Umělec, který se skrývá za svým dílem

Stal se českým, francouzským, evropským a nakonec světovým spisovatelem. Jmenuje se Milan Kundera, žije ve Francii a zažívá nepřetržitou řadu literárních úspěchů. Jeho poslední román Nevědění (L'ignorance) měl velký úspěch. V Číně je po autorce Harryho Pottera J. K. Rowlingové nejprodávanějším zahraničním autorem. Jméno Kundera je ve světě pojem. Paradoxně - on sám se totiž od poloviny osmdesátých let snaží být stranou pozornosti. Neposkytuje rozhovory, vyhýbá se novinářům i společenským akcím. Jeho filozofií je nechat promlouvat jen své romány. Nerušit je příběhem autora, jeho životopisem, rozhovory. Romanopisec má zmizet za svou knihou. To je myšlenka, kterou se řídí.

"Autor je jediný absolutní pán svého díla," napsal. Podle toho i jedná: rozhoduje, která knížka v jakém překladu kdy vyjde, a překlady pečlivě kontroluje. Ne všem se to líbí: jeho poslední knihy (včetně úspěšného Nevědění) v češtině stále neexistují, a kdo si je chce přečíst, musí sáhnout po výtiscích ve francouzštině či španělštině. Což přispívá k tajemnu, které slavného muže obklopuje.

Jenže i toto tajemno má své trhliny: v poslední době se Kundera českému čtenáři vrátil. V časopise Host vyšly jeho eseje, vlastně ještě dřív než ve Francii. Kundera zase trochu překvapil - vyvrátil mýtus, že na svou starou vlast zanevřel či zapomněl. Zrovna v tomto textu najde čtenář dokonalé vysvětlení jeho vášně pro život ve stínu. Či přesněji: ve stínu svého románu.

Kundera popisuje, jak čeští básníci milovali dílo francouzského spisovatele Prousta a zpočátku - jako on -nevěděli, že postava hrdinky Albertiny byla inspirována mužem, do kterého byl Proust zamilován. "...mohu nadále považovat Albertinu za ženu ze všech nejčarovnější, od chvíle, kdy jsem uslyšel, že jejím modelem byl muž, tato zbytečná informace se zahnízdila v mé hlavě, jako virus poslaný do kompjůtru." Jinými slovy: realita může krásný obraz zničit.

Proto Kundera nabízí obrazy a skrývá svůj reálný život. Není mediálním hrdinou. Ostatně jeden z jeho nejúspěšnějších románů, Nesmrtelnost, bravurně popisuje úskalí mediální doby: svět je ovládán imagologií (reklamními kampaněmi, slogany a sondážemi veřejných mínění), jako byl předtím ovládán ideologiemi. Ale Kunderovy začátky spadají ještě do světa ideologií.

Génius z Brna

Narodil se v Brně 1. dubna 1929, tedy na apríla. Jeho otec, muzikolog a pozdější rektor brněnské Janáčkovy akademie, platil za nesmírně vzdělaného. Syn Milan se zpočátku věnoval také hudbě. Po maturitě sice nastoupil na filozofickou fakultu, ale přešel na FAMU, kde studoval režii a scenáristiku. Nakonec na této škole zůstal i učit: přednášel světovou literaturu.

Ale mezitím začal psát. A překládat. Do povědomí veřejnosti se zapsal trojicí básnických sbírek Člověk zahrada širá, Monology a Poslední máj. Posledně jmenovaná zvítězila v soutěži Literárních novin a Svazu spisovatelů. Dnes by nad poémou, jejímž hrdinou byl "odvážný" komunistický novinář Julius Fučík, leckdo zakroutil hlavou. Ale zvědavý čtenář i zde najde podivuhodné verše: "Podivní jste, vy komunisté.../Podobáte se rybáři, jenž uzřel/ v daleké mlze pannu lunu/ a do hluboké vody za ní/ vyběhl omámeně z člunu."

Těmito slovy ovšem promlouvá záporný hrdina (gestapák Böhm), který si může dovolit upozornit na poblouznění, jemuž tehdy mnozí propadli. Včetně samého Kundery, jenž vstoupil do komunistické strany dvakrát (1950 a 1956). Ale omámení svého druhu podlehl ještě i po sovětské okupaci v srpnu 1968. Tehdy, po vpádu sovětských armád, píše, že není na světě národ, který by v podobné zkoušce obstál tak jako my...

Ostře se tehdy ohradí Václav Havel. Požaduje, abychom si nenamlouvali, že to, co děláme, je něčím víc, a Kunderův názor zařadí do tradice sebeobdivných obrozeneckovlasteneckých přeludů.

Brzy se sice ukáže, že pravda byla spíše na straně Havla, ale na novou vlnu normalizačního útlaku doplatí oba. A miliony dalších. Kundera bude v roce 1970 vyloučen ze strany, vyhozen z fakulty a nebude smět psát. Přitom má v té době tento mimořádný spisovatel za sebou už slušnou řádku úžasných děl: povídky Směšné lásky, drama Majitelé klíčů (sklidilo na prknech Národního divadla velký úspěch) a román Žert, který byl (stejně jako jedna povídka ze Směšných lásek) zfilmován. Ostatně Žert se stal legendou a zůstal jí dodnes. Šedesátá léta z Kundery udělala opravdovou literární hvězdu.

Emigrace

Jenže normalizace nepotřebovala literární hvězdy. Dva největší tehdejší čeští spisovatelé, Kundera a Škvorecký, opouštějí vlast. Každý jinam a po svém. Kundera si sice bere s sebou do Francie rukopis románu Valčík na rozloučenou, ale mezitím mu v Paříži vychází román Život je jinde. Svým názvem odpovídá dobře nové situaci: Kundera se pomalu odstřihává od české minulosti. Později dokonce část děl ze své bibliografie vymaže. Málokomu se minulost podaří tak úspěšně odložit stranou. "Jediné, na čem mi záleží, jsou mé romány," píše.

Jeho románové vzory jsou už čistě evropské: Cervantes, Kafka... Zatímco řada umělců bez kontaktu s domovem upadá do zapomnění, na jeho knihu Nesnesitelná lehkost bytí se v polovině osmdesátých let stojí na Západě fronty. Kundera neodešel z Česka do Francie, ale rovnou do Evropy.

Pád komunismu

Přelomový konec osmdesátých let, kdy se v jeho vlasti hroutil komunismus, byl ovšem přelomový i pro Kunderu. Dokončil Nesmrtelnost. Paradoxně poslední česky psaný román. V době, kdy se otevírají hranice a on se může vrátit (a psát česky doma), se rozhoduje psát další díla francouzsky. Po menších rozpacích je opět mimořádně úspěšný. Nejen ve Francii, ale v celém světě. Prostě Kundera.

Jen doma ho stále mnozí přijímají s rozpaky. Když vyšel česky jeden z jeho nejlepších románů - Nesmrtelnost - vyvolal obrovské množství recenzí. Zčásti negativních, řada recenzentů se spíše než s knihou vyrovnávala se svým vztahem ke Kunderovi. Bylo znát, že mu mnozí nedokážou odpustit, že odjel a uspěl. Že se v zahraničí sice proslavil, ale stal se součástí cizí kultury. Což není úplně přesné. Kundera se stal součástí kultury evropské a světové. Pro novou "evropskou" generaci Čechů totiž může být evropský Kundera úžasným evropským objevem.