Koželuha uvedou do tenisové Síně slávy

Sportovní génius své doby Karel Koželuh se dočká více než 55 let po své smrti uznání. Vynikající hokejista, fotbalista, ale především tenisový mistr světa bude zásluhou snahy neteře Hany Koželuhové-Sládkové a wimbledonského vítěze Jana Kodeše uveden do mezinárodní tenisové Síně slávy.

S nápadem přišel Kodeš a před čtyřmi lety vyzval Hanu Koželuhovou-Sládkovou, aby požádala o Koželuhovo zařazení do Síně slávy. Sama bývalá výborná tenistka zahájila korespondenci, předloni navštívila sídlo Síně slávy v americkém Newportu a letos 21. února obdržela dopis s oznámením, že její strýc Karel Koželuh bude do vybrané společnosti slavnostně uveden 15. července.

Zbývají jen tři pamětníci

"Dopis je krásně napsaný, až mě to dojalo, protože já jsem strýce znala velmi dobře," řekla Koželuhová-Sládková. Jeden rok jako mladá dívka bydlela v Praze ve strýčkově garsoniéře. "I tímto způsobem mu to trochu oplácím," řekla dnes osmasedmdesátiletá dáma, žijící ve Švýcarsku.

"Je to obrovský úspěch, že ho tam berou," řekl čerstvý šedesátník Kodeš. "Podařilo se dokázat, že byl podobný kalibr jako Borotra, i když nemohl hrát grandslamy, protože podepsal profesionální smlouvu. Nebylo jednoduché zdokumentovat jeho úspěchy, na světě jsou jen tři jeho pamětníci," řekl Kodeš.

Tahanice s muzeem

Radost z toho, že se Karel Koželuh stane sedmým českým rodákem zařazeným do Síně slávy, kalí jeho neteři jen jednání s vedením Národního muzea. To zatím nehodlá zapůjčit na výstavu do Newportu trofeje, třeba titul mistra světa nebo postříbřenou tenisovou raketu, dar od krajanů v Chicagu, které hráč získal.

"Jsem z toho zklamaná a cítím se trapně, protože nemůžeme dokončit, o co jsme s Kodešem čtyři roky usilovali," řekla Koželuhová-Sládková. Přesto zůstala optimistická. "Snad se řešení najde," uvedla.

Podle generálního ředitele Michala Lukeše je problém ve formulaci "v držení" Národního muzea, jak uvádí paní Sládková ohledně trofejí. "Národní muzeum je toho právního názoru, že jsou regulérním majetkem ČR, zatímco rodina tuto skutečnost prostřednictvím svého právního zástupce zpochybnila, zároveň však chce předměty půjčit a vyvést do zahraničí. Národní muzeum však nemá žádnou jistotu, že v momentně jak předměty opustí české území, nebude vznesena žaloba u soudu v cizině, mimo český právní řád a my se pak eventuálně budeme jen velmi těžko domáhat našeho práva a navrácení předmětů zpět do vlasti," napsal Lukeš.

Proto nechce Národní muzeun předměty zapůjčit, natož do zahraničí. "To je prostě postup dle předpisů a je zcela jedno o jaký sbírkový předmět se jedná," uvedl Lukeš. "Národní muzeum je především povinno hájit práva a zájmy státu," doplnil.

Sládková ukázala dopis, v kterém stojí, že muzeum trofeje zapůjčí jedině v případě, když se zřekne nároku na ceny. "Nezdá se vám to divné? Když se takhle chovají, tak jsem chtěla vědět, jak je získali, ale prý to třetí osobě nesdělí. V poslední dopise dokonce píší, ať je soudím," uvedla Koželuhová-Sládková. Žádala o osobní setkání s vedením muzea, ale nebyla vyslyšena.

Uloženo v depozitáři

Trofeje nejsou vystavené, leží v depozitáři v Terezíně. "Je to nedůstojné, že ty ceny leží někde v bednách s pavučinami," uvedl Kodeš a litoval, že český tenis nemá vlastní muzeum. "Nemám zájem ty ceny mít, nebudu je nikam prodávat. Jen je chci zapůjčit na výstavu, ukázat světu, aby prezentovaly i Českou republiku," řekla Koželuhová-Sládková.

Koželuh bude uveden do Síně slávy in memoriam a spolu s ním se této cti dostane dvojnásobnému vítězi US Open Patricku Rafterovi z Austrálie, Argentince Gabriele Sabatiniové nebo italskému sportovnímu novináři Giannimu Clericimu.

Koželuh doplní šestici tenisů pocházejících z bývalého Československa, kteří už svoje místo mezi tenisovými velikány mají. Těmi jsou Jan Kodeš, Hana Mandlíková, Jaroslav Drobný (za Velkou Británii), nyní už američtí občané Ivan Lendl, Martina Navrátilová a naposledy loni v červenci Jana Novotná.

Karel Koželuh se jako první Čech v historii stal v roce 1925 profesionálním mistrem světa a turnaj později nazvaný Bristol Cup vyhrál sedmkrát. Udivoval svojí sportovní všestranností - mimo jiné vstřelil jedinou branku ve finále mistrovství Evropy v hokeji v roce 1925 a o dva roky dříve hrál v útoku fotbalové reprezentace.

ČTK

obsah | osobnosti