Brazílie vzpomíná na "českého" prezidenta

Dnes je to padesát let, co v Brazílii složil prezidentskou přísahu Juscelino Kubitschek, potomek českého emigranta, který po sobě v dějinách největší země Jižní Ameriky zanechal nesmazatelnou stopu. Přezdívka "Žotaka" odvozená z portugalské výslovnosti iniciálů JK zůstává v Brazílii i nyní známkou té nejvyšší kvality.

"Je Čech z matčiny strany, čtvrtá generace," nezaváhá ani na okamžik padesátiletý bankovní úředník Masao při otázce, jestli zná Kubitschekův původ. Pro mnohé, hlavně vzdělanější Brazilce nejsou jeho částečně slovanští předci žádným překvapením. "Kubitschek se svými českými kořeny často veřejně chlubil a dělal Československu výbornou reklamu," dodává Masao.

Mladší generace už to samosebou nepamatuje. "Tak Žotaka je Čech?" diví se dvacetiletý Samuel, student informatiky z města Foz do Iguacu. Ale jinak ukazuje, že o JK ví své. "Byl jedním z našich nejdůležitějších prezidentů, demokrat, velký reformátor, zakladatel Brasílie," chrlí ze sebe Samuel znalosti. "Dost si ho vážíme, třeba u nás ve Foz do Iguacu je po něm pojmenována hlavní ulice."

Skutečně, JK stojí vysoko na pomyslném brazilském Olympu. Výše v národním povědomí vystoupali snad jen bojovník za nezávislost na Portugalsku Tiradentes, jeden z prvních letců světa Santos Dumont a legendární fotbalová desítka Pelé. Téměř v každém městě se najde most, ulice nebo škola, jež nesou Kubitschekovo jméno či iniciály JK.

Velké úcty se mu dostává především v jeho domovském státě Minas Gerais, který byl dlouhá léta jeho hlavním politickým kolbištěm. V rodné Diamantině nezaváhali a z domu, kde přišel malý Juscelino na svět, udělali malé muzeum, které se stalo lákadlem pro brazilské turisty.

Ohromnou oblibu mezi všemi brazilskými vrstvami si Žotaka vybojoval svým bezprostředním chováním a osobním šarmem: dokázal komunikovat jak s intelektuály, tak s dělníky. "S lidmi to opravdu uměl. Říkalo se mu ,usměvavý prezident'," vykládá doktorka Amalia z Fortalezy na severovýchodě Brazílie. "Vždycky se tvářil takhle," předvádí široký úsměv od ucha k uchu. "Byl také čestný, co slíbil, to buď splnil, nebo se o to pokoušel. Ne jako dnešní politici," vychvaluje Kubitscheka.

Mnohem kritičtější je padesátnice Terezinha Lopes Mesquitová, která vede kulturní centrum v obci Lídice. "Byl jeden z těch lepších prezidentů, ale moc rozhazoval. Dodnes nechápu, k čemu bylo tak nutné postavit Brasílii. Stála kvanta peněz a nic z toho. Mohly se dát na důležitější věci," mudruje nad jeho rozhodnutím vybudovat na zelené louce zbrusu novou metropoli.

Město jako pomník

Právě uměle vytvořené hlavní město, které si "vydupal" z ničeho, je monumentálním pomníkem Kubitschekova prezidentství. V metropoli je hvězdou první velikosti, až to trochu zavání posmrtným kultem osobnosti. Na paláci Burati visí velký plakát s Kubitschekovým rozesmátým portrétem a nápisem: "Jeden muž, jedno město, jeden národ." Nechybí ani velký žulový památník s Kubitschekovou sochou, která z výšky kyne lidu. Uvnitř této stavby lze vidět mnoho prezidentových dokumentů (například občanský průkaz či vysokoškolský diplom), osobních věcí nebo fotografií z různých fází jeho života. V knihovně, jejíž svazky hlídá strážce v nažehlené bílé uniformě, si podle stovek knih vyvedených v kůži může člověk udělat představu o šíři Žotakových zájmů. Najdete tu jeho Dějiny Brazílie, odborné publikace o sociologii či medicíně nebo třeba Meyrinkova Golema.

Dámy jistě zpozorní při prohlídce modelů pro všechny příležitosti (od pyžama po oděv na prezidentskou inauguraci) ze šatníku jak Kubitscheka, tak jeho ženy Sarah. Pánům pak poněkud zatrne u výstavky nástrojů, které JK využíval ve své původní, urologické praxi.

"Finále" však přichází v prvním patře. V zatemněném sále stojí osvícená černá rakev s nápisem Zakladatel. Co chvilku u ní postojí lidé, aby svému prezidentovi, kterého mají všichni Brazilci zapsáného v myslích právě pod tímto vzletným titulem, vzdali za jeho úsilí o lepší Brazílii tichý hold.

TOMÁŠ NÍDR

obsah | osobnosti