se podle toho, co mu říká srdce. Chytili jsme se proto, že jsme to tak najednou všichni cítili," vzpomínal později.

Hra srdcem

Patří mezi ty, kteří do hokeje dávají právě své srdce, ale nedělají z něho vědu. Umí se radovat z výher i přijímat prohry. Stejně jako Langův největší hokejový učitel Ivan Hlinka.

Stačí jediný příklad. Jen několik hodin po prohraném čtvrtfinále s Ruskem na poslední olympiádě v Salt Lake City ho novináři načapali, jak si pokuřuje v temném koutku Českého domu a zvesela klábosí s ostatními parťáky. Přitom se v zápase statně bil, neodflákl jediný souboj. Po duelu se z ledu trousil skleslý, bez nálady.

Jenže od té doby jako by na českou reprezentaci zanevřel. Prožil úžasný ročník 2003/04, v němž ho z Washingtonu vyměnili do Detroitu. Jen vinou zranění se nestal absolutním králem bodování NHL.

Světový šampionát v Praze 2004, po kterém všechny české hvězdy toužily, vynechal. Odmítl pozvání na letní Světový pohár.

Jen jednou za život?

Následně si v létě nepřijel ani pro Zlatou hokejku, cenu pro nejlepšího českého hokejistu uplynulé sezony. Tehdy v tom však byl nevinně, jeho rezidenci v Hilton Head na jihu Floridy odřízl od světa nebezpečný hurikán. Pro ocenění si přišla o devět let mladší sestra Barbora, přes kterou Lang vzkázal: "Jsem hodně překvapený. Tohle člověka potká třeba jen jednou za život."

Do Česka se vrátil až o pár dní později. Byl to návrat se smutkem a slzami. Přiletěl se poklonit Ivanu Hlinkovi, který v srpnu 2004 tragicky zahynul při autonehodě. "Byl to náš vzor. Skvělý hokejista a ještě lepší člověk. Navždy zůstane v našich srdcích," přiznal skleslý Lang. Hlinku ctil nejen jako hokejistu, člověka, ale i jako svého krajana. Oba vyrostli v severočeském Litvínově, městě s nesmírnou hokejovou tradicí. Městě, které však nikdy nezískalo český titul.

I proto si při Hlinkově pohřbu Lang a jeho spolužáci ze základní školy - Robert Reichel, Martin Ručinský a Jiří Šlégr, mimochodem rovněž olympijští vítězové z Nagana - připomněli dávný slib. Jednou se do Litvínova vrátíme a získáme pro něj zlato. Ta chvíle přišla nečekaně brzy. V sezoně 2004/2005 se kvůli sporu mezi majiteli klubů a hráčskými odbory zastavila zámořská NHL a čeští hokejisté se houfně vraceli do tuzemské ligy. Za Litvínov brzy řádili Reichel, Ručinský i Šlégr, jen na Langa se čekalo. Marně.

Během celé výluky soutěže zůstal na Floridě. Chodil na golf, rybařil v Atlantiku. Jeho manželce Jennifer, půvabné blonďaté Američance, se nechtělo se dvěma malými synky, pětiletým Robertem-Kellym a ročním Brooksem, stěhovat do Česka. I kdyby to podstoupila, přála by si zůstat spíš v Praze než v malém Litvínově.

Navíc Lang už si dozajista zvykl na život za oceánem. Miluje absolutní svobodu, nikdy se nevyrovnal s českou závistí. O Spojených státech vždycky tvrdil: "Víš, tady si můžeš dělat, co chceš, a nikdo ti nestrká nos do zelí. Máš svůj klid, nikdo se o tebe nestará."

Vlastenec

Přesto navždy zůstal českým vlastencem. Byť občas v rodné řeči hledá správná slůvka, nikdy do nich nevložil americký přízvuk. Češtinu učí staršího syna, zkoušel to i u manželky. "Občas se to synovi motá, ale on si to přebere." U ženy Jennifer tak trochu uspěl. Stala se věrnou českou fanynkou, na olympiádě v Naganu patřila v publiku k nejhlasitějším manželkám hráčů. Poté, co tým vyřadil ve čtvrtfinále její rodné Spojené státy, řekla: "Vyhráli ti mí."

I proto je Lang rodinným typem. Nesnáší dlouhá odloučení od ženy a dětí. Když v roce 1996 tři týdny bojoval na světovém šampionátu ve Vídni a manželka zůstala za mořem, stěžoval si: "Dlouho jsem ji neviděl, stýská se mi." Na jeho hře to však nebylo znát. Do finálového zápasu s Kanadou dal srdce i vůli. Češi nakonec vyhráli 4:2 a Lang vstřelil dvě branky. "Drželi jsme pohromadě jako psi," přiznal Lang. Byla to ukázka jeho hokejových vlastností.

Oddanost.

Zarputilost.

A bojovnost.

Vše, co má správný kapitán mít.

Život v datech

Narodil se 19. prosince 1970. Na základní škole chodil do stejné třídy jako Martin Ručinský, Jiří Šlégr a Robert Reichel - všichni vybojovali v Naganu zlaté medaile. Zúčastnil se čtyřikrát olympijských her: Albertville (1992), Nagano (1998), Salt Lake City (2002) a Turín (2006).

Vyrostl v Litvínově, kde okusil i profesionální hokej. Později působil v zámořských klubech Los Angeles, Boston Bruins, Pittsburgh Penguins a Washington Capitals.

Hraje v útoku na pozici centra. Má brilantní nahrávku, v týmu si ho cení za jeho bojovnost, oddanost a nasazení. Jeho hokejovým i životním vzorem je Ivan Hlinka - trenér, který vloni tragicky zahynul. Je olympijským vítězem z roku 1998 a mistrem světa z Vídně 1996. Hraje v nejslavnější lize světa NHL za Detroit Red Wings, kde vydělává 3 800 000 dolarů ročně, tedy skoro 91 milionů korun.