Marriner zpátky v Praze

Proslavil se i jako spolupracovník režiséra Miloše Formana, vybíral hudbu ale i pro úspěšné filmy Anglický pacient či Vzpomínky na Afriku. V Rudolfinu, kde minulý pátek uvedl díla Mozarta, Suka a Brahmse, stačil opravit i historické hodiny v dirigentském pokoji (je totiž sběratelem starých hodin) a zodpovědět několik otázek.

Letos se poprvé objevuje v programu vašich koncertů i český skladatel Josef Suk. Jaký máte vztah k české hudbě?

Jako původně houslista jsem v orchestrech často hrál české skladatele, stejně tak později, když jsem vedl orchestr Academy - od Stamice a Zelenky až po Martinů a Suka, samozřejmě hlavně Dvořáka a Smetanu. Tehdy jsem často spolupracoval i s českými sólisty, pianistou Ivanem Moravcem a houslistou Josefem Sukem, takže i ze sentimentálních důvodů jsem zvolil hudbu jeho dědečka.

Jako mozartovský znalec jste spolupracoval s Milošem Formanem při natáčení Amadea a vybíral hudbu pro film. Jak to probíhalo?

S Milošem mne seznámil autor předlohy, dramatik Peter Shaffer. Miloš toho tehdy o Mozartově hudbě moc nevěděl, takže jsem ho spolu s Peterem a producentem Saulem Zaentzem pozval k sobě domů a tam jsme týden vše probírali a vybírali hudbu k filmu. Bylo to ještě před natáčením, takže vlastně film se pak točil až na vybranou hudbu a až na dvě malé korekce se Miloš skutečně držel toho, co jsme tehdy vybrali. Když pak natáčení skončilo, byl již velkým znalcem hudby tohoto skladatele, a na tom mám i trochu podíl.

Viděl jste novou rozšířenou verzi Amadea a doplňoval jste pro ni i hudbu?

Přiznám, že ne a ani jsem nevěděl, že světová premiéra byla v Praze. Ale před novým uvedením mne Miloš požádal, abych pro novou verzi doplnil Mozartovu hudbu pro skleněnou harmoniku.

Změnilo se něco na interpretaci Mozarta v posledních letech?

Určitě, hlavně velké symfonické orchestry si uvědomily, že nelze hrát Mozarta jako autory 19. století a je třeba dodržovat zvyklosti Mozartovy doby i když se hraje na moderní nástroje. Dávám také přednost menším obsazením, pro které Mozart psal, než větším orchestrům. Je to ale náročnější pro hudebníky, je na ně více vidět, více se vystavují veřejnosti.

Kde působíte v současnosti?

Nemám stálý orchestr, těch čtyřicet let bylo dost - vedl jsem orchestry v Londýně, Los Angeles, Minnesotě či Stuttgartu. Skončil jsem i operní angažmá ve francouzském Lyonu, ale opera je stále mým velkým koníčkem. Neomezuji se dobou klasicismu, rád bych nastudoval i Pucciniho Bohému. A rád diriguji i mládežnické orchestry.

Jste po šesté v Praze, měl jste vůbec čas si ji prohlédnout?

Při předchozích návštěvách ne, kromě hotelu a koncertních sálů jsem více nestihl, ale tentokrát jsme přijeli s manželkou a přáteli na více dní, takže snad poznám Prahu důkladněji.