Elen Lacková - obdoba spisovatelky Boženy Němcové

Elen Lacková se narodila 21. března 1921 v romské osadě ve Velkém Šariši na Slovensku v rodině vajdy a primáše romské kapely Mikuláše Doktora. Svou cílevědomostí dokázala to, že jako první romská žena ze Slovenska absolvovala vysokoškolské studium. Dálkové studium Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ukončila v roce 1970, kdy jí bylo 49 let. V této době byla již devítinásobnou babičkou. Po promoci pracovala chvíli jako učitelka a sociální pracovnice v Ústí nad Labem, později zamířila zpět na Slovenko, kde působila jako sociální kurátorka.

Zemřela na Nový rok 2003 ve věku nedožitých 82 let v domově důchodců v Košicích, kde trávila poslední léta svého života. Na její poslední cestě ji doprovodilo více než dvě stovky lidí. Mezi smutečními kyticemi byla také jedna od slovenského prezidenta Rudolfa Schustera.

Elen Lacková byla jednou z nejvýraznějších představitelek romské inteligence. Psala romsky verše, pohádky, povídky a divadelní hry. Ve své rodné obci založila ve 30. letech romský divadelní kroužek, s nímž nastudovala a uvedla vlastní divadelní hru Horiaci cigánský tábor. V 60. letech založila první romský kulturní svaz - Kultúrný zväz Cigánov - Rómov a v roce 1989 v Prešově Kultúrný zväz občanov rómskej národnosti. Od roku 1993 byla členkou Spolku slovenských spisovatelů.

Jako první romská osobnost v dějinách byla oceněna vysokým státním vyznamenám. 3. září 2001 jí slovenský prezident Rudolf Schuster předal Řád L'udovíta Štúra III. třídy. Slovenský prezident ji rovněž udělil pamětní medaili za celoživotní úsilí přiblížit hodnoty romského národa majoritní společnosti a za umělecké ztvárnění holocaustu a rasového násilí.

Elenu Lackovou můžeme v určitém smyslu považovat za romskou obdobu spisovatelky Boženy Němcové. Ta u nás jako první před zhruba 150 lety - podobně jako Karel Jaromír Erben nebo v sousedním Německu bratři Grimmové - zušlechťovala původní lidové pohádky do podoby, v jaké je známe. I Elena Lacková přetvářela a kultivovala romské lidové pohádky, jejich dějové motivy a poselství. Psala pro čtenáře tak, aby jim byly pohádky blízké, srozumitelné a přitom aby pochopili to zvláštní a specifické v osudech, chování a názorech Romů. Největší snahou této spisovatelky bylo popsat, zpřístupnit a zachovat, pro současné a budoucí generace, kulturní hodnoty Romů. Svoji tvorbu záměrně zaměřila hlavně na děti, neboť věděla, že tento kulturní poklad musí zapadnou do čistých dětských srdcí, krerá budou bít vždy na poplach za vlastní identitu mladých Romů. A nejen jejich...

SPRACOVALA PETRA BARTOŠKOVÁ

obsah | osobnosti