Malíř, jehož vášní byl akt

Soubornou výstavou představuje Galerie hlavního města Prahy Rudolfa Kremličku, neprávem poněkud opomíjeného velikána výtvarného umění. Návštěvníci mohou více než 200 jeho děl zhlédnout do 21. ledna příštího roku.

Instalace v Domě U Kamenného zvonu dává ucelený přehled o všech vývojových etapách a názorových proudech jednoho z předních zakladatelů českého moderního malířství. Pocta Kremličkovi se uskutečňuje po půlstoletí. Srovnatelná retrospektiva se konala v 50. letech v pražském Mánesu, předtím velkou ucelenou výstavu uspořádala malíři Umělecká beseda v roce 1932, pár měsíců před jeho předčasným úmrtím.

Pod vlivem Slavíčka i Zoly

"Byl to velký elegán, dobrý sportovec, vášnivý diskutér, a především výborný a vzdělaný malíř, ve své době uznávaný i v cizině, kde měl značný respekt," řekl k expozici nazvané Rudolf Kremlička (18861932) její kurátor Karel Srp. Podle něho je dobré všimnout si hned na úvod osobní fotografie umělce. "Na portrétu jsou vidět atributy, které ke Kremličkovi nerozlučně patří - cigareta a bambusová skládací hůl, patřil k nim i psík Gloria," uvedl dále Karel Srp.

Samotná expozice je rozdělena do několika hlavních částí, které představují Rudolfa Kremličku z mnoha uměleckých pohledů, často úplně neznámých. "Kremlička totiž hodně varioval, navracel se ke svým oblíbeným motivům, a tak vzniklo mnoho děl na stejné téma, ale v jiném světle, jiných barvách a atmosféře," uvedl Karel Srp. Některá plátna se proto budou zdát návštěvníkům pro Kremličku netypická. Příkladem je mimo jiné obraz Florencie, Z Petrohradu, Bárky na břehu, ale například i variace Českého ráje a další.

Kremličkova "období" jsou ovlivněna řadou osobností, mimo jiné přátelstvím s malířem Antonínem Slavíčkem, který mu ukázal svoje milované Kameničky, vesnici ve východních Čechách. Zde čerpal Rudolf Kremlička nejen krajinářská zátiší, ale maloval zde i pracující, kteří s tímto koutem Čech byli spojeni řemeslem (tkalce, ševce, přadleny...). Velkou pozornost věnuje instalace Kremličkovi jako znalci ženského těla a malíři aktů. Pod vlivem Degase začal malovat tanečnice v nejrůznějších polohách, až dozrál k prvnímu aktu nazvanému Nana (1918), kde se navíc ještě přidal vliv spisovatele Emila Zoly. Karel Srp prozradil, že kvůli kresbám aktů se Kremlička rozešel se svojí konzervativní rodinou, především bratrem, rovněž umělecky nadaným právníkem.

Současná expozice, jejíž podstatnou část právě akty tvoří, dokazuje, že Rudolf Kremlička udělal dobře, že za svým uměleckým motivem šel i přes nepřízeň rodiny a nezůstal jen u malby krajiny, s níž začínal.

Znalec ženského těla, krajinář i portrétista

Výstava v Domě U Kamenného zvonu představuje Kremličku jako znalce ženského těla, ale také jako niterného krajináře a dokonalého portrétistu. Přibližuje jeho mistrovské proniknutí do techniky olejového obrazu, lavírované tušové kresby a litografie. V reprodukci obraz Plachetnice v přístavu, olej na plátně z roku 1929.