České španělské sklo u Madridu

V největší dochované historické sklárně z 18. století nedaleko Madridu (ve španělském královském místě La Granja de San Ildefonso u Segovie), přeměněné nedávno v muzeum a sklářské středisko, je otevřena až do 12. ledna příštího roku výstava Španělské sklo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (UPM). Výstava se koná na náklady španělské strany, která zjistila všechny podmínky pro konání výstavy. Je to poprvé, co byl do Španělska dovezen soubor španělského skla. Sama tato skutečnost nazančuje, jak si Španělé tohoto souboru cení.

Na výstavu bylo vybráno 68 nejlepších a nejlépe dochovaných ukázek z celkového souboru asi 120 kusů. Svou osobitou tvarovou syntézou vždy španělské sklo upoutávalo. Jeho výroba se datuje velmi záhy, prakticky už od 7.-8. století před naším letopočtem. Španělské sklárny existovaly až do napoleonských válek, kdy většuna z nich zanikla v důsledku válečných událostí. Významná tradice se udržovala v Katalánsku, zejména v Barceloně, kde najdeme záznam o existenci cechu sklářů už v roce 1455, kdy se jeden ze sklářů stal dokonce městským radním. Portugalský zeměpisec Gaspar Barreiros konstatuje ve své knize Chorografia de algunos lugares, že sklo, které viděl v Barceloně, je tak dobré jako benátské. Zachovala se i svědectví o používání katalánského skla v Římě.

Období 16. a první poloviny 17. století se shoduje s největším rozmachem katalánského skla, kdy úspěšně konkuruje i benátskému sklu, tento vzestup trvá až do roku 1659, kdy barcelonská radnice vydává pokyny k obnově sklářské kvality a nařizuje, aby se prodávalo pouze v obchodech s oficiálním povolením. Skláři působili také ve Valencii, v Aragonsku a v Kastilii. Kromě italských vlivů se tu uplatňují i vlivy orientální, maurské, vycházející z muslimské tradice na Iberském poloostrově, což je typické zejména pro jižní část Španělska, Andalusii.

Nemůže ujít ani pozornosti, že španělsko sloužilo dlouhou dobu za obchodní základnu českého skla pro export nejen do Španělska, ale do celé španělské Ameriky. Čeští autoři si nemohli nepovšimnout osobitých formálních vlastností španělského skla tím spíše, že je velmi dobře zastoupeno ve sbírkach UPM a při mnoha příležitostech bylo použity jeho osobité hýřivé obrysy. Tak například už Augusta vyzdvihl některé charakteristiky španělského skla, především v souvislosti se skutečností, že čeští skláři odcházeli do Španělska již v 17. století, takže "sklo těchto zemí vykazuje základní rysy českého skla". Jiřík upozornil, že pro Španělsko vzniklo mnoho českého skla s nápisy španělskými. Tyto nápisy vznikaly podle pokynů lidí, kteří v dané oblasti žili a pracovali, jako například jezuita Michal Sabel.