Pro Romy se Khamoro stalo svátkem

Praha hostí v tomto týdnu už 6. ročník festivalu romské kultury.

Program tvoří koncerty v klubech Roxy, Reduta a v Lucerně, výstavy romského umění, semináře v Městské knihovně, prezentace sborníků o romském holocaustu a o romské hudbě na přelomu tisíciletí, i literární akce v obchůdku Romen. Ve čtvrtek 27. května vykročí ve 13 hodin od pražského Můstku defilé účinkujících do ulic. Festival je společným dílem manželů Jeleny a Džemila Silajdžićových ze Sarajeva, kteří v Praze žijí od roku 1992.

Do Prahy jste přijeli v době, kdy v Bosně vypukla válka. Jak vás vlastně napadlo udělat romský festival?

(Džemil Silajdžić:) Příležitostně jsme zvali kapely z bývalé Jugoslávie. Nedaleko Prahy jsme při tom objevili romskou skupinu jménem Khamoro. Na jejich koncertě jsme zažili trapnou příhodu: Když Romové měli začít hrát, zvukaři tvrdili, že něco "nejde". Všem předchozím kapelám ale ozvučení fungovalo. To pro nás byl impuls a v roce 1999 jsme zorganizovali první ročník festivalu Khamoro.

Mohla by se podobná příhoda odehrát v Sarajevu?

Tam je jiná situace. V Česku jsou Romové asimilováni, v Bosně kočují, žebrají, usadí se na periferii a za pár týdnů se přesunou dál. Nevím jak teď, ale před válkou v Bosně žádný rasismus nebyl. V Sarajevu navíc existoval zcela ojedinělý mix národností. Mí kamarádi byli muslimové, Chorvati, Srbové, sám jsem se narodil jako muslim, moje žena je ze Srbska.

Co vás konkrétně přivedlo k romské hudbě?

Spolupracovali jsme na produkci těch nejstarších filmů Emira Kusturici, v nichž hrála romská hudba důležitou roli. Tak například Dům k pověšení se z velké části odehrává v Šutce, romském předměstí Skopje. Žije tam 50 tisíc lidí a je tedy největší romskou komunitou na světě.

Na jednom z dřívějších ročníků Khamora vystoupila ruská skupina Loyko. Ta odvozuje svůj původ od romského houslisty, který hrál pro Lva Tolstého a inspiroval ho k povídce Kreutzerova sonáta. Na zahraničních festivalech se ruští Romové moc neobjevují, na Khamoru naopak ano. Proč?

Hrají se srdcem, podobně jako Romové z jiných zemí, ale své hudbě dodávají navíc "seriózní" rozměr. V Moskvě máte třeba romské divadlo Romen, které je velké zhruba jak Stavovské v Praze. Každý večer je tam plno, zážitky neuvěřitelné. Na letošním programu máme Romy ze Sibiře: Viktor Buzyljov, zcela mimořádný zpěvák, s rodinnou kapelou.

Důležitou složkou programu jsou sondy do romské kultury. Co nabízíte letos?

(Jelena Silajdžić:) K nejvýznamnějším akcím patří výstava Polští Romové, připravená společně s Polským institutem v Praze. Z Polska přijedou dva obrovské rekonstruované cikánské vozy, které budou vystaveny ve dvoru Klementina, na vernisáží ve středu zahraje polská skupina Kale Bala. Festival končí v sobotu jako každoročně galakoncertem, který jsme letos přesunuli do velkého sálu Lucerny. Pozvali jsme na něj skoro všechny romské organizace z České republiky, rozdali jsme 1200 volných vstupenek, do Prahy se chystá přes 20 autobusů. Pro Romy se ten festival stal velkým svátkem.

Není v tom paradox? Vy nejste Romové, přijeli jste k nám z ciziny, a organizujete romský festival...

Není, pokud sdílíte naši filozofii a neděláte mezi lidmi rozdíly. Zároveň se snažíme spoustu Romů přitáhnout, aby se na festivalu podíleli jako organizátoři, dáváme jim příležitost, kterou třeba jinde nedostávají. Dobře si vybavujeme tu smutnou aféru, kdy z úřadu práce posílali zaměstnavatelům upozornění, který z žadatelů je Rom.

Máte nějaké kontakty s romskými festivaly v cizině?

Jakmile skončí Khamoro, jedeme do Tilburgu do Nizozemí, kde například hraje i pražská skupina Bengas. Letos na konec listopadu plánujeme v Praze setkání organizátorů zhruba dvaceti evropských festivalů s romskou tematikou, pro akci jsme získali podporu Evropské unie.

PETR DORŮŽKA

obsah | kultura - kultúra