Herec s chlapeckým půvabem

Jiří Hrzán se narodil 30. března 1939 v Táboře v rodině bývalého zahradníka československého prezidenta Edvarda Beneše. Od mládí vynikal ve sportu. Věnoval se atletice a nejlépe mu šly běhy na střední trať - jeho osobní rekord na osm set metrů 1:58,0 byl jen o dvě sekundy horší než tehdejší rekord v jeho dorostenecké kategorii. Kromě toho ale hrál hokej, házenou, volejbal a hlavně fotbal, což se mu později hodilo ve fotbalovém klubu Amfora složeném ze známých osobností ze showbyznysu.

Díky sportovní průpravě byl Hrzán také skvělý akrobat. Miloval výšky a ani v nebezpečných scénách se nenechával zastupovat kaskadéry. Pověstná byla také jeho záliba ve šplhání po zdech domů, okapových rourách nebo přecházení po úzkých římsách. Což se mu nakonec stalo osudným.

Hrzánova cesta k divadlu byla přes jeho nepochybný talent poměrně složitá. V mládí měl totiž logopedickou vadu -neuměl říkat "ř". A také koktal.

Podle Andreje Halady, který se ve své knize 77 českých filmových komiků odvolává na informace od Jaroslava Vostrého, spoluzakladatele a šéfa Činoherního klubu, kde Hrzán hrál, byla příčina koktání zřejmě nervového původu. Když totiž bylo divadlo na zájezdu v Londýně a Hrzán se nemusel bát, že mu publikum nebude rozumět, mluvil plynně.

Je zajímavé, že později někteří režiséři této Hrzánovy vady, která se ovšem v průběhu let zlepšovala, využili ve svých představeních nebo filmech a udělali z ní součást role. Buď hrál žvatlající opilce jako třeba v divadelní a pak i filmové inscenaci Pension pro svobodné pány nebo ve filmu Svatba jako řemen, anebo plachého a z nesmělosti občas koktajícího mladíka jako třeba v jedné ze svých nejúspěšnějších komedií Pane, vy jste vdova či Drahé tety a já. Když se v letech 1964 až 1965 formovalo složení Činoherního klubu a z Ostravy přišli Jan Kačer, Jiří Kodet, Petr Čepek a další, s Hrzánem -hercem malé postavy a nenápadného zevnějšku se příliš pro titulní role nepočítalo. Brzy si však získal publikum svým chlapeckým půvabem, jakoby bezbranným pohledem a mimořádným pohybovým talentem a schopnostmi mimického vyjádření.

Jeho první velkou rolí v divadle byl sluha Syr v Menzelově inscenaci Machiavelliho Mandragory v roce 1965. A pak přišly i další úspěchy - Hrzán se zaskvěl jako Dobčinskij v Revizorovi od N. V. Gogola i ve hře S. O'Caseyho Penzion pro svobodné pány.

Poprvé ve filmu

Hrzán si poprvé zahrál ve filmu v dramatu Bloudění v roce 1965. A hned o dva roky později přišly velké hity - jednak si zahrál v Krejčíkově adaptaci divadelního představení Penzion pro svobodné pány a poté i v komedii Svatba jako řemen, kde ztvárnil ženicha, jenž je svými kamarády obviněn ze znásilnění. Tady se setkal s Ivou Janžurovou a Vladimírem Pucholtem.

V roce 1968 účinkoval Hrzán ve válečném filmu Nebeští jezdci, kde dostal hlavní roli českého pilota v anglickém letectvu během druhé světové války. A přestože to rozhodně nebyla komedie, byla to jedna z nejsilnějších rolí, které kdy hrál.

K těm nejznámějším a nejlepším komediím v jeho kariéře patří zejména film Pane, vy jste vdova (1970), Slaměný klobouk (1971), Homolka a Tobolka (1972), Drahé tety a já (1974) a Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, kde si zahrál jednoho z vodnických nápadníků Thomase.

Hrzán hrál i v pohádkách a filmech pro děti jako O ševci Matějovi, O Terezce a paní madam, Lucie, postrach ulice a ... A zase ta Lucie. Nejznámější je však jeho Víla Amálka, animované večerníčky o malé víle, které Hrzán namluvil. Účinkoval také v několika seriálech - Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pultem (1977) a Arabela (1979).

Ústup ze slávy

Druhá polovina 70. let znamenala pro Jiřího Hrzána postupný ústup ze slávy. Normalizace společnosti po roce 1968 znamenala, že se v Činoherním klubu musely začít z repertoáru stahovat některé hry. Většinou ty, v nichž Hrzán hrál. A ačkoliv si, jak sám v několika rozhovorech v té době přiznal, nedokázal představit, že by musel z Činoherního divadla odejít, v roce 1976 k tomu došlo. Po incidentu v Ostravě, kde spadl z římsy jednoho hotelu, kam lezl do pokoje za nějakou slečnou, nebyla Hrzánovi obnovena smlouva. Ačkoliv tento pád ještě přežil, jeho život bezpochyby ovlivnil.

Hrzán začal vystupovat již jen v televizních pořadech a jezdit po estrádách a dokonce i zpíval společně s Lenkou Kořínkovou. Své frustrace pak začal čím dál tím více utápět v alkoholu. V roce 1980, během doby, kdy natáčel nepříliš povedenou komedii Buldoci a třešně, se stala Hrzánovi osudnou jeho vášeň lézt po domech. Při pokusu dostat se k jedné ze svých přítelkyň, která ho odmítala, spadl z pátého poschodí a 24. září 1980 se zabil. Naplnila se tak údajná věštba vědmy, která v mládí Hrzánovi předpověděla, že pro něj bude kritický čtyřicátý rok jeho života. Když ten přežije, dožije se údajně vysokého věku. Bohužel, vědma se o několik měsíců ve své předpovědi spletla.

MAREK BIČÍK

obsah | osobnosti