Jakub Doležal: Čechoamerický mladý herec

Americký herec Jakub-Richard Doležal (21) se narodil v Praze. Za velkou louží už natočil dva filmy a čekají ho další herecké příležitosti. Natáčet bude ve Spojených státech i v Česku.

Když mu byl rok, emigrovali jeho rodiče přes Itálii do Spojených států. Do rodných Čech se vrací velmi rád. S rodiči a s mladším bratrem žije nyní na Floridě.

Téměř dvacet let žijete ve Spojených státech. Jak časté jsou vaše návraty do České republiky?

- Od roku 1996 přijíždím prakticky každé léto. Pokud mi to nevyjde, určitě si udělám čas na Vánoce. Rád navazuji kontakty. Učím se jednat a spolupracovat s lidmi, zdokonaluji svou češtinu. Chci poznávat Českou republiku, lidi, kteří zde žijí. Je to zajímavá země. Ne nadarmo sem přijíždějí lidé z celého světa.

Máte za sebou dva celovečerní filmy. Ve filmu "Filthy" (Špína) hrajete hlavní roli, přesněji dvojroli. Co musí člověk v Americe udělat, aby se u filmu prosadil?

- Je to těžké. Ani já jsem se vlastně ještě neprosadil. Ti, co o tom rozhodují, vám to musí dovolit. Pak stačí jeden člověk, který vás začne tlačit dopředu a udělá z vás hvězdu. Jde ale o to, aby si vás vybrali. Musíte o to hodně usilovat, tvrdě na sobě pracovat, zasloužit si to. Milovat tu práci, aby druzí cítili, že s vámi chtějí pracovat. O práci u filmu přitom usiluje obrovské množství lidí. Každý chce být známý, každý chce mít peníze.

Máte vedle sebe někoho, kdo vám pomáhá?

- Po řadu let jsem myslel, že nemám štěstí na hodné lidi. Trápilo mě to. Našel jsem je v Čechách. Například Helenu Růžičkovou, Zdenu Weinrichovou, Zdeňka Trošku, Václava Glazara, Jirku Krampola. Mou velkou oporou je i má kamarádka Rose Angelina Mendola - začínající americká zpěvačka. Je mnohem šikovnější, než jsem já. Vzájemně si pomáháme, podporujeme se. Myslím, že se společně prosadíme.

Film Filthy je horor. Kdy bude mít premiéru?

- Bude ještě letos, přesně 31. října. Ten den je u nás Halloween.

A dočkáme se premiéry i v České republice?

- Myslím, že určitě. Otázka je kdy. To záleží na režisérovi. Zatím se film dokončuje.

Čeká vás nejspíš úspěšná kariéra. Vašemu otci to prý předpověděly karty. Věříte tomu i vy?

- Rád bych tomu věřil. Karty to potvrzují. Psychicky to člověka povzbudí. Dodá to elán, chuť, aby se člověk ještě více usiloval.

Letos jste byl hostem Filmového festivalu v Karlových Varech. Jak na vás festival zapůsobil?

- Měl jsem z něj báječný pocit. Byl jsem v přítomnosti skvělých osobností. Setkal jsem se s lidmi, kteří ve své profesi již hodně dokázali, jsou bohatí a mají jasnou další kariéru. Čekal jsem, že se se mnou nebudou chtít bavit. Byl jsem mile překvapen jejich vstřícností.

Kromě filmového festivalu jste stihnul úspěšně zakončit dvouměsíční stáž na Karlově univerzitě. Je pro vás důležité studovat, přijímat nové informace?

- Určitě. Myslím, že budu průběžně studovat až do svých 28 let. Protože můj cíl, až budu starší, až se k tomu dopracuji, je pomáhat lidem, dětem. Aby člověk pochopil mezilidské vztahy, aby věcem rozuměl, aby se nenechal oklamat, k tomu potřebuji vzdělání, znalosti. Proto se stále učím.

V USA jste vystudoval herectví, fyziku a historii. Zajímavá kombinace. Proč fyziku?

- Je to obor, který mě zajímá. Umožní vám pochopit věci, které nás obklopují. Třeba proč voda, když mrzne, mrzne odshora dolů. Jiné kapaliny přitom mrznou od spoda nahoru. Proč se tak děje? Zajímá mě to. Jsem zvědavý.

Naznačili jste, že herecká kariéra je začátek, že vás láká práce s lidmi. Pošilháváte snad po dráze politické?

- Rád bych. Lákají mě obě kariéry - herctví i politika. Má cesta mě zatím vede spíš k herectví. Ale do politiky bych rád jednoho dne vstoupil.

Když přijedete z Floridy do své rodné vlasti, jaký cítite rozdíl?

- Rád se s lidmi zastavuji, rád s nimi hovořím. Zjišťuji ale, že tady nemůžete jen tak z ničeho nic zastavit lidi na ulici a začít se s nimi bavit. Koukají se na mě, jako kdybych byl tak trochu blázen. Asi stále ještě nechápu kulturu, která tady je. Když jsem v Americe, a je to možná tím, že jsem tam vyrostl, je to jiné. Mohu zastavit kohokoli a začít se bavit o čemkoli. Nedívají se na mě jako na blázna.

Umíte dobře česky. Mluvíte doma na Floridě rodnou řečí?

- Ano. S rodiči doma mluvíme jenom česky. I když bratr Josef, který se narodil v Americe, moc česky mluvit nechce. Takže s bratrem hovořím po anglicky.

Cítíte se být víc Američanem, nebo Čechem?

- Já nevím, mám to smíchané. Obě kultury. Nevím, kam víc patřím. Když jsem v Americe, cítím, že tam úplně nepasuji. Stejně tak v Čechách. Asi je to tím, že jsem mladý, že ještě přesně nevím, co a jak. Cítím se příjemně v obou zemích, ale nevím, kdo jsem, zda Američan, nebo Čech.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

- Po návratu do Ameriky mám naplánovány schůzky s režiséry. Budeme hovořit o další práci. Jsem člověk, který nerad sedí. nerad zbytečně promrhávám čas.

Takže na obzoru jsou další filmové role?

- Ano. Budou další věci. Snad. Držím si palce.

Takže držím palce i já.

EVA SOVOVÁ

obsah | osobnosti