Příběh Viktora Koženého v románu

V dubnu 1990 přijel na návštěvu Československa papež Jan Pavel II. Trvala pouhé dva dny, ale mnozí věřící na ni dodnes vzpomínají. O den později přijel podnikatel Viktor Kožnar. Jeho návštěva trvala čtyři roky a jeho věřitelé na ni nezapomenou nikdy.

Tak začíná román o "loupeži století", české kuponové privatizaci, který má vyjít 20. dubna. Úvodní popis příjezdu Viktora Kožnara do pražského hotelu Alcron, kde se uvede jako předvoj delegace amerických senátorů, střídá líčení jeho prvotních kontaktů v porevolučním Československu. Dlouho před začátkem privatizace se "pilířem Kožnarova podnikání" stává trojice důstojníků předlistopadového ministerstva vnitra - Jaroslav Kolář, Boris Tupý a Jiří Čapek. První z nich, bývalý agent, plní roli vypravěče, druhý je společník, který ve finále Kožnara připraví o peníze. Čapek v ději figuruje jako ředitel banky Pragia. Skončí neslavně - v sudu na dně přehrady.

Pět dalších zaměstnanců vnitra se po propuštění stane řediteli Kožnarových podniků. Společně s nimi, s "otcem privatizace" Dušanem Špalíčkem či s Lucií Velenskou, svou dávnou studentskou láskou, spouští Kožnar v lednu 1992 reklamní kampaň za stovky milionů. Známí umělci přesvědčují lidi, kteří nevědí co s kupony, aby je svěřili "cambridgeským investičním fondům". Prostřednictvím 800 tisíc kuponových knížek Kožnar následně získává desetinu českého průmyslu. Fondy mění na holding. Nový přítel z Baham Kožnarovi radí, jak z neprůhledné změti společností, kterým bezvýhradně vládne, vyvést peníze.

Smutný příběh končí zastřelením Kožnara na jezeře ve Švýcarsku. Ještě předtím se však čtenář dozvídá, že v důsledku Kožnarova podnikání přišlo Česko během privatizace o padesát miliard korun. Své sehrála i podpora exministra vnitra Petra Kosíka a přízeň ministra financí, později premiéra Václava Horáka. "Doufejme, že mu to vyjde," nechal se Horák slyšet předtím, než mu Kožnar "zachránil privatizaci".

Vyšetřovatel Vozka, který ještě před smrtí Kožnara připraví jeho obvinění, je poté přeložen. Dává výpověď. Redaktorka deníku Zítřek Věra Lukášová, která se na Kožnarovy firmy zaměří, je při cestě domů zbita. Poté, co jí šéfredaktor odmítne text o pochybných pobočkách Kožnarova holdingu na Kypru, odcházejí s policistou Vozkou -už jako manželé - na venkov. Tam později Věra předává rukopis Dennisi Kanovi. "Jako literatura faktu to neprošlo, napište to jako román," vyzývá ho.

Kdo by se mohl v knize poznat

Viktor Kožnar - Viktor Kožený, zakladatel harvardských fondů

Dušan Špalíček - Dušan Tříska, otec privatizace

Václav Horák - Václav Klaus, tehdejší ministr financí, později premiér

Petr Kosík - Petr Čermák, bývalý ministr vnitra

Boris Tupý - Boris Vostrý, Koženého spolupracovník

Kuponová real fiction

"A kde na to vezme peníze?" zeptal se.

"Původ peněz tě přece nikdy nezajímal, Václave," usmál se Špalíček. Horák souhlasně pokynul hlavou. "Doufejme, že mu to vyjde."

(rozhovor ministra financí Václava Horáka s "otcem privatizace" Dušanem Špalíčkem)

Reklama Cambridge Investments Funds zapůsobila na český a slovenský národ jako zemětřesení.

Ve čtvrtek 23. ledna při obvyklém ranním poslechu Radiožurnálu dostali první dávku reklamy.

Ta pokračovala cestou do práce ulicemi se stožáry poutačů s tvářemi známých osobností vnucujícími rozespalým občanům bezkonkurenční nabídku. Totéž jim doporučovaly inzeráty v novinách a večer jim to zopakovali v televizi. (...) Reklamě se nedalo uniknout. O kupónovém králi Viktoru Kožnarovi se debatovalo doma, v práci, v hospodách, tramvajích, metru i autobusech.

Velká porada byla ve skutečnosti krátký projev ministra o nutnosti snížit stav zaměstnanců ministerstva vnitra o polovinu do konce roku 1990. Chodby byly plné živě diskutujících lidí. (...) jeden druhého se vyptával, co bude dělat. (...) "Viktore, máš velkou šanci si podchytit propuštěnou elitu." Doubrava, muž s organizačním talentem, to pochopil dříve než Kožnar a rozběhl se do kanceláře expedice ministerstva v přízemí, kde požádal o papír, dva bloky linkovaného papíru a o zapůjčení stolku a dvou židlí. Na papír napsal fixem tlustým písmem Registrace zájemců o práci, přišpendlil ho napínáčky na hranu stolku (...) Celkem sto dvacet důstojníků si podalo přihlášku v rychlosti vyplněnou vestoje na pultu recepce nebo na kolenou na záchodě.