Milovník na jevišti i v životě

Hugo Haas se narodil 18. února 1901 v Brně. Jeho otec Zikmund byl židovský obchodník s obuví, matka ruská emigrantka, oba se však přes svůj původ hlásili k Čechům a své děti posílali do českých škol.

Měli na ně velký vliv - otec zejména svým smyslem pro humor, matka svými uměleckými sklony - výborně zpívala a recitovala. Muzikální nadání po ní zdědili i oba její synové. Pavel, který za druhé světové války zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi, studoval hudbu u Leoše Janáčka a později se stal známým skladatelem. A také Hugo se na konzervatoři začal připravovat na dráhu operního pěvce.

Na jedno školní představení se přišel podívat i tehdejší ředitel brněnského Národního divadla a nabídl mu angažmá v činohře. Hugovi se nechtělo, ale otec mu řekl: "Musíš to zkusit, pan ředitel Štěch je naším váženým zákazníkem." Hugo jej poslechl a v devatenácti z konzervatoře odešel.

Ze začátku byl na novou činoherní kariéru pyšný, ale pořádné role nepřicházely. Namísto vysněného Romea hrál jen "druhé dvořany". A tak si to přes Olomouc a Ostravu namířil do Prahy, kde se uchytil ve Vinohradském divadle. Tam konečně získal role milovníků a elegantních mužů. Takových, jaký byl i v osobním životě. K jeho milenkám či partnerkám patřila nejprve tehdejší hvězda němého filmu Andula Sedláčková a později i další - Olga Scheinpflugová (ještě předtím, než si vzala Karla Čapka) - a také Adina Mandlová nebo Ljuba Hermanová. A bylo i spousta dalších - Haas se dlouhá léta nechtěl nechat spoutat.

"Hugo byl nesmírně nadaný a výtečný herec. Velká osobnost. Jenže se taky vydržel tři dny flákat po barech, mnohdy přicházel domů opilý nebo jsem ho tři dny neviděla, protože přespával u přátel nebo u nějaké bardámy. Protože utratil všechny peníze v barech nebo za kokain, nezbývalo mu každou chvíli na domácnost, takže jsem musívala sáhnout i do vlastní kapsy," vzpomínala na Huga Adina Mandlová ve svých pamětech.

Od Načeradce ke Galénovi

Roku 1929 přešel Haas z Vinohrad do Národního divadla. A kromě milovníků se zde dostal i k charakterním rolím, v nichž dokazoval, že je opravdu skvělým hercem. Například způsobem, jakým ztvárnil doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci, kde exceloval jak na jevišti, tak ve filmu.

Na stříbrném plátně začínal Haas ještě v němé éře, kdy natočil čtyři filmy nepříliš vysoké kvality. V roce 1931 však přišel zlom. V komedii Muži v offsidu natočené podle stejnojmenné knihy Karla Poláčka si Haas "střihl" roli fotbalem posedlého pana Načeradce a sklidil ohromný úspěch. Muži v offsidu se stali jedním z nejnavštěvovanějších filmů třicátých let. Zajímavé je, že vedení filmové společnosti se příliš nezdálo, aby jednu z hlavních rolí hrál Haas, který ve filmu ještě nebyl příliš velkou hvězdou. Ale jeho obsazení si vynutil sám Karel Poláček.

Hugo Haas od té doby natočil velké množství společenských a situačních komedií, k nimž si často psal i scénáře a nakonec je i režíroval.

Dlouhá svatební cesta

V polovině třicátých let byl Hugo Haas na vrcholu kariéry a zdálo se, že ho nic nemůže zastavit. Dokonce se trochu uklidnil i v osobním životě, když se v roce 1938 oženil. Při natáčení filmu Děvčata, nedejte se se Haas seznámil s mladičkou začínající herečkou Marií von Bibikoff.

V únoru 1939 se jim narodil syn Ivan, to už však pro Haase nastaly krušné chvíle. Nástup fašismu mu zničil všechno. Jako Žid dostal výpověď z Národního divadla, nesměl točit filmy a nemohl chodit do svých milovaných kaváren a podniků.

Díky Bibi, jejíž otec pocházel ze staré ruské šlechtické rodiny a byl posledním ruským velvyslancem ve Švýcarsku, získali oba vízum do Francie. Sbalili kufry a narychlo odjeli - s trpkým humorem tomu říkali "opožděná svatební cesta".

Dvouměsíčního Ivánka raději nechali před strastiplnou cestou v péči švagrové a ošetřovatelky s tím, že se pro něj vrátí. Nakonec se všichni shledali až po válce. Hugo a Bibi Haasovi totiž museli před Němci utíkat i z Francie. Útočištěm se jim staly Spojené státy.

V Americe pomohla Haasovi pověst dobrého herce z Evropy a hlavně celosvětový úspěch filmu Bílá nemoc. Nejprve hrál pro krajany, ale záhy se dostal na Broadway a do Hollywoodu. Stal se snad jedinýmčeským hercem, který se tam dokázal prosadit. Byl angažován do desítek rolí, kvůli přízvuku hrál vesměs cizince, třeba i vedle mladičkého Gregory Pecka. V pokračování herecké kariéry mu však zabránilo astma.

Filmu zůstal věrný alespoň jako producent a režisér. Založil si filmovou společnost. Po válce z Československa dorazil i syn Ivan a nakrátko zavládla v rodině Haasových idyla. Ale netrvala příliš dlouho.

Smrt bratra Pavla v koncentračním táboře, vývoj v bývalé vlasti a rozčarování z chování některých přátel způsobily to, že Haas trpěl velkými depresemi. Návrat do vlasti odložil "na neurčito".

Když se syn Ivan postavil na vlastní nohy, Haasovi se rozvedli. Bibi odjela k matce do Vídně. Hugo Haas ji často navštěvoval, nakonec v Americe zlikvidoval svou firmu a usadil se také ve Vídni, kde se o něj Bibi v podstatě i nadále starala.

Když v roce 1963 oslavovalo Národní divadlo v Praze 80. výročí založení, pozvalo Haase na návštěvu. Po dlouhém přemlouvání přijel, setkání s bývalými kolegy mu udělalo radost, ale poměry panující v republice ho znechutily. Měl i trochu strach, a tak po týdnu narychlo odjel. Do vlasti se už nikdy nepodíval. Zemřel 1. prosince 1968 ve Vídni.