Státní ceny dostali Vladimír Körner a František Fröhlich

Státní ceny za literaturu a překlad dostali prozaik a scenárista Vladimír Körner a překladatel z angličtiny a severských jazyků František Fröhlich. Ocenění oběma laureátům v pondělí v Českém muzeu hudby předal ministr kultury Martin Štěpánek.

Státní cenu za literaturu i za překladatelské dílo uděluje ministerstvo kultury od roku 1995 v návaznosti na tradici první republiky, o jejíž obnovu se zasloužil tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid.

O laureátech obou cen vždy rozhodují poroty jmenované ministrem kultury. Pro letošní rok ministerstvo obdrželo 27 návrhů na ocenění za původní tvorbu a 12 návrhů na cenu za překlad. Vedle prestižního titulu dostávají jeho držitelé i finanční odměnu. Dosud literáti a překladatelé dostávali od státu 250 000 korun, respektive 125 000 korun. Od letošního roku to je to 300 000 korun pro oba laureáty.

Sedmašedesátiletý Körner působil v letech 1962 až 1991 jako dramaturg a scenárista v barrandovském filmovém studiu. Napsal řadu románů a novel, divadelní hru Huncléder - Psí kůže a spolupodílel se na filmových scénářích Kuře melancholik, Stín kapradiny, Zánik samoty Berhof či Cukrová bouda. Především jej však proslavily prózy Adelheid a Údolí včel (původně psaná jako scénář), které působivě zfilmoval František Vláčil. Je také autorem scénářů k filmům Kukačka v temném lese a Pramen života.

Loni měl premiéru snímek Milana Cieslara Krev zmizelého natočený také podle Körnerova scénáře. Podle jeho textu vznikly i televizní seriály, například Lékař umírajícího času. Körner je držitelem několika cen a vyznamenání na filmových a televizních festivalech, mimo jiné Velké ceny na MF televizních filmů v Sapporu (Kukačka v temném lese, 1986), Prix Europa Berlín (Anděl milosrdenství, 1994) či Ceny Vladislava Vančury (2002).

Frölich překládá hlavně severské autory

Dvaašedesátiletý Fröhlich do češtiny převádí hlavně prózu a drama: dílo Karen Blixenové, Hanse Christiana Andersena, Augusta Strindberga či Harolda Pintera. Připravil 41 překladů z dánštiny, 16 ze švédštiny, 11 z norštiny a 37 z angličtiny). Zvláštní kapitolou jeho činnosti je mimořádná pozornost, kterou v posledních letech věnuje dílu Henrika Ibsena. Na přelomu 60. a 70. let pracoval v Československém rozhlasu, v letech 1969 až 1972 v Institutu překladatelství a tlumočnictví při Univerzitě 17. listopadu, od roku 1972 je překladatelem na volné noze. V roce 1990 začal učit externě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Na úvod ceremoniálu vystoupil premiér Mirek Topolánek s projevem nazvaným O významu české kultury v integrované Evropě a globalizovaném světě. Premiér zdůraznil, že stát potřebuje kulturu, "bez kultury" nemůže přežít. Podle něj se konstitutivní charakter kultury málo oceňuje, umění vnímá jako "jazyk civilizace", jako příslušnost k jediné evropské civilizaci.

Z hlediska financování kultury připomněl, že stát má vůči kultuře své závazky, ale dotace ze státního rozpočtu nepokládá za systémové řešení. "Není správné, když je umělec závislý na podpoře od státu. Pokud už dotace mají být, měly by granty rozdělovat nezávislé instituce, nikoliv ministerstvo," uvedl. Řešením je podle něj např. změna daňového systému, která by vedla k větší podpoře mecenášství. "Ale do té doby nenecháme kulturu na holičkách," slíbil premiér.